Zpěvačka zvolila stejnou taktiku jako loni především v koncepci svého koncertu. Nepředskakovala jí žádná kapela a začala opravdu jen několik minut po avizované deváté hodině. O to více si natěšení posluchači, kteří zaplnili celý klub, mohli užít zpěvačky. První tóny večera zazněly v podání cover verze skladby od Billie Holiday Don´t Explain. Není mnoho zpěváků či zpěvaček, kteří by si mohli vystřihnout hned zprvu přejatý hit a zazpívat ho s takovým přehledem a vlastním pojetím tak, aby upoutal. Nejenže na stejnojmenné desce, kterou natočila s kytaristou Joem Bonamassou, ukázala, že si dovede zaranžovat známou skladbu po svém, živě s ní nastartovala energickou show plnou emočních chvilek i rockově nadupaných skladeb.

Mezi svižné kousky, ve kterých se chopila mikrofonu a předvedla svůj hlas naplno, zařadila také melancholické skladby plné emocí. Velmi dobré nazvučení umožnilo posluchačům rozumět každému slovu, které Beth Hart zpívala především v pomalejších písních. Zpěvačka sestavila playlist zcela odlišně než minulý rok, čemuž samozřejmě napomohla i nová deska Better Than Home. Z ní zazněla například skladba Tell Her You Belong To Me. Silná melodie měla zpovědní ráz, což je u emočně vypjatých písní pro Beth typické. Snaží se dát do písně vše ze sebe. Někdy sice tato vřelost hraničila s kýčovitostí a patosem, nicméně s gradující skladbou se z ní Beth dokázala vymanit a naopak ji vrhnout s větším drivem do energičtější polohy a lehké procítěnosti.

Pěvecky byla Beth ve vynikající formě, což dokázala například v písni Crushing Down. Beth si píše skladby, které jsou někdy velkým oříškem pro živé vystupování, nicméně dokáže na koncertě znít lépe než na albu. Docilovala toho především svou otevřeností, prací s hlasem, který variovala ve všech polohách, a zároveň si očividně koncert užívala. Nakřáplost jejího hlasu chvilkami připomínala černošské zpěvačky, ve výškách zase rozevláté rockové divy. I když celému koncertu jednoznačně vévodil její hlas, nelze opomenout ještě další dvě důležité složky. Její perfektní hru na klávesy a doprovodnou kapelu.

Kapela se sice ke slovu na moc dlouho sólově nedostala, ale v kratších výstupech se představil kytarista a překvapivým prvkem byly taktéž doprovodné vokály kytaristů, které velmi příjemně v několika pasážích doplnily zpěvaččin vůdčí zpěv. Beth také na dvě písně vyměnila klávesy za akustickou kytaru, ta však sloužila spíše jako oživující prvek, než jako funkční doprovodný nástroj.

Beth Hart se svou čtyřčlennou doprovodnou kapelou předvedla, že blues může znít chytlavě s větším prostorem pro popovější nádech i s pěknou dávkou výrazné energie. Houpavé rytmy, velmi naléhavé a zapamatovatelné melodie dokáže Beth díky svému nezaměnitelnému hlasu znovuobjevit a dát jim zcela nový ráz. A to i jako žena v bluesovém žánru.

V přídavcích vsadila na titulní skladbu Bang Bang Boom Boom z předposledního alba, při které rozezpívala zaplněný sál, a diváci jí věnovali květiny. V rozverné melodii, která přímo vybízela k tanci, střídala spíše vyprávěcí polohu ve slokách s úderným frázováním a vysokými táhlými tóny v refrénu. Mezi přídavky zařadila také novinkovou skladbu Mechanical Heart, která patřila mezi zlatý hřeb večera svou melodií i samotným zahloubaným zpěvaččiným projevem.