Ačkoliv zpěvák, hudebník a textař Vlasta Redl již nějakou dobu neprodukuje novou tvorbu, na koncertech dokazuje, že tvůrčí energie má dost a je stále stejně výborným muzikantem. Na prvním ze dvou pražských koncertů letošní šňůry nabídl pestrý playlist skladeb, který víceméně kopíruje linku Koncertu, který se nekonal, ale rozhodně překonal jeho stopáž.

Přes dvě hodiny trvající vystoupení se dvěma přídavky obsahovalo největší hity jako Sbohem, galánečko, Bože můj nebo Rehradice. I když se dá říct, že každá Redlova píseň se stala za dlouhá léta hitem, místo však dostaly i písně novější a neobvyklé instrumentální pasáže. Redl si vytvořil silnou partu tvořenou klávesákem Borkem Nedorostem, Michalem Žáčkem majícím na starost dechové nástroje, mladinkým kytaristou Matějem Morávkem, basákem Martinem Gašparem a bubeníkem Marcelem Bruntajem.

Sál se plnil diváky velmi pomalu, a proto začala kapela hrát s asi patnáctiminutovým zpožděním. Toto čekání však plně vynahradila hned v úvodu, kdy si při písni Opět na výletě Redl střihl strhující duo se saxofonistou Michalem Žáčkem. Dali tak najevo, že má publikum co dočinění s jedinečnými hudebníky.

Michal Žáček však neovládá pouze saxofon, v průběhu koncertu vystřídal příčnou flétnu i zobcovou, fujaru a také předvedl klarinetové sólo ústřední písně filmu Schindlerův seznam. Mladý dechový multiinstrumentalista je chloubou Redlovy kapely, na niž je sám Redl evidentně pyšný. Pyšnil se také neotřelými schopnosti svého bubeníka, který kromě bicích zvládá výborně i umění beatboxu.

Po písních Město měst, Jak vlastně vypadáš a adaptací lidové písně z desky Dopisy z květin Rafajův zákon, přišel čas na oddech a Vlasta usedl s akustickou kytarou a sám zahrál píseň Kdyby. A jak už to má ve zvyku, bavil publikum svým suchým a ironickým humorem. Neodpustil si například ani pichlavou narážku na svého kolegu Jaromíra Nohavicu.

Píseň Příteli zazněla experimentálně pouze na syntezátory. Nutno dodat, že se jednalo spíše o další Redlův vtip, nicméně při něm dokonale klavírně exhiboval. Po lidových písních pak vytáhl na světlo světa po dvaceti šesti letech Ještě chvilku mi zpívej z repertoáru vyškrtnutých titulů. Dle jeho slov je na něj položená příliš vysoko, popasoval se s ní však dobře. Následovala energická a publikem kvitovaná Bože můj a 6 & 90, po níž oficiální playlist skončil. Diváci si však bouřlivě vymohli přídavek – a nezůstalo jen u jednoho.

Při Husličkách rozezpíval Vlasta Redl celé publikum, kterému se ještě rozhodně nechtělo jít domů. A tak po vokálním Ach synku, synku ve stoje vytleskalo přídavek další. Zazněl tak ještě Večer křupavých srdíček a krásná, čistě akustická Sbohem, galánečko. Její text už Vlasta Redl pouze předzpívával a jinak nechal znít hlasy diváků. Zpívali snad úplně všichni. Jediná chybka byla v jen slabě nastavené hlasitosti Redlova mikrofonu. Jeho hlas se tak mnohdy v instrumentální záplavě ztrácel a nebylo rozumět. Což u tak známého repertoáru ovšem příliš nevadilo.

Vlasta Redl je příznačný nejen svým geniálním písničkářstvím, ale i osobitým humorem a přístupem k publiku. Celé dlouhé vystoupení hýřil historkami a vtipnými poznámkami. Přitom z něj i z celé kapely sršela energie a dobrá nálada, kterou předávali lidem v hledišti. Z jejich koncertu nebylo možné odejít ve špatné náladě, bylo to pohlazení pro uši i pro duši.