Tento kulturní svátek si nemohl nechat ujít žádný hudební fajnšmekr. Na Pražském hradě i v jeho přilehlém okolí to ostatně dokazovaly i výmluvné cedule s nápisy vyprodáno. Koncert Jeffa Becka pochopitelně přilákal i mnohé české hudebníky (například Michala Pavlíčka nebo Oskara Petra), kteří si dobře uvědomovali unikátnost takového vystoupení.

Pod organizací Hradní stráže bylo pro návštěvníky v zahradách připraveno hlediště se sedačkami, které byly hustě obsazeny nedočkavými fanoušky. Po akademické čtvrt hodince vyšel Jeff Beck na pódium a hned na úvod přítomné pozdravil údernou novinkou Loaded, písní, která vyšla letos na jeho singlu zvaném Yosogai (byl vydán pouze v Japonsku).

Tato vypalovačka dostala záhy lidi do varu, neboť Jeff Beck si v ní vyhradil prostor jak pro perfektní sólo plné jedovatých tónů a vyhrávek, tak i připomněl své žánrové bádání z let 1999 až 2003, kdy hledal možnosti propojení rockové a elektronické hudby. Nebylo pochyb, že i když má za pár dnů slavit sedmdesáté narozeniny (konkrétně 24. června), tak na jeho technice i fyzičce to není vůbec znát. Naopak Jeff Beck si udržuje mladistvý vzhled, že to skoro až působí, jako kdyby uzavřel smlouvu se samotným ďáblem.

Jeff Beck odehrál nové písně, zaměřil se i na cover verze

Po experimentu se skladbou Loaded se přesunul do klasičtější rockovější polohy opět s novou skladbou Nine, která, jak se ukázalo, si směle zaslouží být zařazena po bok jiných Beckových hitů. Po tomto divokém začátku následovala překvapivě píseň You Know You Know od skupiny Mahavishnu Orchestra, jazzrockové legendy ze sedmdesátých let. Nápadité provedení a náročná sóla, která zde zazněla, by ocenil jistě i sám autor – britský kytarista John McLaughlin.

Na tuto poctu navázal Jeff Beck s kapelou ve složení Rhonda Smith – baskytara, Nicolas Meier – kytara a Jonathan Joseph – bicí skladbou Hammerhead ze svého zatím posledního alba Emotion & Commotion. Tento kousek patří na této desce k těm nejtvrdším, což prověřilo opět kvality kapely, která nedala vůbec důvod o nich pochybovat. Pravděpodobně největším překvapením večera byl mladý kytarista Nicolas Meier. Kromě citlivých a nerušivých doprovodů v podstatě poskytoval přes midi efekty barevné zvukové zázemí, které by jinak měl na starosti klávesák. Jeho absenci tak poměrně úspěšně maskoval, že se možná mnozí přítomní nad touto zajímavostí ani nepozastavili.

Přeci jenom klávesáci měli v Beckově kariéře vždy významné slovo. Ať už to byl Jan Hammer, Tony Hymas nebo Max Middleton – vždy mu tito talentovaní klavíristé poskytovali skladatelské zázemí a složili mu prakticky většinu jeho hitů. Možná právě zmiňovaná absence výrazné klávesové osobnosti vede Jeffa Becka v posledních letech i k tomu, že do svého setlistu zařazuje, ač v geniálních aranžích, velké množství cover verzí písní jiných hudebníků. Nebylo tomu jinak ani na Pražském hradě, kde například zazněl mimo jiných slavný jazzový groove-standard Stratus (od bubeníka Billyho Cobhama), Hendrixovo Little Wing, Goodbye Pork Pie Hat či A Day in the Life.

Faktem je, že Beckovy interpretace těchto známých písní jsou neuvěřitelně našláplé, aranžérsky promyšlené a je vždy radost sledovat, co s písní, kterou skoro každý zná, dovede tento kytarový hračička provést. Při výběru skladeb ze své starší tvorby se Beck nejvíce zaměřil na písně ze své legendární desky Guitar Shop, zazněla ovšem i jeho slavná hitovka Blue Wind. Bylo by zajímavé položit si otázku, kolik přítomných diváků by vědělo, že tuto skladbu mu složil již zmíněný český skladatel a klávesista Jan Hammer, který, ač je v Americe považován za velkou rockovou a jazzovou hvězdu, v České republice zůstává vzhledem k létům stráveným v emigraci takřka v zapomnění.

Nové písně Jeffa Becka se nyní zaměřují více rockově, nicméně během večera bylo slyšet, například při skladbě Yemin, že i Jeff Beck občas rád zabrousí hudebně směrem na východ. V tom mu ochotně vypomohl právě kytarista Nicolas Meier, který si střihl nádherné sólo s efektem indického strunného nástroje.

Koncert postihla ke konci technická porucha

Večer poměrně svižně ubíhal, mnozí diváci již navíc nevydrželi sedět a ve stoje sledovali, co na pódiu Jeff Beck provádí. Po rockové vypalovačce Big Block následoval již legendární beatlesácký cover A Day in the Life, který před lety natočil Jeff Beck pro skladatele George Martina. Bohužel právě během něj zaskočil hudebníky překvapivý zvukový výpadek, který tak skladbu nečekaně ukončil. Kapela nicméně zachovala klid a během pár minut za dojemného potlesku píseň úspěšně dohrála. Přeci jen technika je nevyzpytatelná i v dnešní době a tato příhoda skoro jako by připomněla slavnou scénu z filmu Zvětšenina, kdy tehdy mladý Jeff Beck ve scéně se skupinou Yardbirds rozmlátil svoji kytaru o chrčící kombo.

Po této skladbě se kapela s publikem rozloučila, nicméně mohutný potlesk ji přivolal ještě nazpět, aby zahrála dokonce tři přídavky. Nádhernou bluesrockovou Rollin' and Tumblin', osvědčenou píseň Cause We´ve Ended as a Lovers, po níž následovala opět připomínka z desky Emotion & Commotion - Corpus Christi Carol.

Čtěte také: Jeff Beck: Cesta kytarového virtuóza (část I.)

Jeff Beck v Praze nezklamal očekávání, naopak potvrdil, že stále je jedním z nejlepších kytaristů na světě, který nejenže disponuje úžasnou technikou hry, ale má rovněž cit tuto techniku využít nápaditě, aniž by to v jeho podání vypadalo jako sportovní disciplína, což je prokletím mnoha rockových a metalových kytaristů. Tento večer byl zkrátka kytarovou lekcí pro všechny přítomné a neodpustím si na závěr svůj oblíbený citát – Lidé chodí na koncerty rockových kytaristů, ale rockoví kytaristé chodí na koncerty Jeffa Becka.