John Mayall je nezdolný hudebník, který ani ve svém věku (je mu 83 let!) nezahálí a vydává nové desky a čile koncertuje po celém světě. O tom se můžete přesvědčit i v reportáži z roku 2012 nebo z roku 2014, kdy legendární bluesman slavil osmdesáté narozeniny jak jinak než na turné. Je nutné dodat, že nově vydávané desky mají stále drive, švih a neopakují již napsané skladby. Příkladem toho jsou i poslední desky, například A Special Life nebo nová Talk About That, ze kterých v průběhu koncertu taktéž zazněly skladby.

Divadlo Archa se stalo jakýmsi Mayallovým hlavním pražským útočištěm, protože tu již 2. března vystupoval potřetí. Návštěvníci, kteří dorazili na koncert s předstihem, mohli vidět Mistra Mayalla ještě před vystoupením, jak zcela sám prodává a podepisuje svá alba fanouškům v předsálí. Krátce po osmé, kdy už byl sál zaplněn k prasknutí, se na pódiu objevil John Mayall v doprovodu dlouholetých kolegů - baskytaristy Grega Rzaba a bubeníka Jaye Davenporta. A hned se směle pustili do hraní skoro dvouhodinového koncertu.

Hned zprvu zazněla Mother-in-Law Blues z předposledního alba Find a Way to Care, kterou zahřál publikum a mohl pokračovat v ozvláštněných bluesových rytmech. Nijak se nevzdaloval klasickému blues, to bylo všudypřítomné, ale dokázal ho oživovat mnoha sóly, ať už si je vzal na starost sám s klávesami nebo foukací harmonikou, nebo je přenechal svým spoluhráčům. Ti dodali koncertu opravdu řádnou dávku blues, jelikož za svými nástroji vynikali. Přesná a naléhavá rytmika držela pohromadě celé trio, stejně tak dravé a někdy až drzé baskytarové postupy si vysloužily velký obdiv. Bývalý čtvrtý člen, kytarista Rocky Athas, který se vydal na sólovou dráhu, sice ke kapele neodmyslitelně poslední roky patřil, nicméně při koncertě si trio zcela vystačilo a sklidilo obdiv za to, co ve třech dokážou.

Přečtěte si také rozhovor s Johnem Mayallem

Došlo na starší skladby jako Looking Back nebo Chicago Line, které si mnozí prozpěvovali s kapelou, z nových pak na Talk About That, A Special Life nebo Blue Midnight. Ty rozhodně nepokulhávaly. Je rozhodně osvěžující vidět vždy Johna Mayalla vitálního, plného energie a nových nápadů, protože má stále co říct k bluesové muzice. Ani na chvíli se posluchač nestačil nudit, jelikož z pomalejších kousků, kterých tentokrát nebylo mnoho, se pouštěl do rychlejších a svižnějších, jež zcela publikum pohltily. Vždy si Mayall na své turné zcela obmění svůj setlist, který je promyšlený tak, aby si publikum neříkalo: „Tak to jsme slyšeli už minule."

Myslím, že tato živoucí legenda musela nadchnout jak skalního bluesového fanouška, který přesně věděl, na koho se chystá a co se bude dít, tak i posluchače, který Mayalla nikdy neviděl. Jeho bravurní umění na foukací harmoniku znělo jako za mladých let, s dechem Mayall opravdu problém nemá, a instrumentálnost mu nedělala potíže ani v těžších klávesových sólech plných ozdůbek a kudrlinek. V několika pasážích dokonce vyměnil tyto nástroje za kytaru, ale ta plnila jen nemnoho doprovodných partů.

John Mayall má velkou fanouškovskou základnu v České republice, kterou vždy na své koncerty přiláká. Tento bard, který na scéně působí již více jak padesát let a který se původně věnoval výtvarnému umění, zakončil kolem desáté hodiny večerní známou skladbou Room to Move, ve které je velký důraz na frázování a přesnost zpěvu, a opět, Mayall se do ní pustil zvesela a s přehledem. Příjemný večer plný blues stál rozhodně za to a musím dodat, že zvuk byl v Arše (z místa u zvukařů) opravdu výborný!