Zatím třetí návštěva Johna McLaughlina v Praze se postarala o největší překvapení v podání nečekaného koncertního výběru skladeb. John McLaughlin poprvé v České republice vystoupil 18. března 2006 v Obecním domě v Praze se svým indickým uskupením Remember Shakti. Na koncertě tehdy představil druhou generaci indických hudebníků včetně fenomenálního mandolinisty Uppalapy Shrinivase. Ze staré generace s ním vystoupil navíc jeho věrný spoluhráč na tabla – Zakir Hussain.

Při druhé návštěvě Prahy – 21. května 2008 v Lucerně – představil tehdy svůj nový projekt 4th Dimension. Ten silně navazoval na předchozí experimenty, co McLaughlin podnikal už v dobách Mahavishnu Orchestra či v 90. letech v rámci projektu Heart of Things, tedy propojení elektrické kytary, kláves a fenomenální rytmiky. Spolu s indickými vlivy, kterými si v 70. letech McLaughlin prošel, dosáhl ojedinělé jazzové fúze, se kterou úspěšně v rámci 4th Dimension koncertuje až do současnosti.

Ačkoli se John McLaughlin nikdy moc hudebně nevracel a vždy vystupoval s novým repertoárem, tentokrát překvapivě udělal výjimku. Jak pronesl nedávno v jednom z rozhovorů, kvůli obtížím s cestováním do Spojených států, ať už kvůli vízům, či rostoucímu věku, se rozhodl letos rozloučit s Amerikou tímto turné a hlavně - s repertoárem (nejen) legendárních Mahavishnu Orchestra.

Tento repertoár si překvapivě ale přivezl i do Prahy. Posluchači tak mohli během večera zaslechnout od úvodní Meeting of the Spirit řadu skladeb, na nichž se spolupodílel i český klávesista a skladatel Jan Hammer ve vrcholné éře jazzrocku let sedmdesátých. John McLaughlin působil uvolněně, pětasedmdesát let by mu asi málokdo tipoval vzhledem k jeho nasazení, a že celý koncert takřka odehrál vestoje. Jeho hráčský styl s léty nezeslábl, jeho dvaatřicetinové vyhrávky na kytaru jsou stále jeho uměleckým výrazem, kterým šokuje o generace mladší hudebníky.

McLaughlin se vždy obklopoval nadanými hudebníky a nejinak tomu samozřejmě bylo i v Praze

Asi nejznámější tváří v jeho kapele byl kamerunský baskytarista Étienne Mbappé, který v posledních letech vystupoval například s jinou legendou jazz fusion – Steps Ahead, nebo také s houslistou Jeanem-Lucem Pontym. Na bicí se představil fenomenální indický bubeník Ranjit Barot, který ještě navíc doprovázel hru i svým zpěvem či po indicku typickým konnakolem, kdy slabikami přeříkával rytmus skladby a dosahoval tak perkusního efektu. Klávesista Gary Husband se během koncertu blýskl nejen skvělými sóly, ale rovněž i tím, že si občasně odskočil k druhým připraveným bicím a s Barotem si střihli i společný bicí duet. Možností jak posluchače ohromit měla 4th Dimension v rukávu zkrátka hodně a člověk záhy pochopil, proč si například Johna McLaughlina ke spolupráci vybral sám Miles Davis.

McLaughlin během koncertu představoval skladby, vysvětloval i jejich zařazení do repertoáru. Kromě skladeb z historicky první formace Mahavishnu věnoval i poctu předčasně zesnulému mandolinistovi z Remember Shakti Shrinivasovi. V reakci na náhlé úmrtí mladého hudebníka Remember Shakti prozatím rozpustil. Pocty se dočkal i Paco de Lucía, jemuž věnoval skladbu El Hombre Que Sabia, ta jakoby připomínala, byť v elektrické verzi, zlaté časy spolupráce kytarového tria, kde kromě Lucíi s ním vystupoval i kytarista Al di Meola.

Celkově se John McLaughlin rozpovídal a často i dokonce vtipkoval, když představoval temným hlasem Garyho Husbanda "from land of Brexit", nebo když se po jedné písničce několik lidí zvedlo a odcházelo a on za nimi zvolal, ať neodcházejí, že se budou snažit hrát lépe. 

Byl to zkrátka příjemný hudební svátek a zároveň lekce jazzové fúze, kdy John McLaughlin dokázal, že patří stále mezi hlavní osobnosti tohoto žánru, ať už svými staršími kompozicemi, tak i těmi mladšími. Radost z hudebního projevu byla totiž nezměrná.

S publikem se rozloučila kapela skladbou You Know, You Know po více jak dvou hodinách brutálního tempa. Elán a dravost se McLaughlinovi upřít nedá, je to zkrátka stále ten John Mahavishnu McLaughlin. Jak sám řekl: „Každý koncert hraji jako poslední, neb člověk nikdy neví, co bude zítra.“ A pokud jsme ho v neděli viděli naposledy vystupovat v České republice, bylo to, myslím, více než důstojné rozloučení s hudebníkem, který udivoval hudební svět a přepisoval jazzové učebnice. A to dělá i dnes, neboť i jeho novější repertoár obstojí vůči starším klasikám.