Nové jméno opět zůstalo v rodině, zdatné multiinstrumentalistky a rodačky z Knoxville usazené v Nashvillu si alias vytvořily z křestního jména a příjmení svého praprapradědečka. Přízeň s literárním gigantem vskutku není domnělá, Larkin s Edgarem byli skutečnými bratranci.
A rodinné stříbro taví obě sestry víc než umně. Nejúspěšnější album Self Made Man zavedlo posluchače mimo jiné k otcově oblibě jižanského rocku, živé album s Nu Deco Ensemble zase vzdalo vkusný hold klasické hudbě, s níž je v samých počátcích seznámila jejich matka. Vlastní objevy z žánrových výprav pak vtělily do posledního alba Kindred Spirits, na němž představily cover verze svých druhově rozmanitých kolegů. Důraz na vlastní kořeny je u Larkin Poe i doslovný – svou muziku nazývají jednoduše „roots rock´n´roll“ a slyšet v ní můžete prakticky všechny milníky americké hudební historie, bluegrass, folk nebo country nevyjímaje. Nominantky na cenu Grammy se po dvouleté pauze vyplněné četnými vystoupeními na sociálních sítích ve čtvrtek večer vrátily do vyprodaného klubu Lucerna Music Bar v rámci koncertního pásma Prague International Bluenight.
Téměř utajený předvoj, z Belfastu pocházející třicátník Ryan MacMullan, otevřel večer za doprovodu kláves svého kamaráda sedmičkou téměř identických písní. Srovnání s Edem Sheeranem tu je přitom na místě. S písničkářskou celebritou ho totiž pojí nejen sladkobolné balady a irské kořeny, ale také přátelství a společné turné. Rockově laděné publikum sice vystoupení připomínající suverénní výstup finalisty talentové soutěže chvílemi nudilo, hudebník si však upřímným a bezprostředním projevem mezi jednotlivými skladbami uměl získat přízeň zpět. Ve finále tak pódium opouštěl za vřelého potlesku.
Otvíračkou v podobě skladby Self Made Man nasadily hvězdy večera laťku vysoko. Byly to právě klasické bluesrockové aranže, v nichž se Larkin Poe cítily počas vystoupení nejjistěji a ve vlnách publikum nakopávaly. Mezi silné momenty tak patřila vlastní verze Preachin' Blues od Sona House nebo pocta domovině v podobě Back Down South, v níž obě sestry elegantně zavtipkovaly na účet svých starších “sourozenců”, legendárních Allman Brothers.
Introvertnější Megan Lovell téměř veškerou energii věnovala precizní hře na lap steel kytary a sestru vokály podpořila jen občasně. Nejinak tomu bylo u skladby Mad As A Hatter, kterou sourozenecká dvojice zavzpomínala na duševní útrapy svého dědečka a vyzvala v této oblasti k osvětě a pomoci.
Mladší Rebecca Lovell, v soukromí tvořící dvojici s neméně talentovaným hudebníkem Tylerem Bryantem, platila za přirozeného leadera a koncertem provázela nejen hutným a sebevědomým zpěvem a doprovodnými akordy, ale také poutavým vyprávěním o léčivé síle hudby a důležitosti její minulosti. Výlety do ní se však ne vždy povedly - ke gospelovému tradicionálu John the Revelator se posluchači přidávali jen nesměle. Ostatně střední tempo skladeb bylo největší slabinou celé show. Zatímco při rock'n'rollové novince Bad Spell z chystaného alba Blood Harmony sál ožil, u pomalejších skladeb jako byla hned druhá Keep Diggin' celé kapele padal řetěz.
Drobné problémy s rychlostí se jí však s postupujícím časem podařilo lehce překonat a diváci si tak za zvuku surfrockových rytmů bujaře vytleskali přídavek, při němž zazněla jména mnoha velikánů bluesového fundamentu. Larkin Poe zkrátka opět nabírají síly. S výsledky regenerační pódiové kúry se ostatně tuzemští fanoušci mohou seznámit ještě letos na festivalu Colours of Ostrava, kde se obě jižanské muzikantky znovu objeví.
