Dlouho před začátkem stála před klubem nekonečná fronta lidí, která se táhla až do vedlejší ulice. Natěšení fanoušci si prozíravě chtěli zabrat dobré spoty a dobře udělali. Ti, co přišli až kolem osmé hodiny, neměli šanci prodrat se téměř ani ke zvukaři, jelikož klub praskal ve švech.
Jak už je jejich zvykem, naběhli Biffy Clyro na pódium polonazí jen v džínách a peckou Different People odstartovali devadesátiminutový set. O tom, kdo je tady pán, bylo jasno hned po úvodních akordech – Roxy okamžitě podlehla kouzlu skotských naháčů a nechala se drancovat až do poslední kapky potu.
O tom, že Biffy Clyro letos vydali svoji nejlepší desku, není pochyb. Nebo aspoň čeští fanoušci v tom mají jasno a shoduje se s nimi i kritika. Album Opposites také dostalo v setlistu největší prostor a krátce po Different People zazněly například hity Sounds Like Balloons nebo přítomnými sborově odzpívaná Biblical.
Publikum se ale nedalo zahanbit ani při starších peckách a odzpívalo třeba i songy Bubbles nebo Many Of Horror z předchozího alba Only Revolutions, které tu Biffy Clyro představili už během koncertu v Lucerna Music Baru v roce 2010.
Skotská trojka neúnavně drtila poddané pod sebou a vydechnout je nechala jen krátce kolem poloviny koncertu, kdy si frontman Simon Neil dal písně The Rain a Folding Stars akusticky. S následující Living Is The Problem Because Everything Dies ale zase přišla nemilosrdná řežba nejen pro uši, ale i pro oči. Skvělou práci totiž odvedli i osvětlovači, kteří přítomným málem vypálili díry do sítnice.
Simon Neil toho během koncertu sice moc nenamluvil, ale bylo vidět, že si show bezmezně užívá. Zavzpomínal i na první pražský koncert a během fanouškovských chorálů se spokojeně usmíval pod svůj hipsterský plnovous. Z jeho zpoceného těla sálala energie na kilometry a stejně zpocený kotel pod pódiem ji lačně lapal. Ostatně Simon na sebe strhával veškerou pozornost – stage mu byla malá a ke kytaře se nechoval jako k milence, ale jako k couře, které se hodlá pořádně pomstít. V závěru koncertu své dílo také dokonal – s kytarou totiž několikrát divoce praštil o zem. Zřejmě ale šlo o nesmrtelný kousek, pokus o vraždu přežila pouze se ztrátou několika strun.
Přestože to chvílemi vypadalo, že tahle dokonalá party nebude mít konce, hodinové ručičky byly nemilosrdné. Po jednom z hřebů koncertu, kdy Roxy jednohlasně odzpívala Many Of Horor, přišel další vrchol v podobě singlu Black Chandelier a spanilá jízda se nachýlila k závěru. Kdo se však chtěl vyhnout tlačenicím u šatny nebo u vchodu a utekl před přídavkem, udělal neodpustitelnou chybu. Biffy Clyro totiž přidali pecky Opposite, Stingin' Belle a Mountain a Roxy definitivně zešílela. Kapela zřejmě dodržela zásadu, že v nejlepším se má přestat a po Mountain zmizela z pódia, rozjařené publikum ale jako by se stále nedokázalo vzpamatovat ze skvělého hudebního zážitku.
Studená sprcha ale přišla ze strany vyhazovačů, kteří z ničehonic začali hnát zpocený dav z prostor pod jevištěm i z barů k šatnám a následně ven, dokud nebyl klub zcela prázdný. K pokažení jinak dokonalého dojmu z koncertu přispělo i to, že se tak údajně stalo na přání kapely. Že to bylo proto, aby mohly co nejrychleji odjet kamiony parkující před klubem, už nikdo nikomu nevysvětlil a to byla chyba, pro spoustu přítomných to byla poněkud hořká tečka za jinak perfektním hudebním zážitkem.
Za to, co předvedli na pódiu, ale budiž Biffy Clyro odpuštěno – adept na cenu za nejlepší koncert tohoto roku je téměř jasný a můžeme jen doufat, že tentokrát nás tři polonazí frajírci přijedou zničit dřív než zas až za tři roky.
Foto: Pavel Mužák
