Většina reportáží z koncertních vystoupení bývá zcela aktuální a čerpá z prvotních a bezprostředních dojmů. V některých případech však není na škodu získat určitý odstup či nadhled, což platí právě pro tuto událost. Celý večer, kterým diváky provedla valašská tvorba (i když většina písní vznikla mimo Valašské Meziříčí), si zasluhuje pouze samé superlativy. Jak často se Vám totiž stane, že i po uplynutí několika dnů od koncertu a po opadnutí euforie, máte stále hřejivý pocit štěstí a spokojenosti v kombinaci s přesvědčením, že se jednalo o upřímné sdělení několika talentovaných, a přesto obyčejných lidí?

Podívejte se také na fotogalerii z tohoto koncertu

Poté, co byla kompletní atmosféra, všechny tóny a emoce absorbovány, je potřeba konstatovat následující: Mňága a Žďorp patří mezi naprosto jedinečné, doposud hrající české kapely. Texty platí dnes stejně jako dříve a zpěvák Petr Fiala umí pobavit. Jeho projev je osobitý a s přibývajícím věkem možná lépe uchopitelný. Na druhou stranu z rukávu tahá stále stejně sympatická a trapně vtipná esa, když došlo například na přirovnání Kroměříže k Havířovu. Během koncertu samozřejmě nesměly chybět hity jako Hodinový hotel, Made in Valmez, Nagasaki nebo novější Dutý ale free.

Malá scéna, na kterou se všichni členové skupiny Mňága a Žďorp vměstnali, přiměla kytaristu Martina Knora k několika výletům do publika. K podobným kouskům se odhodlal i frontman Fiala, který publikum bavil nejen zpěvem, ale také svými tanečními kreacemi. S perkusemi se do davu vydal bubeník Pavel Koudelka, který tak zapojil diváky do vystoupení, ženskými vokály přispěla Zuzana Fialová. Potřebné party tak vyzněly opravdu výborně. Velkým a velmi oceněným zpestřením bylo saxofonové sólo Jiřího Tibitanzla. Nejdůležitější na celém koncertu však byla všudypřítomná přátelská atmosféra, kterou si užívali jak diváci, tak jejich miláčci na pódiu.

Následně se taneční parket změnil v jeden velký, sedící a naslouchající dav. Odměnou bylo návštěvníkům lidské a hudební pohlazení po duši, které mladá a talentovaná Markéta Irglová ve spojení s Aidou Shahgashemi a Robem Bochnikem vykouzlila. Hlasové propojení Markéty a Aidy bylo úžasné a dechberoucí. Dle potřeby byl zpěv velmi intenzivní a ve vhodný okamžik jemný a něžný. Kytarista Rob Bochnik (člen kapely The Frames) vše pečlivě a citlivě doplňoval hrou na kytaru.

Markéta se vyznala ze své lásky k Mňáze a byla ráda, že se mohl uskutečnit tento valašský dvojkoncert. Tuto akci totiž Markéta považovala za uzavření pomyslného kruhu, když jako mladší dívka chodila na jejich koncerty. Poděkovala také Aidě a Robovi, kteří se podíleli na její sólové desce Anar. Konkrétně íránská zpěvačka Aida Shahgashemi, která rovněž skládá, dostala větší prostor, protože se Markétě její tvorba moc líbí a chtěla se o ni podělit s diváky. Nejprve zahrála instrumentální píseň s íránským bubnem, který neplánovaně, ale zcela přirozeně doprovázel druhý hlas bubnu, jehož zvuk se ozvěnou odrážel od protější rotundy. Aida usedla také za klavír a zahrála svou píseň Dokhtar Goochani.

Do kroměřížské Podzámecké zahrady se jezdilo na opice

Před písní Domů, která měla netradičně český text, Markéta vysvětlila, proč tomu tak je. Jednalo se o píseň pro dědečka, který jí jednou řekl, že zpívá krásně, ale bohužel neví o čem. Po velkém aplausu došlo také na přídavek, který čítal hned tři skladby. Nejprve zazpívala Markéta sama a následně se návštěvníci koncertu dočkali také největšího hitu, kterým byl oskarový hit Falling Slowly. Hlavní part zpívala Aida a dařilo se jí to více než fantasticky. Poslední píseň nesla název Bez mapy a opět bylo slyšet češtinu. Ještě než zazněla tato poslední píseň, Markéta zavzpomínala, když jako dítě jezdila do Kroměříže, do Podzámecké zahrady a samozřejmě se vždy nejvíce těšila na místní opice.

Noc byla ještě mladá, a tak se utvořila velmi dlouhá fronta, na jejímž konci Markéta podepisovala desky nebo plakáty. Společné foto nebyl problém a s každým si Markéta ochotně povídala. Stejně tak byla k dispozici Aida a Rob, kteří rádi probrali zážitky z právě skončeného vystoupení. Následně se převážná většina diváků přesunula za velký skleník Květné zahrady, kde byla připravena projekce filmu Once. V tomto filmu si Markéta Irglová zahrála po boku Glena Hansarda (frontman kapely The Frames) a v jehož soundtracku je obsažen jejich společný oskarový duet Falling Slowly.