Začněme popořadě. V osm hodin večer dostala prostor česká – karlovarská kapela Steven's. Devítičlenné uskupení zaujalo hned na první dobrou. Zpěvák, kytarista a hráč na foukací harmoniku Štěpán Kordík je vskutku skvělý lídr. Jeho výše posazený hlas skvěle dominoval převážně bluesovému repertoáru. Klasickou rytmickou sekci basa-bicí ozvláštnila tříčlenná dechová partička. A rázem se zvuk kapely posunul o třídu výš. Nejenom díky dechové sekci, ale i vícečlennému ansámblu mi kapela připomněla kapelu Roomful of Blues, kterou mimochodem před deseti lety taktéž přivezla agentura Livermusic.

Dvě doprovodné vokalistky Majda Kordíková a Kristýna Gubišová frontmanovi skvěle pěvecky sekundovaly. Jedna doprovázela taktéž rytmicky, ale kytara v podání druhé zpěvačky se zdála být trochu přebytečná i vzhledem k tomu, že své linky si obstarával na klávesy také Miki Kopecký. Vítězové soutěže Blues Aperitiv zahráli skladby Runnin´ Man nebo Enough a přirovnala bych je třeba ke Snarky Puppy v blues, abych nalákala ty, kteří o kapele ještě neslyšeli. Ale s poslední skladbou se od blues vzdálili k rock 'n' rollu. Poctivému, živému a od podlahy, který od českých kapel zní poskrovnu. A zde bych se nebála tvrdit, že by se při jejich vystoupení bavil i samotný Brian Setzer.

Přesně v devět hodin pak nastoupila hlavní hvězda večera – Walter Trout. Víceméně zaplněný sál jásal a tento třiasedmdesátiletý hudebník si šel svou show užít. Při I Can Tell pořádně rozvířil blues-rockovou atmosféru. Svými vyhrávkami nešetřil v novince Courage in the Dark a jeho zpěv nijak nezaostával. Nebál se výšek a ani se neostýchal pořádně zařvat.

Nové album, které vyšlo letos, se jmenuje Broken. Na koncertě Walter řekl, že titulní stejnojmennou písničku napsal spolu se svou ženou – Dánkou Marií – o době před skoro padesáti lety. Tehdy byl alkoholik a byl zničený. Zlomený. Na desku si k ní přizval jednu z nejvýraznějších bluesových zpěvaček současnosti. Beth Hart. Během koncertu zazněl duet v trochu odlišné podobě a tato pohodovka atmosféru zklidnila. Zpívali ji s ním jeho doprovodní muzikanti.

A to je kapitola sama o sobě. Nejenže si na desku kromě zmíněně Beth přizval také jednoho z nejlepších hráčů na foukací harmoniku Willa Wilda i známého frontmana Twisted Sisters Dee Snidera, vynikajícími muzikanty se Walter obklopuje i na pódiu. Sestava oproti loňskému turné byla zcela obměněna a právě loňský koncert byl naprostým zážitkem i díky doprovodným muzikantům – kytaristovi a zpěvákovi Andrew Eltovi nebo baskytaristovi Johnnymu Griparicovi. Na baskytaru ho tentokrát famózně vystřídal John Avila, který působil v kapele Oingo Boingo, ale nahrával s takovými hvězdami, jako jsou Bob Dylan nebo Neil Young. Ten si střihl duet s Walterem I've Had Enough, kterého se na desce ujal právě výrazný Dee Snider, i pěvecky a jednalo se o jeden z největších momentů večera. Za bicí usedl Michael Leasure, který s Walterem už delší dobu spolupracuje a na jeho popud se Walter také rozhodl nahrát na desku i boogie. To nesmělo na pražském setlistu chybět. Kromě démonického vzhledu bubeník také ďábelsky ovládal svůj nástroj. A to nejen při nápaditém sólu.

Roland Bakker usedl za několikeré klávesy a role doprovodného kytaristy se ujal nejmladší člen současného uskupení, Brett Smith-Daniels. S Walterem si ale ke konci setu vystřihli kytarový dialog, který zkrátka neměl chybu. Jen nechal posluchače civět v úžasu. Walter připomněl, že je tomu 10 let, co na osm měsíců ulehl na nemocniční lůžko, shodil 65 kilogramů a utrpěl poškození mozku tak silné, že nepoznával své tři děti, ženu a ani nedokázal mluvit. Všechno se, včetně hry na kytaru, učil znovu poté, co mu byla transplantovaná nová játra. O tomto období nahrál desku Battle Scars a sama ji řadím mezi jeho nejvydařenější kousky.

Přečtěte si také reportáž z koncertu Waltera Trouta. Koncert byl odzbrojující

Jako přídavek si na závěr vybral pořádně říznou skladbu Goin' Down. Ta publikum nabila, roztančila i rozesmutněla, že už je samotný koncert u konce. O to víc, když někteří nadšenci marně hledali stánek s merchem a případnou možností si koupit vinyl a nechat si ho podepsat. Deska Ride se na loňském koncertě v Paláci Akropolis koupit dala, tentokrát se bohužel žádný prodej nekonal. Pouze předkapela po svém vystoupení nabízela svou desku, a tak alespoň ta vinylové sběratele uspokojila. Když zajdete na koncert tohoto velikána kytarové hry, která je vytříbená, řízná a na živo se tak lehce poslouchá, neprohloupíte. Zde vsadíte na jistotu. A především kvalitu! Na fotografie z koncertu se můžete podívat na tomto odkazu.