Koncert zahájil Michal Prokop prostě. S nastoupenou kapelou spustil v naplněném Foru Karlín populární píseň Kolej Yesterday. Krom tradičních spoluhráčů, z nichž samozřejmě nemohli chybět houslista Jan Hrubý a kytarista Luboš Andršt, sestavu kapely doplnili Pavel Razím na bicí, Jan Kolář na klávesy, Zdeněk Tichota na baskytaru a dechovou sekci si vzali na starost pánové Jiří Šíma (saxofon a zpěv) a Roman Kubát (trubka).
V prvním bloku večera se kapela soustředila na svůj tradiční repertoár, který se s přibývajícími roky tradice vánočních koncertů v zásadě moc nemění. Až si pro mě přijdou, Stodolní, Bitva o Karlův most či Zloději času...Michal Prokop má v zásobě dostatek hitů, které v pauzách prokládá povídáním o časech, kdy tyto písně vznikaly, vzpomíná na své různé spoluhráče a večer tak má silně nostalgickou notu, která je ale příjemným prvkem v tomto předvánočním čase.
A ačkoli si Michal Prokop melancholicky ze sebe dělá legraci, kolik má už roků a podobně, nutno dodat, že čas se na jeho hlase ani moc nepodepsal stejně jako na umu jeho věrných souputníků. Jak sám řekl v rozhovoru pro musicweb.cz, rád si bere za vzor, jak se svou hudbou stárne přirozeně i jeho oblíbený Eric Clapton. Michal Prokop si zkrátka rockerské stáří užívá a jeho nadšení z hudby se snadno přenese i na posluchače.
Po hodině a něco hraní ho vystřídal na pódiu jeho hlavní host, zpěvák Michal Ambrož ze skupiny Jasná Páka. Poloakustické vystoupení bylo vskutku zajímavou vložkou večera, která vyústila duetem Ambrože a Prokopa. Ačkoli oba zpěváky spojují různá tvůrčí období, zde jako kdyby k sobě patřili odjakživa.
Vánoční koncerty mívají ještě jeden společný prvek. Tím jsou křtiny různých desek a kompilací. Nejinak tomu bylo i 21. prosince ve Foru Karlín. Michal Prokop zde totiž se zástupci Supraphonu a jinými osobnostmi pokřtil i nový šesti cd box jeho alb, která vyšla po revoluci. Tento set byl nazván Už je to napořád a představuje tvorbu Michala Prokopa od roku 2000 do roku 2012. Na oslavu křtu si pozval na pódium Karlovarský symfonický orchestr, s nímž předvedl vrcholný kousek večera – Město Er.
Tato legendární artrocková skladba představuje jeden z nejzajímavějších počinů české rockové historie. Vznikla již v roce 1971, ale koncertně v podstatě již nezazněla, neboť jak řekl sám Michal Prokop:" Nikdy se (Město Er pozn. redakce) živě nehrálo a to z mnoha důvodů. První důvod byl, že když jsme tu skladbu natáčeli ke sklonku roku 1970 a ještě v lednu 1971 jsme ji dodělávali, v té době se kapela už rozpadla, a když ta deska po roce vyšla, tak už to byl takový pohrobek a živě se už hrát nedala."
Pražská premiéra tak byla přehlídkou umu dnes již nostalgické české rockové klasiky a připomínkou toho, jak naše hudební scéna byla ve své době kvalitní a rovnající se minimálně i zahraničním vzorům. Pochvalu si zaslouží jak celé symfonické těleso, tak i kapela, která s orchestrem vyváženě držela krok a navzájem se tak obě tělesa doplňovala. Co zaslouží zmínit zvlášť je hlas Michala Prokopa. Ačkoli oslavil letos již sedmdesátku, pořád si umí pořádně zapět. Klobouk dolů. Rocker s orchestrem za zády - představa jistě mnoha hudebníků. Mnoha tento úmysl nevyšel, Michalovi Prokopovi ale ano, a hlavně zdařile!
Po této perle se kapela rozloučila, aby se za mohutného potlesku ještě na chvíli vrátila a odměnila své věrné ještě několika přídavky. V závěrečném projevu vzpomněl Michal Prokop i na zesnulého kytaristu Radima Hladíka, svého generačního vrstevníka. Následoval ohromný potlesk a dojemná atmosféra koncertu tak už nemohla být větší. Díky za hezký zážitek a za rok klidně zase.
