Zaplněný, ale naštěstí ne přeplněný bar se začátku (pro někoho možná) Drogového večírku dočkal krátce před půl desátou. Na rozdíl od středečního koncertu odstartovala tentokrát akci Vypsaná fiXa, a to písní Vše za 39 (což bohužel neplatí o místní ceně piva). Situace však nebyla zoufalá a v každým malým smutku je tralala, jak připomněla stará pecka Stereoid.

Ta v kotli zahájila značné zvyšování teploty, takže následující výzvě sundej si to dnešní tričko s nápisem yesterday, která zazněla v Komiku Lobotomikovi, by jistě mnozí rádi vyhověli. Následně měl dav šanci zažít svět trochu jinak, a to podle pana Loba. A také se mohl těšit, až si pustí gramofon a bude mít světy, který ho zajímají. Mezi fiXou a Mňágou jsou sice Detaily, ale jejich píseň Zameten zvládli sanpiegovští skvěle. Šlo jen doufat, že tahle noc nebude jak černá díra tak jako v Bubetce.

Brzy se jazyk dotkne Letiště Václava Havla

Márdi k pobavení publika oznámil, že už se jazyk brzy dotkne... no ano, už ne Ruzyně, ale Letiště Václava Havla. Jenže co ksakru říct Nině, když neví, co je splín? Naštěstí už se blížila Antidepresivní rybička. Ta se jistě hodila Jamesovi i všem přítomným, které zrovna likvidoval alkohol. Druhou písní, kterou si fiXa vypůjčila od Mňágy, byla cesta, která může být cíl, tak jak to platí třeba u některých atrakcí v Lunaparku. Po nostalgickém vzpomínání na rok 1982, na kterém je vždy nejvtipnější to, že většina publika existovala v té době maximálně v mlhavých plánech svých rodičů, se na pódiu zjevila Mňága a Žďorp a ve vzduchu už skoro bylo jaro. A Paramo.

S Mňágou přišel i přesun do Hodinového hotelu. Všechny květináče už tu historku sice dobře znaly, ale znovu naklonily listy a poslouchaly. A vůbec nevadilo, že zrovna nepršelo, protože déšť stejně nic nesmyje. Kapela potěšila také zařazením uzavřeného oddělení 17b, jedné z nejdepresivnějších písní, které kdy stvořila. Po řečnických otázkách Co zbývá mi ještě? a Odkud a kam?! si od fiXy a Kingsleyho Amise vypůjčila Jima Dixona, jehož štěstí už je fuk. Vrcholem pak byla chvíle, když došly Potápěčům dýchací přístroje.

Měsíc sice svítil pro každýho zvlášť, ale nikomu už to nebylo líto, místo toho byli všichni Dutý ale free. Jenže být každý den na tahu a věčně na křižovatce vyžaduje odvahu, kterou pohotově dodal Odvážný mladý muž. Komu nespálilo srdce, že tramvají dvojkou jezdíval do Židenic a nezbylo z toho nic, se dočkal dalšího coveru – Mažoretky, z jejichž přání byly jako vždycky zdechliny. Pokud vám hrozí to samé, tak se ještě pokuste spasit svoje duše, a proč se nezkusit prokopat ven zrovna o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí.

Přečtěte si také rozhovor se skupinou Mňága a Žďorp

Závěr koncertu se opět nesl v tugedr duchu. Skupiny se pomyslně přenesly třeba na třídu Míru do San Piega, která, jak všichni Východočeši vědí, není žádná kosmická dráha. Pak už nastal definitivní konec pražské zastávky Tugedr Tůr a s dvojicí skupin, které na české scéně patří k tomu nejlepšímu, se holt zase uvidíme ne teď, ale až jindy (ale snad ne na svatýho Dyndy). Co dodat? Snad jen, že obláčky dechu startují na rtech a my vás nikdy nepřestanem milovat, fiXo a Mňágo.