Pozvání na Jarní GALA pro Struny podzimu letos přijal americký jazzový zpěvák Gregory Porter, který na podzim v pražském Lucerna Music Baru odehrál svůj maraton dvou koncertů v rámci jmenovaného festivalu. Ve čtvrtek 14. března se stal i hvězdou donátorského večera.

Zpěvákovu doprovodnou kapelu tvořili jeho stálí spoluhráči. Za klavír usedl Chip Crawford, kontrabas zněl pod taktovkou Aarona Jamese, bicí obstaral Emanuel Harrold a na saxofon zahrál Yosuke Sato. Kapelu je nutné zmínit hned na začátku, jelikož výkony těchto hudebníků byly oslňující a zároveň kapela tvoří neodmyslitelnou a autentickou část Gregoryho projevu.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Vznešenost Velkého sálu v Paláci Žofín s sebou přináší velkolepost, ale zároveň může značit mnoho úskalí pro vystupujícího hudebníka. Otázkou bylo, jak se Gregory Porter s tímto velmi specifickým prostředím vypořádá. Hned s první písní se pomalu na položenou otázku rýsovala odpověď. Zpěvák se ujal mikrofonu a spustil sloku sametovým, leč méně výrazným soulovým hlasem. Poté přišla řada na sólové projevy nástrojů.

Saxofonista Yosuke Sato sólem upřednostnil svůj nástroj. Tóny s lehkostí vybíhaly nad doprovodné nástroje a hlavní melodie byla plně v rukou dechového nástroje. Hra muzikanta patřila k nejlepším výkonům večera. Hudebník zněl, jako by právě unikl z veršů Allena Ginsberga. Hlavní slovo převzal Chip Crawford a rozezněl celou klaviaturu.

Pojetí a aranže skladeb si vyhrávaly se všemi nástroji

Celý večer kapelu doprovázel český Epoque Quartet ve složení housle, viola, violoncello. Aranže s přidanými smyčcovými party posunuly Gregoryho autorské skladby o kus dále a dodaly jim potřebnou komorní atmosféru. V některých částech se housle dostaly do popředí a umocnily naléhavost tónů. Nejen přidané nástroje, ale i delší pojetí skladeb se sóly a improvizacemi, se proměnily a odpoutaly se od verzí nahraných na albu. Tyto novinky tak pomohly značné autentičnosti večera.

Druhá skladba večera On My Way to Harlem přivítala na pódiu českého hráče na hammondky – Ondřeje Pivce, který se s kapelou lehce sehrál, a zjevně mu spolupráce velmi seděla. Poetičnost prozrazuje nejen pojetí kompozic, ale i textová stránka. Velmi sevřená atmosféra vládla při působivé skladbě Imitation of Life. Gregory se stále držel v nižších hlasových polohách, ale svým projevem dokázal na publikum přenášet mnoho emocí. S nástupem slavné skladby Be Good zazněla basová linka, do které se přidaly vyšperkované tóny klavíru, a oba nástroje doplnil zvuk rytmiky. Postupné nabalování nástrojů na sebe, ve kterém zřetelně zněla každá linka, si s melodií pohrávalo a postupně gradovalo. Následovala dravost, živelnost i energičnost v podání Gregoryho i celé kapely.

Poté si zpěvák zvolil známou gospelovou píseň His Eye is on the Sparrow, ve které ohromil hloubkou procítění i výrazným hlasem. Zpočátku se nechal velmi jemně doprovázet klavírem, jinak všechnu pozornost strhl na zpěv. Legatové čistě znějící tóny přinášely emotivní prožitek, i ukázaly, s jakým hlasovým rozsahem, hlavně ve vyšších polohách, zpěvák disponuje. V případě skladby Wisdom protkal bez chyby přemýšlivý text s melodií. Takový moment během podzimního koncertu zpěváka nepřišel.

Publikum si po hodině a půl dlouhém koncertu bouřlivě vytleskalo přídavek. Poslední skladbu odehrál již bez smyčcové podpory, kapela střídmě doprovázela a saxofonista se přidával v nezpívaných částech. Poté ještě potěšil posluchače překvapením. Vystoupil na balkón nad pódiem a bez jakéhokoli nástroje i bez mikrofonu ještě zazpíval. I když se při této písni nejvíce přiblížil muzikálovému pojetí i přednesu, tečka večera zabodovala.

Možná je pro zpěváka velkou inspirací Nat King Cole a mnohdy z jeho tvorby čerpá, ale na koncertu ukázal, že Gregory Porter vystupuje jako osobnost s vlastním pojetím hudby i pohledem na dnešní jazz. Osobní prožitek mísí s historií a tradicí, jimiž je ovlivněn.