Avizovaný začátek se posunul z 19 hodiny večerní na půl osmou, což vůbec nevadilo, protože jednak byl klub kolem sedmé ještě poloprázdný a druhak měl člověk možnost si v nepřeplněném prostoru v klidu prohlédnout merchandise. Půlhodinka utekla jako voda a na scénu se vydrápali první rozehřívači večera – Holanďané Exivious.

Nizozemskou fúzi progresivního metalu a jazzu složenou z ex-členů Cynic a Pestilence mělo české publikum možnost vidět už na loňském Brutal Assaultu, kde prezentovali – stejně jako včera – především svou debutní stejnojmenou desku Exivious (2009). Oproti vystoupení na BA bylo vystoupení o poznání intenzivnější a kapela tak dokázala, že v komornějším prostředí má větší sílu. Půlhodina instrumentálního prog-metalu protkaného skrz na skrz jazzovými postupy navíc v perfektním zvuku utekla velmi příjemně a loučící se muzikanti zvali fanoušky po vystoupení na pokec u pivka.

Pozdrav ze země blijícího kohouta

Během dalších dvaceti minut probíhala na pódiu rošáda kombinovaná se zvukovkou a dvě sedmistrunné kytary s logem Gorod daly na srozumněnou, že se o slovo hlásí Francie. Sympatický vokalista Julien v tričku české kapely Smashed Face se připravoval ukázat zhruba stopadesátihlavému davu, jak od posledního vystoupení na Brutal Assaultu vybrousil svou češtinu. Do potemnělé místnosti zazněly první tóny skladby Birds of Sulphur z nového alba A Perfect Absolution. Po atmosférickém intru se spustil masivní sypec.

V závěsu hned 4 skladby z posledního alba, včetně pecky Carved in The Wind, prokládal Julien bonmoty typu „ku*va dopže“ a „já umim trochu šesky, but I will continue in English…“, což se zavděčilo ostatně jako vždy. Následovaly další 3 skladby z předchozího alba včetně povinné Programmers of Delcline než zaznělo adieu a Frantíci se vytratili z dohledu. Jediné, co by šlo vystoupení Gorod vytknout, byl ne příliš čitelný zvuk, který způsoboval, že vokály se co chvíli utápěly v přebasované kouli, což je zrovna u takové kapely škoda.

Švédská škola tech-death metalu stále kraluje

Mezitím co si osazenstvo klubu dávalo kolečko u baru, se na prknech slávy začal u aparátu zahřívat pan Jonas Bryssling, což indikovalo příchod zástupců Skandinávie – švédských Spawn of Possession. Na postu druhé kytary se bohužel místo kytaristy Obscury Christiana Münznera objevil záskok, protože mladému Němci byla diagnostikována nemoc, která ztěžuje pohybovou koordinaci. Jakmile začali SoP řezat do obecenstva svůj extrémně technický death metal na hranici srozumitelnosti, šly však obavy stranou. Kapela působila sehraně a našlapaně, a tak skladby jako Where Angels Go Demons Follow z novinky Incurso nebo starší Church of Deviance či Spawn of Possession doslova rvaly obecenstvo na kusy.

Ozvučení se oproti Gorod naštěstí znatelně zlepšilo a excelentním výkonům hráčů nebylo co vytknout – naopak, snad v rámci zuřivosti dokonce prokopl bubeník blánu kopáku, a tak byla show za zpěvákovy „what the f*ck“ reakce na pár minut pozastavena. Po přehození dvojšlapky navázali Švédi rovnou na místo, kde přestali (čti zběsilá kytarová onanie) a po 40 minutách dovedli svoje vystoupení do zdárného konce.

Přetížení kosmu způsobilo Německo

Když příliš občerstvení fanoušci začali kývavým pohybem „odbíjet“ desátou hodinu večerní, světla opět zhasla a zahulené ovzduší protkaly romantické tóny skladby Septuagint – starteru desky Omnivium. Jemné kytarové trylkování přešlo v běsnící trash/death metalovou bouři opět v parádním zvuku. Obscura v plné síle začala chrlit skladby především ze silné desky Omnivium s absolutní suverenitou a Steffen Kummerer se ukázal být výborným a pohotovým frontmanem, který je schopen vtipně reagovat na podněty publika. Oproti zběsile technickým SoP, nabídla Obscura vyváženou porci technické zdatnosti, potřebné bytelnosti a poutavých melodií, které napomohly uklidnit kataklyzmatický psotník, jež vyvolávaly některé sypačky.

V průřezu třemi alby neopoměli Němci vytáhnout ani trumfy jako Anticosmic Overload nebo Centric Flow a po více než hodině poctivého hoblování se odporoučeli do backstage s upřímnými díky. Povinná skandovačka osazenstva klubu se postarala o třešničku na dortu, kterou byla precizně odehraná skladba Flesh and the Power it Holds od legendárních Death. Poctivý koncert plný hvězd byl tak důstojně ukončen a metalové zombie na hranici hluchoty se začaly trousit zpět do svých hrobů…