Parkway Drive, Asking Alexandria a Stick To Your Guns, trio velkých corových kapel s početnou fanouškovskou základnou. Aby taky ne, muziku mají údernou, energickou a promakanou a jejich talentu si všimla i významná vydavatelství Resist Records a Epitaph Records (Parkway Drive), Sumerian Records (Asking Alexandria), Century Media Records, Sumerian Records a Pure Noise Records (Stick To Your Guns). Na svých kontech tak mají několik EP a samozřejmě i úspěšných CD, jež je vynesly nahoru.

Všechny tři kapely české publikum moc dobře zná, neboť se tu ukázaly několikrát, a to na samostatných klubových koncertech nebo festivalech (Brutal Assault, Rock For People). Ve středu to bylo však vůbec poprvé, co tyto kapely vběhly na velké halové podium. A nutno dodat, že jim slušelo. Na momentálním turné, sice pražské Forum Karlín nevyprodaly (na rozdíl od bratislavské haly Refinery Gallery), ale i přesto bylo jasné, že se fanoušků sejde více než dost.

Hlavní hvězdou večera byli Parkway Drive, kteří se po roce rozhodli opět vydat do Evropy. Uspořádali tak turné nazvané Unbreakable Tour Europe 2017 a na seznamu dvaceti šesti měst se objevila i naše metropole. Prahu si australská pětice dokonce zvolila jako první místo, kde svoji monstrózní show odpálí. Na evropské turné si přizvali tři kapely, ne všechny ale pojedou ty samé štace. Asking Alexandria se představí na koncertech konaných ve dnech 29. března - 13. dubna, Stick To Your Guns 29. března - 27. dubna a support v podobě metalové bandy Darkest Hour ve dnech 16.-27. dubna. České fanoušky tak potěšily první dvě zmiňované kapely.

Stick To Your Guns servírovali především z desky Diamond

Jako první se na stagi objevila americká hardcore punková sestava Stick To Your Guns, která na hudebním poli figuruje od roku 2003. Před sebou měli půlhodinku hraní, kterou dokázali využít na 110 %. I když před dvěma lety vydali svoji zatím poslední desku Disobedient, většina setlistu se sestávala ze čtvrté řadovky Diamond (2012), která se v očích kritiků nesmírně blýskla. Získali za ni mj. svoji první hudební cenu (Independent Music Award).

Už při druhém tracku nabádal zpěvák Jesse Barnett publikum k tzv. circle pitu (též mosh pitu) a fanoušci jeho výzvu bez odporu přijali. Třicet minut hraní uteklo jako voda, energie z nich doslova čišela na sto honů a Stick To Your Guns tak skvěle připravili publikum na to, co se mělo dít dál. Jediné, co bych vytkla, byl však zvuk, který se mi zdál místy přepálený. Už při prvních tónech jsem si vzpomněla na to, že jsem si opět zapomněla špunty do uší.

Asking Alexandria: Danny Worsnop ukázal skvělou formu

Jako druzí se představili britští Asking Alexandria, kteří byli přivítáni bouřlivým potleskem a jásotem. Dostali o patnáct minut delší prostor než předchozí support a i oni ho dokázali využít na maximum. Kontakt s publikem, skvěle odvedená práce, energičnost, i tak by se dalo shrnout vystoupení party, která funguje od roku 2008 a která má na svém kontě dohromady čtyři dlouhohrající nahrávky. Díky debutu Stand Up and Scream (2009) se pomalu ale jistě začali zařazovat po bok nové generace úspěšných metalcorových kapel a s každým dalším albem jejich popularita roste.

Na pražský playlist zařadili z první desky pár songů, většinu playlistu ale zabíraly tracky z druhé Reckless & Relentless (2011) a třetí desky From Death to Destiny (2013). Ze zatím posledního alba The Black (2016) nezahráli ani jeden singl (na srpnovém koncertu z tohoto alba zahráli čtyři písně). To ale nebylo překážkou, i když by mohlo být zajímavé, jak by se s alespoň jedním songem popral znovu nastoupivší zpěvák Danny Worsnop.

Ten totiž před dvěma lety z kapely odešel a jeho místo zastoupil Denis Shaforostov, který s kapelou natočil desku, objel nějaké ty štace a loni na podzim kapelu poněkud kontroverzně opustil. Nicméně křeslo Worsnopa není jisté, sám se nechal slyšet, že nemá přílišný zájem o to stát se opět součástí kapely, i když kdo ví, jak to celé nakonec dopadne. Každopádně jeho výkon byl opravdu skvělý. Dokonce místy až tak moc, že jsem přemýšlela, zda si nepomáhá half playbackem. Přesto si troufám tvrdit, že jeho středeční výkon ukázal, že je ve skutečně dobré formě. Pauza od Asking Alexandria a věnování se hard rockové formaci We Are Harlot a sólové kariéře mu docela výrazně prospěla. Poslechněte si živou verzi písně The Road.

Po půlhodinové přestavbě podia, která moji zvědavost ještě znásobila, přišla na řadu hvězda večera – Parkway Drive. Pětičlenná formace původem z australského Byron Bay se dala dohromady před čtrnácti lety, na svém kontě mají krom jednoho EP, dvě split aba, pět studových desek, dvě DVD a knihu, jež mapuje prvních deset let jejich existence. Jejich poslední čtyři řadovky se pravidelně umisťují nejen v TOP 10 australského žebříčku ARIA, ale dost často bývají zařazovány i do dalších žebříčků mapujících to nejlepší, co bylo v daném roce vydáno.

Parkway Drive předvedli show s velkým S

Parkway Drive jsou také často na cestách a je jedno, jestli to jsou klubové koncerty, halové koncerty, festivaly pod širým nebem nebo ty v uzavřeném prostředí. Je jedno, zda jsou právě headlineři nebo v roli doprovodné kapely – Parkway Drive se vždycky snaží předat svoji energii publiku. A nutno říct, že ji předali i v Praze. I ten, kdo byl unavený, během jejich vystoupení ožil. A i ten, kdo se v jejich tvorbě příliš nevyzná, byl doslova vtržen do onoho víru 'párty'.

Zkrátka už od prvního tracku bylo jasné, že zbytek večera je jakousi pomyslnou třešničkou na dortu. Setlist Parkway Drive byl doslova průřezem jejich diskografií. Zahráli totiž vybrané ze všech svých dosavadních desek, tedy tracky z debutovky Killing with a Smile (2005), z druhého CD Horizons (2007), třetího počinu Deep Blue (2010), ze čtvrtého alba Atlas (2012) a nemohly chybět ani singly z páté studiovky Ire (2015) a právě z tohoto alba kapela zahrála nejvíc songů.

Co se slibované show týče, skutečně to byla show s velkým S, za kterou by se nemusely stydět ani ty největší hvězdy. Velké podium, na kterém byly pohyblivé konstrukce, všude plno světel, některé písně byly doprovázeny ohnivými výboji, dokonce se párkrát objevil 'miniohňostroj'. A pokaždé, když se na podiu něco událo, bylo to jedno velké wow. Na druhou stranu jsem díky těmto 'výdobytkům' zapomínala na místy haprující zvuk.

Nicméně největší 'wow' přišlo ve chvíli, kdy měl bubeník Ben Gordon své sólo. Celou dobu totiž seděl v 'rotujícím kole' a ke konci koncertu přišla chvíle, která zodpověděla otázku, nač tomu tak bylo. Tato 'konstrukce' se totiž začala pomalu otáčet na jednu a na druhou stranu. Ještě větší šok přišel ve chvíli, kdy se celé 'kolo' otočilo. Je třeba říct, že Gordon po celou dobu bubnoval - doslova s hlavou a bubny dolů.

Totéž se stalo ještě při vystoupení se zbytkem kapely, a to byl tedy ještě větší zážitek. S takovou velkou show by člověk čekal, zda kapela nepředvede i něco z případného nového repertoáru, tomu se však nestalo. Zato jsme se dle slov zpěváka Winstona McCalla vrátili do devadesátých let s kapelou Rage Against the Machine a cover verzí na song Bulls on Parade.