Do brněnské Staré Pekárny, kterou snad jako moravskou baštu milovníků blues a příbuzných žánrů netřeba představovat, zavítala čtyřčlenná parta z alabamského Birminghamu skutečně v předvečer vlastní slávy. Tu lze kromě nepopiratelného talentu odezírat také ze členství v elitním labelu Easy Eye Sound Dana Auerbacha, člena The Black Keys, který je stále častěji skloňován především jako sebevědomý a plodný producent, který po americkém Jihu loví nadané hudební nováčky. Příkladem neobroušeného diamantu byla i osobnost Fredricka James Mullise Juniora, tedy, pro účely ryze umělecké, Earlyho Jamese. Auerbach jej naučil autorské spolupráci a na prahu světové pandemie společně vydali Jamesův debut, album Singing for My Supper. Koncertování pod ochranou nadšených recenzí kritiků sice nebylo možné, tehdy šestadvacetiletý muzikant ale namísto truchlení nad ztracenými příležitostmi využil volného času nejrozmanitějšími způsoby - muzicíroval s přáteli, připravoval materiál na novou nahrávku a pečoval o začínající vztah s partnerkou, kostýmní návrhářkou Cammie Windley. Na evropské turné tak vyrazil o desku bohatší, loňskou Strange Time To Be Alive stačil v letošní deluxe verzi doplnit o další tři skladby.

Hvězdné manýry se však téhle skupině, zářným resumé navzdory, vyhýbají obloukem. Suterénní akce v Pekárně lze rozhodně označit za ty s domácí atmosférou, divák se tu na hudebníka (a naopak) může změnit lusknutím prstu. I na tak sympatických prostorech přesto bývá běžné, že vystupující večera pro nervozitu nebo krapet přehnanější gesta s jistotou poznáte. V případě téhle bandy uvedené absolutně neplatilo. Těžko si vybavit koncert, na němž by účinkující splynuli s publikem tak nenuceným způsobem. Z tria s přídomkem “The Latest”, které tvoří frontmanovi spoluhráči, a to dlouholetý kamarád, basista Adrian Marmolejo, Joey Rudeisell za bicími a steel kytarista Ford Boswell, vycházel totiž po celou dobu přestávkou rozděleného vystoupení klid zenových mistrů.

Zvuk Earlyho Jamese je na obou deskách kabaretně zatěžkaný, pochmurný, chraplavé autobiografické vyprávění navíc Jamesovi vyneslo reklamně vděčné přirovnání k Tomu Waitsovi. O to větší (a příjemné) překvapení bylo, s jak potutelným stoikem jsme měli v závěru víkendu čest. Early James mluvil málo, a když, tak v jednoslovných anekdotách, při nichž mu šibalsky blýskalo v očích. Úměrně jeho střídmosti zněl naživo i zpěv - oproti nahrávkám výrazně jemněji, pro živý poslech ve sklepních prostorách stravitelněji. Očekávání grandiózních gest vyšlo podobně nalicho. Vyrovnanou lehkost přetínaly jen důrazy ve frázích, které jsou Jamesovou devízou i na albech.

Úsporná byla také výměna nástrojů - konec a začátek svěřil brazilské telecasterové kopii, temně kobaltové Tagimě T-855, zbytek víc jak dvouhodinového setu téměř celý uhrál na měsíc starou a na míru vyrobenou kytaru z mississippské dílny Bena Crittendena. Zatímco úvod v podobě Stockholm Syndrome z tři roky staré prvotiny nechával tušit, jak mnohovrstevnatého projevu může být třicetiletý James schopný, psychedelickou rozklíženost vzápětí poťouchle vystřídala čistokrevná americana stejně staré Dishes in the Dark. V obdobném duchu se ostatně nesla zejména první polovina výkonu. Čtverácké obměny poctivě tradičních aranží za sofistikovanější, rozostřenější odstíny Jamesovy polohy nenechaly posluchače zapomenout, že mají co dočinění s výjimečným interpretem, který si kromě formy také čile pohrává s autorskými a nezvykle nápaditými texty.

V druhé půli uvozené novinkou Racing To A Redlight už se s postupující hodinou a počtem vypitých plzní, které si hráči v neskrývaném úžasu odnášeli na pódium po dvou, zdálo, že Early James tu účinkuje prakticky každý víkend. Oslavovaly se narozeniny v kapele i v publiku (všechno nejlepší Jirkovi!), přítomné Cammie se city vyznávaly sólově i ve společném, hřejivě roztomilém duetu. Blue Pill Blues se zase z klasické dvanáctky přelilo do desetiminutového, špinavě garážového jamu. No a pak už zbyly jen písničky o koních, několikanásobný přídavek a družné loučení. Těžko říct, jak budou na své začátky Early James a spol. jednou vzpomínat. Je však jasné, že nedělní osazenstvo Pekárny s láskou a dlouho.