Stačí umět zpívat, aby se člověk proslavil? V případě italské trojice tenoristů Il volo se to povedlo již před patnácti lety vítězstvím v Eurovizi a úspěch trvá do dnešních dnů. Pražskou O2 Arénu dokázali zaplnit i bez bombastické reklamy a byla to víc než dokonalá show. O2 Arenu zaplnily i početné zástupy fanynek dokonce v tričkách s fotkami Il Volo a člověk se tak nestačil podivovat, co se těmto mladým zpěvákům povedlo.
Triumfem mladých italských pěvců nebyly totiž jen úpravy slavných populárních hitů 20. století, nýbrž i klasické operní arie, (například v podstatě úvodní Nessun dorma z opery Turandot Giacoma Pucciniho) , či legendární italské písně jako O Sole Mio či novější Il Mondo od Jimmyho Fontany, které tak chytře uměli Il Volo naservírovat mladým posluchačům. V symfonickém aranžmá se posluchači dočkali i jedinečné skladby My Way z repertoáru Franka Sinatry či legendární Delilah od Toma Jonese, kterou u nás proslavil i Karel Gott. Diváky bezpochyby zaujaly i populární písně jako Hallelujah od Leonarda Cohena, My Heart Will Go On od Celine Dion či Volare od Gipsy Kings. Operní úpravy těchto hitů přinášely osvěžující zážitek i z takto notoricky profláklých hitů.
Vrcholem večera byly skladby, které natočil Luciano Pavarotti s italským populárním zpěvákem Zuccherem, kdy jeden z trojice tenoristů, Ignazio Boschetto, se bez problému přesunul do rockové polohy a vznikl tak autentický duet jako na původní nahrávce. Pavarottiho part v písni Miserere si až s překvapivým klidem vychutnal Piero Barone.
Bezpečnou oporou tenoristů byl zmenšený symfonický orchestr, který díky zesílení každého nástroje poskytl úžasné barvy i intenzitu, jakou nelze zažít na běžném akustickém koncertu. Popové melodie navíc doprovázela rytmická sekce i kytaristé, což umocnilo zejména filmové melodie Ennia Morriconeho, který je už dnes brán jako novodobý klasik italské hudby. Však také poslední deska, kterou trio vydalo před dvěma lety, byla věnována tomuto nestorovi italské filmové hudby a samotný koncert byl zahájen jeho písní Ecstasy Of Gold z legendárního westernu Hodný, zlý a ošklivý z roku 1966, kde exceloval v titulní roli Clint Eastwood.
Italské trio sklízí ovace i díky tomu, že spojenými hlasy zní lépe než každý sám za sebe. Každý z nich je nespornou individualitou a právem za své sólové výkony sklízeli potlesk. Společně ale vytvořili něco, co před nimi dokázali jen Plácido Domingo, Luciano Pavarotti a José Carreras. Zpěváci se během koncertu ovšem postupně několikrát vystřídali i v sólových partech a každý dal na odiv svoji polohu a barvu hlasu. Ostatně i toto bylo umělci vysvětleno, že spolu tráví zkoušením i vystupováním tolik času, že si každý z nich rád užije i vlastní pěvecký prostor. Takto si pro přítomné dámy například vystřihl i klasickou „elvisovku“ Can't Help Falling In love tenorista Gianluca Ginoble. Podobnost s hlasem originálu byla až mrazivá!
Hlasový potenciál všech zpěváků byl neodiskutovatelně perfektní a byla radost poslouchat dokonalost jejich hlasů. Il Volo jsou jednou z velice světlých výjimek, že i Eurovize umí přivést na výsluní i takovýto neotřelý a zároveň kvalitní projekt. Kéž by bylo více takových vlaštovek z produkce této soutěže.
Premiérový koncert máme za sebou a Il Volo v Praze dokázali svým sympatickým a skromným projevem, že mají obrovský hudební potenciál. Nezbývá než se těšit na další vystoupení tohoto nadaného italského tria.
