První kapelou nedělního odpoledne pro mě byla belgická dvojice Joy Wellboy hrající alternativní elektro pop a hojně využívající vrstvení jednotlivých zvukových stop na sebe. Jejich hudba spojená s procítěným projevem a křiklavě barevném oblečením navozovala atmosféru Woodstocku.

Můj plán zamířit po jejich vystoupení někam do stínu mi překazila lucemburská skupina No Metal in This Battle hrající zrovna na Česká pojišťovna stage. Jejich těžko zařaditelná muzika, kterou bych nepopsal jednodušeji a lépe než jako instrumentální prog rock, přitáhla nejen mne do rozpáleného hangáru a mnozí se zde poddali hudbě úplně a dali se do tance. Pro mě se jedná jednoznačně o nejlepší objev plzeňského Rock for People.

Na hlavní stage se pomalu nachystala kladenská folková formace Zrní. Po diskrétním nástupu, kdy si toho, že chlapci přišli na pódium, všimla spoustu diváků až po tom, co Honza Unger nesměle do mikrofonu prohlásil: „Takže ahoj. Začneme písničkou, která tak trochu přivolává déšť, tak doufám, že se to nevyplní." Opravdu to totiž vypadalo, že slibovaná bouřka tu bude co nevidět, na obzoru se kupily mraky a silný vítr vyvracel ploty vedle pódia. Naštěstí se nebe smilovalo a déšť šel spadnout někam jinam, a tak Zrní odehráli v suchu nejen skladbu Deště, ale i celý čtyřicetiminutový set.

Podívejte se také na fotografie: Rock for People Europe, Plzeň, 5.7.2015

Když se o necelou hodinu později na pódiu objevila britská skupina The Ting Tings, nebylo po hrozbě deště ani památky. Veselý pop v podání plavovlasé Katie White je jako dělaný pro horké letní dny. Katie zářila nadšením, k publiku promluvila lámanou češtinou čtenou z papíru, za což sklidila potlesk, a nejvíce pobavila větou: „Omlouvám se, moje čeština stojí za ......" Jak se slovníkem, tak s řáděním na pódiu si zpěvačka nedělala hlavu, běhala a poskakovala sem tam, přičemž nesčetněkrát shodila stojan mikrofonu, málem si vypojila kytaru a při úvodu jednoho songu bušila do velkého bubnu s takovou silou, že jej převrhla. Její divočení se promítlo do publika, které se bavilo, jak zatím nikdy. Veškeré její dovádění pohotově napravovali členové jejich tour crew, pro které si Katie vyžádala i potlesk. „Bez nich bychom nemohli hrát," prohlásila. A asi měla pravdu. 

Následující českou hvězdu, Vojtu Dyka a B-side band, jsem vyhlížel se značnou skepsí. Říkal jsem si, že na to, abych si užil jeho vystoupení, mám špatný věk a popravdě asi i špatné pohlaví. Byl jsem však vyveden z omylu. Proti charizmatu mladého zpěváka lze být imunní, proti hudbě, kterou s B-side bandem hraje, nikoliv. A tak jsem zjistil, že se mi do rytmu hýbou nohy, začínám tancovat a proti své vůli a svému původní přesvědčení se vlastně dobře bavím. Pečlivě vybraný a natrénovaný set, ve kterém zazněly kromě Dykových písní také The Beatles nebo Red Hot Chilli Peppers, korunoval zpěvák přídavkem, kde vyzval diváky k pogu a spustil Killing In The Name of od Rage Against The Machine. Nikdy by mě nenapadlo, že na Dyka bude divočejší mosh pit než na Motörhead. Jediné, co se jeho vystoupení dalo vytknout, byl pozdní start, neboť chystání za plachtou a intro ubralo ze setu téměř deset minut. 

To na hlavní hvězdu večera se čekat nemuselo. Rakouští The Parov Stelar Band začali dokonce s předstihem a tak jsem spěchal, div jsem si pití nerozlil, aby mi z vystoupení nic neuteklo. Při pohledu na stage jsem byl uchvácen velkolepostí produkce. Tři velkoplošné obrazovky, jedna v pozadí a po jedné před bicími a před elektronickým pultem. Projekce na obrazovkách obstarávala většinu osvětlení a jen místy byla doplněna pár reflektory.

Chytlavé melodie elektroswingu nenechaly klidným snad nikoho, takže zpěvačka Cleo Panther ani nemusela publikum nijak vybízet. Každý tančil, skákal, zpíval, zkrátka bavil se, jak jen to šlo. „To zírám, že i po tak úmorném vedru, zvládnete takhle pařit," uznale konstatovala Cleo. Toto uznání, spolu s věnováním písně českým bedňákům ve službách Parov Stelar, bylo snad jediné přerušení hudby, která nepřestávala hrát na více než pár chvil. Bohužel každá party, i ta nejlepší, jednou skončí, a tak i The Parov Stellar Band v jedenáct hodin ukončil svou show. Když po rozloučení kapely jel na obrazovkách ještě chvíli playback, mnozí doufali, že se dočkáme přídavku, bohužel však nepřišel. Koncert bohužel utekl, stejně jako celý rockový víkend v Plzni, až nečekaně rychle.