Jedním z příjemných benefitů titulu Evropské hlavní město kultury, je to, že pro řadu světových jmen se najednou oceněné město stává výrazně zajímavější. Alespoň v Plzni to tak letos platí, a po hudebnících jako Al di Meola či Lynyrd Skynyrd jsme mohli 7. července ve Velkém sále Měšťanské besedy přivítat dalšího legendárního muzikanta: zpěvačku a písničkářku Suzanne Vegu. Takřka zcela vyprodaný sál byl důkazem, že plzeňské publikum se na tento koncert velmi těšilo, ale ještě než 55letá hudebnice vkročila na pódium, Plzeňáky příjemně překvapili hudebníci pro řadu z nich také velmi známí. Odstartování večera se totiž chopila dvojice Michal Šindelář (kytarista a snad ještě schopnější zpěvák) a Jakub Kořínek (zpěvák a snad ještě schopnější kytarista). Dvojice v současnosti, ačkoli každý z nich má sám další hudební projekty, spolupracuje i dohromady a plzeňskému publiku představili několik svých písní, lehce popových a lehce bluesových (to je doména především Jakuba Kořínka). Tak jako tak příjemný a posluchači zaslouženě ohodnocený začátek koncertu.
Po tomto úvodním setu přišla na řadu otravná, ovšem pro Měšťanskou besedu typická, dvacetiminutová pauza. Pokud ovšem nějaké přerušení hudební koncentrace tímto u posluchačů nastalo, bylo krátce před devátou hodinou večerní rychle zažehnáno, protože na pódium přišla v doprovodu kytaristy Garryho Leonarda hlavní hvězda večera. Jako první dojem z celého koncertu člověka napadl naprosto profesionální přístup a perfektní propojení obou jeho hlavních aktérů. Zvukově nebylo (myšleno nyní z pohledu aranží a přístupu ke skladbám) možno nic vytknout. Již po několika minutách bylo jasné, že Garry Leonard je brilantní kytarista, který umí pracovat se zvukem, nehraje si na virtuozitu nebo "honí hmatník", ale citlivě doplňuje a spoluvytváří celkovou tvář každé skladby. Technickou zajímavostí je mimojité i jeho hybridní elektroakustická kytara, na které nevyužívá jen klasických dvou humbuckerů, ale má namontován i aktivní piezzo snímač. To vše v oddělených nezávislých výstupech. V kombinaci s řadou efektů a looperů je tímto schopen namíchat rozličnou paletu zvuků od tónů akustické kytary až po klasický, tlustý zkreslený paulreedsmithsovský zvuk s dlouhým sustainem.
Tím, kdo byl ovšem strůjcem celého koncertu a často zatajeného dechu, byla především Suzanne Vega. A mohli jsme ji zažít tak, jak ji všichni její fanoušci znají. Útlá, v černém, humorná (svým typickým způsobem) a hovorná, jen s kytarou a svým hlasem. Ačkoli její vrcholné a nejzajímavější skladby patří již poměrně vzdálené minulosti, to, co propojuje celé její dílo, je právě její sametový hlas. Stejně tak, jako si nikdy nespletete Paula Simona, stejně tak je nezaměnitelný i hlas její. Večer byl koncipován jako průřez její tvorbou a kromě nejznámějších skladeb, Tom´s Garden, Luka či Queen and The Soldier, nechyběly ani skladby z alb novějších, v neposlední řadě i z jejího posledního, vydaného vloni.
Zajímavé bylo také sledovat kontrast jednotlivých skladeb. Zatímco ty nejstarší a nejznámější vznikaly jako typické písničkářské skladby jen s kytarou, pojetí těch novějších bylo jiné, často více odpichovější a rockovější. Na pár písní se také přidal kontrabasista Taras Voloshchuk (tento výběr není náhodný, protože Garry Leonard produkoval album Místečko, známé kapely Čechomor, kde právě Voloshchuck působí). Večer příjemně plynul a doplynul až k závěru, ve kterém si pořadatelé společně s diváky připravili malé překvapení. Za odstartování přiběhnuvších Jakuba Kořínka a Michala Šindeláře se totiž celý sál rozezpíval typickou narozeninovou skladbou Happy Birthday – 11. července totiž Suzanne oslaví své 56. narozeniny. Po překvapení (doufejme milém) zazněly asi tři přídavky a následné standing ovation zakončilo velmi vydařený večer.
Na úplný závěr nutno ještě vyzdvihnout přístup pořadatelů, jelikož ti neignorovali úterní 35 stupňové odpolední teploty a každý z návštěvníků měl na sedadle připravenou půllitrovou láhev vody, což řada z nich hlasitě ocenila. Bravo!
