Houslistu Jana Hrubého většina lidí patrně zná nejvíce pro jeho letitou a úspěšnou spolupráci s kytaristou Michalem Prokopem či pro působení v kapele Etc Vladimíra Mišíka či Blues Bandu Luboše Andršta. Již od 90. let však rovněž učarovává houslistovi keltská hudba, což vyústilo v založení skupiny Kukulín, která se ve své tvorbě, která činí k dnešku úctyhodných sedm desek, zaměřuje na irský folklór.

Zajímavostí rovněž je, že hudba Kukulínu (název je odvozen od jména CúChullaina irského národního hrdiny, ale také se odkazuje k dílu Karla Havlíčka Borovského – Král Lávra) byla ovlivněna i fantasy cyklem spisovatele J.R.R. Tolkiena.

Tématický „Irský večer" na Prague Proms byl pro Kukulín tedy jako na míru, takřka dvouhodinový set příjemně zapadl na loď k západu slunce, a posluchač si tak mohl opravdu připadat jak někde na britské lodi v dobách pirátů hledajících poklady na karibských ostrovech. Zazněla navíc i slavná a poutavá píseň z filmu Poslední mohykán ve velice příjemné a originální aranži.

V sestavě skupiny se jinak předvedl multiinstrumentalista a zpěvák Jan Kolář, jenž během koncertu když nehrál na klávesy, tak se neváhal ihned přidat se svým hobojem. Trio uzavíral zpívající akordeonista Rudolf Hálek. Kromě starších písní, kdy se na setlist dostala i populární píseň Černé ovce ze stejnojmenné desky, došlo i na novinky z poslední desky 7 vydané v letošním roce.

To, čím se odlišuje Kukulín od jiných českých „irských" kapel je zajímavé žánrové propojení jak s jistým moravským folklóem tak i barokní hudbou. To je tou přidanou hodnotou kromě osobitých kompozic, jež činí ze skupiny originální hudební těleso. Co dodat na závěr? Na triu Kukulín je vidět zkušenost, vyhranost a přesto stále i radost z experimentů. Všichni hudebníci ze sebe vydali na koncertě i v oněch drastických vedrech maximum.

Jan Kolář přimíchával svými klávesovými zvuky někdy až rockové prvky do jednotlivých kompozic, což bylo bezesporu zajímavé, horší už ovšem bylo, když nasadil klávesové rejstříky imitující bicí, které působily v dnešním měřítku poněkud lacině. Přeci jen už nejsou devadesátá léta... Rovněž jeho zpěv sice nebyl špatný, ale „czenglish", kterou se prezentoval ve skladbách, byla spíše úsměvná. Přesto to jsou jen drobné vady na kráse, protože Kukulín je opravdu na české poměry silně nadprůměrná kapela.

Jan Hrubý potvrdil svoji pozici jednoho z nejtalentovanějších českých houslistů. Jeho žánrová všestrannost a technika může být pro mnohé hudebníky inspirací. Díky za příjemný zážitek, Kukulíni!