Letos se Rock for People výrazně prezentoval jako bezbariérový festival. Areál festivalparku byl vylepšen bezbariérovými přístupy k hledištím pro vozíčkáře i stanem. Zahráli také pozitivně naladění The Tap Tap, kapela složená z tělesně postižených studentů a absolventů škol pražského Jedličkova ústavu. Skupina nesklízí úspěchy jen u nás, ale také v zahraničí, kde úspěšně koncertují. Zahráli svou poslední hitovku Řidič autobusu, s níž jim na pódiu pomohl Xindl X. Dále mohli fanoušci slyšet například cover verzi Visacího zámku Známka punku, která spolehlivě rozdováděla všechny zúčastněné, nebo Xindlovu písničku Kdybych nebyl Xindl.
Letos se měl na festivalu představit také známý herec z akčních filmů Steven Saegal se svou blues bandovou formací. Bohužel však akčního hrdinu ve Francii zaskočily dopravní problémy a jeho koncert musel být z hlavní stagee přesunut na menší scénu Red Bull tour bus. Právě přemístění na menší stage Saegalově kapele sedlo. Koncert se tak stal komorní záležitostí určenou jen milovníkům blues.
Místo Saegala ve stanu Staropramen stagee vystoupily hvězdy deathcorové metalové scény Emmure. V čele s kontroverzním zpěvákem Frankiem Palmerim naservírovali příznivcům řízného metalu pořádnou show, která rozhodně nenudila.
Čeští folk rockoví Divokej Bill, kteří se na české hudební scéně pohybují už šestnáct let, předvedli mix starých osvědčených hitů jako Cesta, Znamení, Svatá pravda a nových songů. Zazněl i jejich zatím poslední singl Všema deseti. Aby si kapela po sedmi vydaných deskách a spoustě odehraných koncertech nepřipadala okoukaně, nabarvil si zpěvák Václav Bláha vlasy i vousy namodro a snažil se fanoušky rozdovádět. Diváci byli dobře naladěni a Rock for People stageí se tak nesla pozitivní hopsavá atmosféra.
Jeden z nejslavnějších představitelů world music Manu Chao se svou kapelou La Ventura odstartovali koncert mohutným „Dobrý večer, Čechy!“ a barevnými animacemi na pozadí, které diváky doprovázely až do konce a příjemně tak dokreslovaly atmosféru celého představení. Repertoár umělce španělského původu, který zpívá nejen španělsky, ale také francouzsky, portugalsky a anglicky, byl sestavený převážně ze starých hitů z desek Clandestino či Próxima Estación: Esperanza. Manu Chao tak vsadil na jistotu, ale jeho snad až trochu oposlouchané písničky diváky roztančily. Mnohé songy byly oblečeny do nového vylepšeného hávu tak, aby spolu ladily a tvořily nekonečnou řeku hudby. Hitovka Me gustas tu, která elegantně přešla v rytmickou Bongo Bong, rozpohybovala už dočista všechny. Po téměř dvouhodinovém koncertě, kdy se fanoušci téměř utančili k smrti, nastoupil na Staropramen stage Tom Odell.
Protože se během předchozího koncertu setmělo, působilo vystoupení mladého britského písničkáře, který v loňském roce vyprodal Pražský Lucerna Music Bar, jako ukolébavka na dobrou noc. Po temperamentní smršti nabité energií, kterou předvedli Manu Chao La Ventura, diváci nereagovali na pomalé love songy zpěváka a klavíristy zrovna kladně. Publikum bylo většinu koncertu chladné, na své si přišli jedině skalní fanynky v prvních řadách a zamilované páry, které spolu tančily na okrajích hlediště. Koncertu nepřidalo ani to, že nebyl zrovna dobře nazvučený, a v první písničce měl výherce ceny kritiků Brit Adwards co dělat, aby vůbec chytil rytmus. Na rozjezd zvolil rychlejší a rockověji laděný song, ale poté zahrál své osvědčené písničky o lásce Another love, Hold me a Can’t pretend, které sám doprovázel na klavír. Přehrál tak většinu písní ze svého debutového alba Long way down. Některé songy byly rockověji stylizované a prostor tak dostaly i elektrické kytary doprovodných hudebníků. Ani to však koncert příliš nezachraňovalo a spousta lidí odcházela, aby se připravila na další velkou hvězdu prvního festivalového dne Biffy Clyro.
Prohlédnětě si také fotogalerii: Rock for People, Hradec Králové, 3.7.2014
Skotští rockeři Biffy Clyro, jejichž písničky zní na studiových albech mnohem uhlazeněji a popověji než naživo, na Rock for People rozjeli pořádně nabitou podívanou. Kapela sama se dala slyšet, že chce pro své fanoušky něco jiného, než si můžou doma pustit z desek. Songy postrádaly klasickou nostalgickou linku, byly rychlejší a za některé části by se nemusela stydět ani lecjaká metalová kapela. Nicméně Biffy Clyro by nebyli Biffy Clyro bez jemného hlasu zpěváka a kytaristy Simone Neila. Profesionální výkon skupiny tak kazilo jen špatné nazvučení. Místy se totiž razantní kytarové riffy slily v jeden velký šum, který pak nevylepšila ani výborná světelná show. Publikum se tak výkonem kapely nezdálo příliš nadšené.
Jako poslední se představil drum’n’bassový mág, muzikant a producent Netsky, který si vybral své umělecké jméno podle počítačového viru. Předvedl svou typickou kombinaci těžkých dancefloorových beatů plných pozitivní energie. Chytlavý liquid funk doplněný živým zpěvem Rock for People nadchnul. Staropramen stage byla nabitá perfektní atmosférou.
Páteční den se na festivalu představí další velká i menší jména hudebního průmyslu. Představí se například česká legenda Chinaski, Vypsaná fixa nebo Tata Bojs, ze zahraničních interpretů například britští Madness, metalcorový We Came As Romans nebo grungeoví The Afghans Wigs.
