Dle slov nedávno zesnulého Prince, ze Selah Sue muzika přímo prýští, o čemž se každý na jejím již třetím pražském kocertě mohl přesvědčit na vlastní kůži. Ale ještě předtím, než vyšla na stage nadžánrová královna z Belgie, rozehřívala publikum Emma Smetana s podporujícím producentem a multiinstrumentalistou Jiřím Burianem. Její sametový hlas se zhruba hodinu vznášel nad chladnými elektronickými beaty, do nichž se Emma vkusně pohybovala, nicméně působila na pódiu místy trochu ztraceně, přece jen utáhnout Roxy jen ve dvou lidech není zrovna snadné, ještě když má po ní následovat taková otrkaná suverénka, jakou je Selah Sue. Publikum však bylo dobře naladěné a Emmu vřele podpořilo.

Nadšené očekávání v klubu houstlo, chvíle na přestavbu pódia byla skutečně krátká. Něco málo po úderu desáté už ale na pódium vybíhá Selah Sue, sama, jen s kytarou, vlasy sepnuté dozadu - jak jsme zvyklí, zlatavě třpytivá blůzka zastrčená do vysoké černé sukně, pohodlné boty na podpatku, úsměv a nadšení z toho, že bude zpívat. První dvě pecky dává sama s pianem a kytarou, nicméně jejího charismatu je plné pódium. Před třetí peckou už se naplno připojuje kapela a následuje směs písní z prvního i druhého alba (Selah Sue 2011, Reason 2015) s vévodícími hity, jako jsou například This World, Summertime, Black Part Love, Alone, Daddy, Reason nebo I Won´t Go For More. Zhruba v půlce koncertu při představování kapely v rámci bubenického sóla najednou začala pulsovat klubem úplně jiná písnička, všude byly najednou barevné balonky a vedení se ujala zářivá vokalistka se slovy "Happy Birthday". Selah Sue byla jaksepatří dojatá a atmosféra v kapele byla hmatatelně milujicí. Po překvapivém intermezzu muzikanti plynule navázali na předešlou pecku, bubeník si střihnul sólo a koncert pokračoval dál. Selah přitvrdila a dávala ostřejší či hip-hopově laděné pecky jako jsou Raggamuffin nebo Together.

Asi po hodině a čtvrt, kdy vypálila většinu hitů se za bouřlivých ovací odebrala do backstage, kde jí fanoušci moc dlouho odpočívat nenechali. Na přídavky přišla Selah Sue opět sama a ptala se lidí pod pódiem, co by rádi. Vyhrály songy Crazy Vibes a Explanations. K velké lítosti některých věrných posluchačů nezazněly písně Fear Nothing ani Always Home, což Selah nikdo nemůže mít za zlé, její písně jsou tak různorodé, že není možné, aby se stoprocentně trefila s výběrem do vkusu úplně každému.

Na celém vystoupení bylo neuvěřitelně silně cítit, že Selah prostě zpívat musí. Působí velmi profesionálně, ale zároveň jaksi bez ega, hlas z ní vychází lehce a přirozeně, s uvěřitelnými emocemi. Ve chvíli kdy zpívá neexistuje nic jiného než hudba. Zároveň zvládá skvělou práci s publikem a vystoupení oživuje komunikací s kapelou, se kterou má dobré a blízké vztahy, jak se zdá. Selah Sue není žádná popová hvězdička, je skutečná muzikantnka. Také si ale uvědomuje, jak je důležité mít kolem lidi, kteří ji pomáhají v realizaci jejích vlastních písní, její  komentáře během show vyznívaly sympaticky a pokorně. Koncert, ač poměrně krátký, byl po všech stránkách velice výživný a doufejme, že nás Selah Sue nenechá dlouho čekat a brzy přijede zas! Třeba opět oslavit příští narozeniny.