Na koncert jedné z vůbec nejtajemnějších a nejzajímavějších českých rockových skupin se sjeli lidé ze všech koutů České republiky. Už dávno před koncertem obsadili všechny okolní restaurace a hospůdky v pražských Vysočanech, kde rozebírali, co je asi čeká na koncertě.

Skupina, která vznikla v polovině osmdesátých letech v době, kdy byl zakázán Pražský Výběr, vydala poslední desku v roce 1990, po níž se navíc rozpadla. Když se poté v roce 2001 uskutečnil vzpomínkový koncert ve sportovní hale v Holešovicích, nečekal už nikdo, že by se tato kapela ještě dala někdy dohromady.

Přestože organizátoři koncertu dali lidem hned od začátku zabrat, když davu návštěvníků zpřístupnili jen několik málo vchodů do haly, což způsobilo i pravděpodobně zpoždění začátku koncertu, nakonec se dovnitř dostali všichni. Byl to velkolepý pohled. Na podiu byla vybudovaná sopka z pruhů látek, před níž byly umístěny nástroje. K těm krátce před půl devátou večer nastoupila za bouřlivého jásotu původní sestava skupiny Stromboli – Michal Pavlíček na kytaru, Klaudius Kryšpín na bicí, Vendula Kašpárková na klávesy, Jiří Veselý na baskytaru a samozřejmě nemohla chybět zpěvačka Bára Basiková.

Jak jinak než stejnojmennou písní Stromboli mohla začít svůj večer. Napínavá melodie, do níž se zapojila po chvíli temným broukáním Bára Basiková, brzy posluchačům napověděla, že kapela je i po letech nefungování stále v nejlepší formě. Pravděpodobně největším překvapením bylo, že Bára Basiková pěla z plného hrdla jak z doby počátků Stromboli. Však její hlas je vedle Pavlíčkových tvrdých kytar to, co dělá Stromboli Stromboli. Bylo to vždy zvláštní, odkud se bere v této drobounké zpěvačce takový mohutný hlasový rozsah, kdy v jednu chvíli zpívá v tklivých výškách takřka operním hlasem, aby následně přešla do až chlapských hloubek.

Ovšem na celé kapele bylo ten večer vidět, že jede naplno, a že si koncert hodlá užít. Klaudius Kryšpín nenechal nikoho ani na chvíli zapochybovat o svých bubenických kvalitách, navíc slyšet zvuk jeho normálních bicí oproti elektronickým, které využil onehdá, a jak sám toho později litoval, bylo jednou z těch mnoha třešinek na dortu. Koncertní setlist se nepřekvapivě skládal převážně ze skladeb z historicky první dvojdesky Stromboli a alba Shutdown, nicméně Bára Basiková již na začátku koncertu oznámila, že dnes dojde i na písně z nového stromboláckého počinu Fiat Lux. Ale to ještě předbíhám.

Prohlédněte si také fotogalerii Evy Makovské z koncertu Stromboli !

Ono totiž, když se na člověka valí jeden velký hit za druhým, říká si, že tato skupina byla opravdu po všech stránkách výjimečná. Při písních jako Carmen, Villa Ada, Veliké Lalulá, Košilela nebo Houpací židle na opuštěné terase se ukazovalo, jak tvorba Stromboli oproti jiným kapelám z 80. let vůbec nezestárla. Čas prověřil její kvality a kapela si toho byla dobře vědoma. Michal Pavlíček si navíc připravil se skupinou i různé inovátorské aranže, především v nástupech a sólech při skladbách, čímž potvrzoval, že to on je autor, a umí procítěně i se svými hity pracovat.

Deska Shutdown z roku 1990 donutila při tomto koncertu Báru Basikovou zpívat i původní anglické texty. Kdo ví, jestli tehdy byly napsány proto, že kapela chtěla zkusit prorazit krátce po revoluci za hranicemi. S takovým repertoárem by na to měla, neboť skladby z tohoto alba jsou rovněž klenoty v české rockové historii. Bylo velkým zážitkem poslechnout si kafkovskou Back in the Castle, monumentální Sandonorico či veselou píseň Okolo ohňů, kterou snad jako jedinou ze Shutdownu odzpívala Bára Basiková česky.

Mimo samotné připomínání starých hitů došlo i na připomínání starých spoluhráčů. Ve skladbě Ó hory, Ó hory se zjevil na podiu s helmou ve tvaru sopky zpěvák Vilém Čok, byl to přeci on, kdo nazpíval originál této skladby. V jednu chvíli tak byli přítomni na podiu tři ze čtyř členů Pražského Výběru. Čtvrtý, Michael Kocáb, ale byl v publiku rovněž přítomen. Jsou tak zřejmě po letech už i pryč třenice, které svého času vznikaly mezi Stromboli a Pražským výběrem. Mezi dalšími hosty večera se blýskl i původní baskytarista Stromboli – legenda Vladimír „Guma" Kulhánek. Na pódium byl rovněž pozván klávesista Roman Dragoun. Ve dvou skladbách dostali prostor i tito dva čeští rockoví matadoři.

Přečtěte si také velký rozhovor s Michalem Pavlíčkem a Bárou Basikové o nové desce Stromboli

Ve zhruba polovině koncertu, po skladbě Ó hory, Ó hory, se kapela stáhla do své improvizované sopky, aby poté se vrátila s první skladbou z nové desky nazvané Fiat Lux. Zde bylo od počátku zajímavým zjištěním, že nakolik Vendula Kašpárková byla ve Stromboli spíše doprovodnou hráčkou na klávesy, na nové desce dostala zřejmě překvapivě více prostoru se projevit. Nová tvorba Stromboli je zkrátka jiná stejně jako byl kdysi Shutdown oproti dvojdesce Stromboli. Písně, které stojí převážně na textech Vlastimila Třešňáka, jsou možná maličko klidnější oproti původní tvorbě, najdou se zde ovšem rovněž zajímavé vypalovačky.

Jako první zazněla temná a s vtipem hravá píseň Katova pomocnice, po níž postupně následovaly i titulní Post Scriptum nebo nové písně Tesáky či Tetování. Všechny tyto čtyři zmíněné skladby rozhodně obstály vedle svých starších sourozenců, což ukazuje, že dravý duch Stromboli je ve všech hudebnících stále ještě silně zakořeněn. Publikum sice logicky nejvíce reagovalo na starý repertoár, ale není pochyb o tom, že až se tyto nové skladby dostanou lidem do povědomí, budou to rovněž další „strombolácké" hitovky.

Více jak dvouhodinový koncert, při němž byla i pokřtěna nová deska Fiat Lux, nebyl jen pouhou vzpomínkou, ale spíše návratem. Těžko se dá věřit tomu, že by se skupina Stromboli vrátila na pódium jen jednou, když navíc natočila novou desku. Lze tedy doufat, že fanoušky nenechá čekat dalších třináct let, ale že brzy představí naživo i více nových písní. Stromboli je totiž rozhodně jedna z mála českých rockových skupin, která by bezpečně obstála i proti zahraniční konkurenci.