Ani vydatný večerní monzun nezabránil několika stovkám fanoušků dorazit na osmou hodinu večerní do Rock Café na Národní třídě, kde už podium zahřívali Australané Circles. Velmi pozvolně začínající set se nakonec ukázal být střednětempým djentem s velmi schopným zpěvákem. Přesto, že hudba Circles postrádá četnější překvapivé momenty, byl přednes dostatečně energický na rozhýbání přední části publika. Pohodová poslechovka.

Post-rock soundtrack

Proběhla rychlá škatulata, krátká zvukovka a už zaútočily na sluchovody ze tří čtvrtin naplněného sálu první tóny z repertoáru britské instrumentální skupiny Maybeshewill. Přestože se klavír a podkladové samply ukázaly být příjemným zpestřením po určité době i přes maximální nasazení kapely, působila tvorba Angličanů poněkud otřele. Rovné takty a předvídatelné postupy připomínaly asi nejvíc dobře zahraný post-rockový soundtrack.

Razantní změna přišla s proměnou scény, když temný sál zarezonoval živelným křikem vítajícím na podiu Američany The Dillinger Escape Plan ze státu New Jersey. Příchod králů té nejšílenější formy mathcore byl plně srovnatelný s výbuchem atomovky. Členové kapely, jako by už rovnou přiběhli z překážkové dráhy, začali rovnou skákat a běsnit mezi aparáty. Fans jako by na příkaz zešíleli ve stejný okamžik a za otvíráku Prancer z novinky One of Us is the Killer se celý sál hemžil frenetickým pohybem.

Výlet na planetu Psycho

Další půlhodinu se snad nikdo nezastavil. Dillingeři sázeli do pařících fanoušků jednu pecku za druhou Farewell, Mona Lisa, Milk Lizard, Fix Your Face… neutuchající bouře psychotických vjemů podpořené plátny s projekcí, kde se míhaly bizarní scény. Video s tváří s jazyky namísto očí, tleskající loutky nebo přenos operace oční rohovky - opravdové panoptikum hrůzy.

Po celou dobu skákali především frontman Greg a kytarista Ben po všem, po čem šlo, včetně davu. Vrcholem akrobacie byl kousek, při kterém Ben Weinman mastil křečovitý riff, zavěšený nohama za železnou konstrukci zespoda držen fanoušky, aby nepadl na podlahu. Postupem času stagediveři částečně následovali jeho příkladu, a tak z kovové konstrukce se světly visely různé kabely a jiné součásti elektroinstalace.

Druhá polovina setu se nesla spíše v uvolněnějším rockovějším duchu, kdy dostaly prostor hitovky a trochu pomalejší skladby. Dýchánek ukončila až animální pecka 43% Burnt, která připoměla, na co vlastně návštěvníci přišli. Po hodině a čtvrt se pak TDEP rozloučili a za mocných ovací opustili stage, přičemž beze zbytku potvrdili svůj status snad nejšílenější kapely současné mathcore scény.