Prvním bodem programu byli hosté z Nizozemska The Gypsy Ensamble Giani Lincan, cimbálová muzika, která ve složení cimbál, kontrabas, harmonika a housle přivítala všechny v sále. Později se na pár písní připojila i zpěvačka v černočervené tradiční róbě, která si to na pódiu náramně užívala, i přesto, že občas ztrácela dech a nebyla tak výrazně slyšet, jak by měla. Což možná bylo zaviněno i nepříliš vhodným ozvučením sálu. Gian Lincan si naproti tomu svou lyrickou hru na cimbál nejen užíval, ale předvedl také nevídaný um, kdy jste mohli sledovat hemžení rukou nad cimbálem a zároveň s potěšením sdílet čistou radost, která se zrcadlila v jeho úsměvu po celou dobu. Houslista vzal za srdce kdekoho v sále svou naříkavou hrou na housle při. Možná byla škoda, že harmonika a kontrabas nedostali víc prostoru, takhle alespoň skvěle doplňovali celý ansábl, který zaujmul publikum od samého začátku. Předvedl čardáše a další houpavé a jančivé rytmy a tak celý sál uvedl do pohybu a vysloužil si bouřlivý potlesk.

Následujícím hostem byla Russka Roma, která přímo ztělesnila poetické a bohémské představy o cikánské kultuře. A to nejen svým oblečením, ale také zapojením tance a temperamentu, který z nich přímo sálal. Russka Roma byla složená ze tří akustických kytar, jedním tanečníkem a zároveň hráčem na tamburínu a čtyřmi ženami, z nichž tři zpívali. Celá Russka Roma byla oblečená do tradičních černočervených kostýmů. U děvčat nechyběly ani korzety a vlající sukně. Tím skupina docílila opravdu autentického a bohémského vzhledu. Rychlé temperamentní rytmy střídali pomalé a naléhavé, kde vynikly obzvlášť skvělé hlasy tří zpěvaček, které po různu střídaly vícehlasy a sóla. Rychlejší části byli zase obohaceny o taneční složku, která podnítila už tak rozjásané publikum k dalšímu tanci.

Celý večer uzavřela mnohočlenná makedonská kapela Kočani Orkestar, která nebyla ničím jiným než balkánskou dechovkou. Kapela působila svěžím a veselým dojmem, ale její téměř hodinový program působil v závěru dost jednotvárně a nedynamicky. Navíc velká nálož žesťů byla až přemrštěná. U diváků však skupina probudila rozvernost a vnesla do sálu jižanskou atmosféru. Zpěváci se neustále usmívali a snažili se publikum udržet v neustálém pohybu, a tak si většina lidí mohla užít balkánskou dechovku se vším všudy. Možná je škoda, že Kočani Orkestar občas trochu nezvolnila, protože by to nepůsobilo tak jednolitě a publikum by možná i ocenilo lehké uvolnění od vysokých tónů linoucí se od dechové sekce.