Tape Five je taková multi skupina. Multižánrová, multinárodní a taky multináladová. V Lucerna Music Baru by se nálada dala vyjádřit pomalou, ale nezadržitelně stoupající křivkou. Projekt Martina Strathausena přijel ve své útlejší podobě. I když mají v názvu pětku, vypustupují až v osmičlenné sestavě. Praha se musela spokojit se šesticí. Na hudební zážitek to ale nemělo velký vliv.

Multižánrová směs stylů, to je to, co skladatele Martina Strathausena baví nejvíc. A je to vidět. Začátek koncertu se nesl v bossa nova rytmech. Pohodovou hudbu ale diváci přijali dost vlažně. Svůj podíl na tom měli do jité míry i předskokani DJ Mackie Messer a heligonista Mário Bihári. Tahle zvláštní dvojka je totiž čím dál víc sehranější. Mix electroswingových tracků spolu s perfektní improvizací na harmoniku se hodně povedl a setkal se s patřičnou odezvou publika. Tape Five pak trochu zbrzdili roztančenou vlnu. A na lidech bylo vidět, že by nejraději vykřikli "Jo, je to dobrý, ale my sme sakra přišli na electroswing!" Naštěstí nemuseli čekat dlouho. Po několika skladbách se konečně rozezněly swingové rytmy z desky Swing Patrol a publikum bylo rázem v jednom kole.

Nepřehlédněte rozhovor s Martinem Strathausenem

Skupinu stylově oděnou do módy první poloviny minulého století vedl ostrý hlas sympatické snědé frontmanky. Ten přesně odpovídá stylu, na který jsou fanoušci žánru zvyklí. Publikum si ale bohužel nedokázala dokonale získat. Stále stejným uváděním jednotlivých skladeb zkrátka díru do světa neuděláte. A nebudeme si nalhávat, že Tape Five mají v repertoáru fláky jako Parov Stelar, kterým stačí zahalekat název a polovina obecenstva už slzí nadšeným dojetím. Přidaná hodnota jako třeba u Alice Francis se zkrátka nekonala. Kapela ale byla plná sympatických tváří. Basák s klávesistou bavili svými vzájemnými obličejovými kreacemi a trumpetista předváděl alchymii s dusítky. Těch měl na své rudé trumpetě nejméně pět druhů.

Electroswingové hity jako Bad Boy dokázaly roztančit celý parket. Pomalejší nu-jazzové a bossa-nova tracky, které nejdříve představovaly výplň, se začaly zrychlovat a ve druhé polovině koncertu už prakticky nebylo poznat rozdíl v tempu ani rozjetosti. Celý koncert doplňovala v úplné premiéře i zbrusu nová projekce. Ta byla ušita na míru přímo jednotlivým skladbám a místy dokonce interagovala s děním na pódiu. Nápad to je perfektní. Bohužel provedení trochu zklamalo. Některé klipy, zejména ty s dobovými záběry, byly povedené. Spousta z nich ale vypadala spíš jako amatérské video s vintage filtrem a zálibou v rozmazaných, nic neříkajících záběrech. A to je trochu škoda. Práce na tom muselo být jako na stodole.

I když byl rozjezd skutečně pozvolný, nakonec Tape Five zabodovali. Diváci si vydupali dokonce druhý přídavek, na který skupina už evidentně nebyla připravená. Electroswing je zkrátka miláčkem Prahy. Martin Strathausen už pracuje na nové, v pořadí již páté, desce. Pevně věřím, že na další tour sestava nevynechá ani českou kotlinu.