Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.
“Co spojuje chicagské a texaské blues? Češi!” Charismaticky chaotická přednáška Matthewa Sweneyho o lokálních podobách žánru, kvůli kterému se jeho elita každoročně sjíždí do Šumperka, svou geniální roztěkaností nechává prostor zamyslet se tam, kde by to strukturovanější vyprávění nedovolilo. Sál šumperské knihovny se směje, doprovodný festivalový program jeho druhého dne ale nekončí - přednáška o současné situaci v USA je beznadějně vyprodaná, stejně jako masterclass bluesové kytary s Joannou Connor.
“Když jsem tohle dostal tady, co pak na mě musí čekat v Šumperku?” vypráví mi při seznámení jeden z členů šumperského kotle. Ten má za dvanáct let, co Blues Alive navštěvuju, prakticky něco jako stálý stojací pořádek. Bylo to asi osobní, a pro blues pravda symbolické výročí, které mě po letech aspoň na chvíli donutilo opustit vyšlapaný důlek v rohu a přesunout se v kulturáku tzv. “na střed”. Při čekání na vycházející bluesovou hvězdu tak s jádrem směňujeme historky o tom, jak jsme se k Blues Alive počas jeho téměř třicetiletého fungování vlastně dostali. Jasně, je to láska k dvanáctce, kvůli které se na tři listopadové dny necháváme každoročně obalit zdejší mlhou. Jenže vášeň pro blues se rodí různě a hlavně nečekaně. Nevadí přitom, že oproti prvnímu bluesovému rande v útrobách jesenické kaple zní moje googlení “co to slyším v hudbě Led Zeppelin” o dost méně poeticky. Stačí, že nehledě na formát si každá osobní historika pravidelně odbývá své vrcholné dějství právě na Blues Alive.
Italské trio Il Volo vystoupilo ve čtvrtek 13. listopadu večer v pražské O2 areně. Během více než dvou hodin mladí italští zpěváci za doprovodu třicetičlenného orchestru dokázali, že operní crossover je živý organismus, který dýchá emocemi, dramatem a až překvapivou lehkostí.
Metaloví fanoušci již jistě zaznamenali nový projekt bývalého basáka Arakainu Zdeňka Kuba, nesoucí jméno Niakara. Věhlasný muzikant a skladatel si po odchodu ze sestavy české metalové legendy dopřál několikaletý odpočinek, ale vábení pódií bylo nakonec silnější.
Texaská blues-rocková kytaristka a zpěvačka Ally Venable vystoupila ve středu 22. října v dejvickém klubu Zasekávák. Koncert byl už několik týdnu dopředu vyprodaný, což není divu – o mladou (teprve 26letou) hudebnici, která si svou energickou hrou a výrazným hlasem získala pozornost bluesové scény, je v Praze velký zájem.
Britská blues-rocková kapela Wille and the Bandits se už potřetí 14. října vrátila do pražského Zasekáváku. Ačkoliv tentokrát nebylo zcela vyprodáno, prostor útulného dejvického klubu znovu zaplnila syrová energie, instrumentální mistrovství i radost z hudby, kterou tahle parta rozdává s naprostou upřímností. Jejich koncert byl důkazem, že opravdová svoboda se dá slyšet – i v malém sále.
Poprvé v Praze, v Česku, si premiéru Tommy Castro & the Painkillers odbyli předloni na šumperském Blues Alive - tedy v pořadí, které se pro žánrové interprety stává v tuzemsku stále běžnějším. Komu ale podzimní bluesová přehlídka v kulisách zamlžených Jeseníků nestačí, může se spolehnout na koncertní pásmo Prague International Bluenight. To fanouškům již po několik let setrvale naděluje návštěvy interpretů, kteří se v rámci stylu těší palcovým titulkům.
Když se na jednom pódiu setkají mistři svého řemesla, jakými bezesporu jsou Joe Satriani a Steve Vai, nejde jen o obyčejný koncert — vzniká strhující dialog dvou kytar, který se posluchačům překládá přímo prostřednictvím emocí. Večer 20. července 2025 se Fórum Karlín proměnilo v svatyni hudebního umění, kde toto jedinečné duo spolu se svým živým bandem Satchvai Band rozehrálo scénu plnou technické preciznosti, melodické svobody a muzikantské telepatie. Každý tón, každé gesto znělo jako odpověď druhému, a publikum se stalo svědkem nejen samotného koncertu, ale i hlubokého hudebního rozhovoru, na který se nezapomíná.
V naší zemi dnes prezidentská administrativa neprojevuje žádnou skutečnou úctu k původním obyvatelům Ameriky. Nemá respekt k jejich zemi, ani k její posvátnosti. Oni bojují – a my všichni se snažíme chránit naši krajinu pro veřejnost. Usilujeme o ochranu nádherných lesů, o zachování posvátných památek, o jejich bezpečí před bezohlednou chamtivostí ropných korporací. Vy ve své zemi víte, co znamená, když vám něco odeberou. Nepřipusťte, aby vám vaše vláda vzala posvátnou půdu, zničila lesy, nenávratně poškodila naše vzácné zdroje – včely, motýly, vše, co je cenné. Přírodu jako celek. Chraňte ji, kdykoli budete mít možnost! Tímto naléhavým a pronikavým poselstvím zahájila své mimořádně silné vystoupení v pražském Fóru Karlín v sobotu 19. července básnířka, spisovatelka, hudebnice a neúnavná bojovnice za lidská práva – Patti Smith.
Očekávaný koncert amerických The Dandy Warhols, jenž proběhl ve čtvrtek 17. července v pražském Lucerna Music Baru, bohužel nepatřil mezi ty, které vás chytnou za srdce a zůstanou s vámi celý život. Kapela sice několikrát překvapila, většinou však negativně, a pozitivních momentů bylo výrazně méně, než by si divák přál. Naopak silnější dojem zanechala jejich předkapela – detroitská trojice Sisters Of Your Sunshine Vapor, která působila přirozeněji a sympatičtěji. Původně jsem plánovala z koncertu vytvořit fotoreport, ale vzhledem k podmínkám to nebylo možné, a tak jsem zvolila formu recenze – osobní, informativní a otevřeně subjektivní. Předem se omlouvám všem oddaným fanouškům kapely, pro které byl koncert hlubokým emocionálním zážitkem. Vaše pocity vám nechci zpochybňovat ani brát – jen je nemohu sdílet. Nerada veřejně shazuji práci jiných, ale kvůli objektivitě a upřímnosti někdy není jiné cesty.
Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.