Všichni v kapele jste poměrně dost vytížení. Každý z vás se věnuje vlastním hudebním projektům a dalším aktivitám. Co bylo impulsem pro vznik Ikary?

Jarda: V minulosti jsme měli společně s baskytaristou Jardou Brzobohatým death metalovou kapelu Morbid Silence, která se před lety rozpadla. Jarda mě několik let přemlouval, abychom buď kapelu oživili, anebo založili novou. Hlavně, abychom spolu pracovali na novém materiálu. Připadalo mi nesmyslné oživovat kapelu, která už dvacet let nefunguje. Název Morbid Silence jsme vymysleli, když jsme byli vlastně ještě děti. Dnes bychom s tím už asi nikoho neohromili. Sešli jsme se u mě ve studiu a natočili jednu skladbu. Ve stejném období přijela do studia Žántí a nahrávala u mě cover verzi ke skladbě The Show Must Go On od Queen. Znali jsme se spolu už nějakou dobu. Rok před tím u mě nahrávala dvě skladby pro plzeňskou kapelu Strangemind. Žántí mě velmi zaujala. Poslal jsem jí nahrávku, kterou jsme udělali s Jardou. Ta skladba se jí líbila. Napsala k ní text, který nazvala Ikara. Chytli jsme se toho názvu a pojmenovali stejně i kapelu. Žántí skladbu Ikara nazpívala, a tak začala naše spolupráce.

Součástí sestavy jsou ještě další dva členové, a to kytarista Daniel Krob a bubeník Roman Haase. Jak jste se s nimi dali dohromady?

Jarda: S Danem Krobem se známe už delší dobu a jsme kamarádi. Točili u mě desku s Kreyson Memorial, kterou jsem asi před dvěma lety produkoval. Oslovil jsem ho, aby se k nám připojil. Jeho vhled a zkušenosti jsou pro kapelu velmi důležité. Rozhodně je pro Ikaru velkým přínosem. Dan je výborný sólový kytarista a velmi zkušený muzikant. Stavba jeho sól je úplně jiná. Vůbec by mě nenapadlo hrát sóla stylem, jakým je hraje Dan. Všechno je provázané. Roman Haase je dobrý kamarád našeho baskytaristy Jardy Brzobohatého, takže tento kontakt vzešel na jeho doporučení. Já jsem za něj moc rád. Roman vystudoval konzervatoř. To pro nás samozřejmě není to nejdůležitější kritérium. Důležitý je jeho vhled a přínos. Musím říct, že každou skladbu, do které Roman nahraje bicí, posune o další úroveň výš. Není to tak, že by jen nahrál své party ve snaze přehrát je o něco lépe podle předem připraveného mustru. Jemu se daří dodat každé skladbě přesně to, co je potřeba. Kde je potřeba zpomalit zpomalí, když je potřeba něco zjednodušit udělá to, protože to cítí. Každý jeden z nás má v kapele svou důležitou roli. Jako celek fungujeme skvěle. Musím říct, že z toho mám až husí kůži. Je mi jasné, že to nejspíš říkají v rozhovorech skoro všichni muzikanti. Hudbu dělám přes dvacet let a sám jsem toho už hodně zažil. Ve studiu jsem měl spoustu kapel a podílel se na mnoha různých produkcích. V případě Ikary je až neuvěřitelné, jak se vše nenásilně pojí. Jako osobnosti a muzikanti jsme různorodí. Přesně toho chceme dosáhnout i v tvorbě Ikary. Určitě si nepřejeme, aby se lidé začali nudit už po čtvrté skladbě.

Jako muzikant a producent máš bohaté zkušenosti díky svému působení nejen na české hudební scéně, ale i v zahraničí. Jak ses dostal do zahraničí?

Jarda: V roce 1988 jsme se s rodiči přestěhovali do Mnichova, takže jsem vyrůstal v Německu. Ještě, než jsme se přestěhovali, maminka mi koupila mou první baskytaru značky Disco Bass Jolana, kterou mám dodnes. V Německu jsem začal podnikat své první hudební krůčky. Do školy jsem chodil kolem prodejny s hudebninami. Bylo to v období konce 80. let a počátku 90. let. Tenkrát hodně frčely různě barevné kytary. Růžové, žluté… Steve Vai měl tehdy bílou s kytičkami. Hrozně mě to jako teenagera zaujalo. Ten obchod měl dvě patra. Tenkrát jsem ještě neuměl moc hrát, ale chodil jsem se tam dívat a poslouchat. Měl jsem spolužáka, který byl z dětského domova. Jednou nás tam pozval na nějakou oslavu. Věděl, že poslouchám tvrdou hudbu. V dětském domově měli kluci zkušebnu. Když mi můj spolužák tu zkušebnu ukázal, nevěřil jsem vlastním očím. Byla parádně vybavená. Byl tam jeden kluk, který stejně jako já poslouchal death metal. Zahrál mi nějaké rify od Possessed. Pokud se nepletu byl to on, kdo později založil v Mnichově kapelu Haggard. Tam to pro mě vlastně všechno začalo. Hudba mě úplně pohltila. Tenkrát jsem si řekl, že tohle je přesně to, co chci dělat a rozhodl jsem se založit vlastní kapelu.

Jako zpěvačka jsi hodně vytížená. Máš stálé angažmá v divadle RockOpera Praha, jsi členkou známé a zavedené kapely Matahari, a rovněž se věnuješ i svému sólovému projektu. Čím tě Ikara oslovila natolik, že ses rozhodla přijmout tuto nabídku?

Žántí: Musím potvrdit slova Jardy. Projekt Ikara se vyvíjí naprosto spontánně a přirozeně. Přijela jsem na nahrávání k Jardovi do studia. Mám živě v paměti přesně ten moment, kdy se najednou z ničeho nic zastavil a zamyslel. Něco mu začalo šrotovat v hlavě. Potom mi položil otázku: „Nechtěla by sis zazpívat symfonický metal?“ Bylo to, jako by mi najednou něco cvrnklo do hlavy. Odpověděla jsem, že na takovou nabídku čekám dlouho. Naše tvorba je pestrá, nehrajeme výhradně symfonický metal. Naše hudba obsahuje prvky symfonického metalu, rocku a pop-rocku. Nicméně, možnost zazpívat si skladby ve stylu symfonického metalu pro mě byl prvotní impuls, jelikož je to už roky můj sen. Když mi kluci začali postupně posílat skladby věděla jsem, že se přímo naladili na mou notu. Vždy dávám hodně na vnitřní pocit. Když mě najednou něco zašimrá na hrudníku nebo mám husí kůži, je to pro mě impuls, že jsem na správné cestě. Ve své hudební kariéře jsem se podílela na vícero projektech. Už déle jsem měla velkou touhu a potřebu překročit práh svých dosavadních možností, rozvíjet se a posunout se dále. A to je přesně to, co se mi nyní plní s Ikarou. Podobnou nabídku jsem dosud nedostala od žádné další kapely. Z části jsem si tento sen naplnila i v divadle RockOpera Praha, ale vyloženě jsem si přála natočit v tomto stylu celou desku.

Ikaru podporuji od chvíle, kdy jste vydali váš pilotní singl Pouto. V pozitivním smyslu slova se mě dotkla jakási zvláštní emoce, jež se těžko definuje slovy. Z vaší hudby je cítit přirozenost a lehkost. Vše působí, jako by za Ikarou nebyla žádná předem daná strategie nebo konkrétní plán…

Jarda: Ne, vůbec jsme nic neplánovali. Vše se vyvíjí spontánně. Jediný plán byl, že jsme chtěli s Jardou pracovat na nových věcech. Najednou nám do cesty přišla Žántí a od té chvíle se vše vyvíjí naprosto přirozeně. Myslím si, že to tak prostě mělo být. Mohu mluvit jen za sebe, ale můj vnitřní pocit je, že jsme si jako muzikanti neskutečně sedli. S něčím takovým jsem vůbec nepočítal. Žántí je v mých očích svým způsobem nedoceněná zpěvačka na české scéně. Dokonce jsem měl pocit, že je svými schopnostmi úplně jinde než my s Jardou. Protože se vše tak nenásilně propojilo, Žántí nás samozřejmě hudebně táhne. Naštěstí nejsme v žádné křeči. Nemusíme tlačit na pilu a snažit se psát skladby přesně na míru pro Žántí. V procesu tvorby nemusíme myslet prioritně na to, aby se jí skladba za každou cenu líbila nebo dobře zpívala. Vše funguje nějak samo a automaticky.

Náš rozhovor probíhá ve studiu GallerySound, kde v současné době vzniká i vaše debutové album. Měla jsem tak možnost slyšet několik dalších ukázek z vaší tvorby. Ráda bych zdůraznila, že symfonický metal ve vašem podání v kombinaci s velice osobitým a specifickým zpěvem Žántí, nekopíruje symfony/gothic metalové kapely ve stylu Lacuna Coil či Nightwish, a to je mí velmi sympatické…

Žántí: Nikoho záměrně nekopíruji. Jde mi o to zachovat si svůj vlastní styl i osobnost. Na tomto albu se snažím i o to, abych se představila v pěveckých polohách, jaké jsem dosud nikde neukázala. To znamená, chci ze sebe dostat maximum, co se týká mých pěveckých možností. Zpívám klasickým a pro mě typickým zpěvem, ale používám i Screaming. V Ikaře podbarvuji zpěvy i operními vokály. Operní zpěv není úplně mou doménou. Rozhodně se nechci cpát do těchto sfér. Pouze operními zpěvy podbarvujeme některé pasáže. Všechny zpěvy včetně zpěvových linek dělám sama a jsem nadšená, že mám možnost to vše vyzkoušet a dělat něco trochu jiného.

Je za názvem Ikara paralela s bájným Ikarem?

Žántí: Ano. Když mi kluci poslali hudební podklad pro skladbu, ze které vzešla Ikara, měla jsem určité povznášející myšlenky a pocity létání. Okamžitě mě napadlo tohle téma. Pořád jsem byla v pocitech létání, až mi najednou přišel na mysl Ikarus. Řekla jsem si, že jsem ale žena, zpěvačka, a nebudu přece zpívat v roli muže. A tak jsem udělala z muže Ikara ženu Ikaru, mýtickou ženu s křídly.

U tématu ženskosti zůstaneme a navážeme na váš první vydaný singl, středně tempo pop-rockovou baladu Pouto. Jak se ti psal text, který je o tak smutném tématu, jakým je smrt maminky?

Žántí: Takový text jsem psala úplně poprvé ve svém životě. Musím se přiznat, že i slza ukápla. Jako osobnost jsem spíš uzavřená, navenek se tolik neprojevuji. Pokud jde ale o hudbu, všechny emoce ze mě vychází automaticky. Tento text jsem napsala na přání Jardy Brouzdy a Jardy Brzobohatého jako poctu všem ženám – matkám, které už nejsou mezi námi. Tuto smutnou událost, bohužel, oba zažili v období pandemie koronaviru. Měli přání a potřebu tento text věnovat svým maminkám. Byla jsem si vědoma toho, že musím být opatrná. Nechtěla jsem, aby ten text vyzněl jako kýč. Snažila jsem se o to, aby byl výstižný a zároveň, aby nebyl příliš depresivní.

Sdělili ti kluci nějaké své myšlenky nebo pocity, které v textu chtěli mít, nebo ti nechali volnou ruku?

Žántí: Nechali to na mě. Musím zaklepat, ale naštěstí zatím takovou zkušenost nemám. Snažila jsem se do toho co nejvíce vcítit a představit si, jaké to je potýkat se se ztrátou maminky. Pouto matka a dítě je tím nejsilnějším v lidském životě. Já sama jsem máma a mám dceru. Snad se mi podařilo napojit a správně vystihnout pocity kluků.

K tomu se nám asi nejlépe vyjádří Jarda, kterého se toto téma přímo týká. Trefila se Žántí do tvých pocitů?

Jarda: Za mě rozhodně ano. Když jsem ten text četl poprvé, neměl jsem k tomu absolutně co dodat. Žántí se naprosto trefila do mých pocitů. Text je napsaný citlivě. Je přesně v té rovině, ze které se nestává kýč. Pouto je vlastně skladba, která je opravdu prvním společným dílem Žántí, mě a Jardy. Žántí napsala text a všechny melodické linky, Jarda se postaral o refrény a já o sloky a zbytek. Myslím si, že se nám to opravdu povedlo.

Jako druhý singl jste zvolili skladbu Spojení se zemí, která svým způsobem volně navazuje na skladbu Pouto, ale nemíním tím, že ji kopíruje. Téma songu jasně vyplývá z jeho názvu. Žántí, jde o téma, kterým se zabýváš ve svém soukromí? Co je tím zásadním poselstvím této skladby?

Žántí: Citliví lidé jsou si velmi dobře vědomi toho, jak bychom se měli chovat k přírodě a k planetě Zemi. Já k takovým lidem určitě patřím. Příroda má obrovskou sílu a může si s námi dělat, co chce. Současný svět je více nastaven na moc a materii než na spojení s přírodou, a to je velká škoda. Vše by mohlo být mnohem snazší, kdybychom žili v souladu s přírodou. Chceme v textech zachovat určitou hloubku. Rozhodně nechceme, aby byly naše texty prázdné. Neumím psát texty typu, jak na mě svítí slunce a já si k tomu dávám pivo. Se mnou taková témata nerezonují, ale samozřejmě vím, že mají své fanoušky. Nikdy nepíšu text tak, že bych si předem naplánovala, jakého tématu se bude týkat. Vždy si nejdříve pustím hudební podklad a nechám plynout pocit, jenž ve mně konkrétní skladba vyvolává. Většinou začnu jako první psát fráze textu a potom už mě něco navádí v podstatě samovolně. Ve spolupráci s kluky mi nesmírně vyhovuje fakt, že od nich dostanu podklady a co se týká zpěvových linek a textů, mám absolutní volnost. Vždy se dobereme k tomu, že se nám všem výsledná verze líbí. Jak říkal Jarda, naše spolupráce funguje automaticky. Nejsme v žádné křečí a nic nemusíme zdlouhavě předělávat.

Ikara představuje nový singl a první videoklip ke skladbě Z orlí krve

Poslední vydaný singl a zároveň první videoklip Z orlí krve je zatím nejtvrdší skladbou, jakou dosud Ikara vydala. Z mého pohledu se jedná o zásadní skladbu, která dokonale definuje váš styl a potenciál kapely. Žántí, kam jsi se tentokrát vydala ve svých představách?

Žántí: Tentokrát jsem se odpoutala od reality. Text ke skladbě Z orlí krve je takové lehké fantasy, kterému každý porozumí. Je o bytostech, jež jsou napůl lidé a napůl ptáci. Zpěv jsem pojala záměrně tak, aby byl pestrý. Chtěla jsem předvést pěvecký rejstřík, jakým disponuji.

Jak jste přistupovali k tvorbě vašeho prvního videoklipu?

Jarda: Ke spolupráci jsme přizvali mladou, talentovanou umělkyni, kterou je Alex Šerá. Chtěli jsme dát příležitost mladé krvi a nechali jí volnou ruku. Její zkušenosti a pohled jsou jiné než ty naše. Samozřejmě jsme na vše dohlíželi, aby se z klipu nestalo něco, co nechceme, ale rozhodně jsme jí dali patřičný prostor. Tohle je pro mě velmi důležitá věc i pokud se bavíme o hudbě. V současnosti je technicky možné dělat neuvěřitelné věci. Teoreticky si člověk může udělat většinu věcí v podstatě sám. Myslím si ale, že lidský faktor je velmi důležitý. Když se budeme bavit o studiové práci musíme vzít v potaz, že existují natolik dokonalé samply a nástroje k tomu složit skladbu tak, že laik nemá šanci rozeznat, jakým způsobem vznikla. Máš možnost složit skladbu z různých, předem nahraných částí. To je sice všechno fajn, ale chybí tomu pohled daného člověka, konkrétně třeba bubeníka. Stejně tak je to i s videi. Proto jsme si ke spolupráci přivzali umělkyni z mladší generace, která má na nás, naši skladbu i klip, úplně jiný pohled. Jde nám především o zachování přirozenosti a autenticity. Finální dílo by mělo být o spojení různorodých osobností, ne tolik o technologiích. Moderní technologie využíváme především proto, aby z hlediska aranží a produkce pozvedly hudbu, kterou společně vytvoříme.

Ikara je tecy především o tom, že se sešla parta fajn lidí a zkušených muzikantů, kteří si vzájemně skvěle sedli a kteří staví na přirozenosti a autenticitě. Velkou přidanou hodnotou je navíc skvělé zázemí, které jako kapela máte…

Jarda: Ano, to bezesporu. Musím opravdu říct, že v tomto projektu se propojilo několik naprosto zásadních faktorů, které jsou nesmírně důležité a dovolím si říct, že v dnešní době až vzácné. Jak už bylo několikrát řečeno, sedli jsme si skvěle po lidské i hudební stránce. Všem nám jde o jednotný záměr. Navíc jsme opravdu samostatná jednotka. K tomu, abychom nahráli a vydali album, nepotřebujeme nikoho dalšího. Já jsem majitelem studia GallerySound, ve kterém můžeme nahrávat a pracovat kdykoli chceme. Zároveň jsem i producentem alba. V tomto ohledu šetříme obrovské peníze. Dan Krob vlastní vydavatelství Kreyson Records, přes které už vydáváme singly a jehož prostřednictvím vyjde i naše první studiové album. Pokud pominu hudební stránku, vnímám obrovskou sílu Ikary právě v tom, jak fungujeme jako celek.

Žántí: Když jsem v Ikaře začínala, neměla jsem nejmenší tušení, jak skvěle budeme fungovat. Vnímala jsem bonusy tohoto projektu, ale vůbec jsem netušila, že jich bude tolik. Jsem si moc dobře vědoma šance, jako jsem dostala. Já za to snad děkuji Pánu Bohu. Asi jsem Ikaru dostala za odměnu za ta léta snažení a tvrdé práce. Nesmírně si této spolupráce vážím a jsem vděčná za vše, co mám najednou k dispozici a co je mi umožněno. Nejsem ve stresu nebo v časovém presu, kdybych musela něco natočit během krátké chvíle. Mám k dispozici Jardovo studio a můžu nahrávat kdykoli chci, kdykoli se spolu domluvíme. Někdy se stane, že nazpívám skladbu a později se mi rozleží v hlavě a dostanu nový nápad nebo mám najednou pocit, že bych mohla nějakou část zazpívat ještě lépe. A já mám tu úžasnou možnost se kdykoli vrátit a udělat to. To je pro mě k nezaplacení. Díky takovému zázemí jsem samozřejmě v mnohem větší psychické pohodě, a to je na výsledku rozhodně znát.

Kdy se můžeme těšit na debutové album IKARY?

Jarda: Momentálně nemáme daný přesný termín. Určitě ale chceme, aby deska vyšla nejdéle na jaře roku 2023. Nyní máme venku tři singly a jeden videoklip. Do konce roku vydáme ještě jeden nebo dva singly. V plánu máme i další videoklip. Tentokrát půjde o baladu Špatný krok.  Potom bude následovat vydání alba.

Jaké ambice má projekt Ikara?

Žántí: V první řadě nám všem moc záleží na tom, abychom vydali kvalitní desku. Budeme samozřejmě šťastní, pokud naše tvorba zaujme fanoušky a pokud si vybudujeme stabilní fanouškovskou základnu. Přejeme si, aby se kapela vyvíjela dál.

Jarda: Chceme dělat vše krok po kroku. Stejně jak postupujeme s nahráváním alba, stejně tak budeme postupovat i v ohledu celkové strategie kapely. Rozhodně nebudeme nic lámat přes koleno. Všichni jsme zkušení a ostřílení muzikanti, kteří už toho mají hodně za sebou. Jsme si dobře vědomi toho, jak funguje šoubyznys. Prosazení a úspěch záleží na spoustě faktorů. Neděláme si žádné iluze v kontextu toho, že bychom se ze dne na den začali hudbou živit nebo hrát velké koncerty. Sázíme na přirozený vývoj. Prioritou rozhodně je vydat kvalitní album. Mám vlastní studio a nerad bych někde četl, že má naše album nekvalitní zvuk nebo, že je produkce příšerná. Na výsledku nám opravdu moc záleží, proto se snažíme nezanedbat žádný detail. Přejeme si, aby byl náš debut konkurenceschopný. Aby byl po všech stránkách kvalitou srovnatelný s alby zahraničních produkcí. Snažíme se o to, aby byla deska co nejlepší. Potom bychom samozřejmě moc rádi prezentovali naši tvorbu naživo. Rovněž máme v plánu zaměřit se na agentury, které by nám mohly zprostředkovat živá vystoupení. Teď je ale prioritou jednoznačně naše album a potom se uvidí, co bude dál.

Celý náš rozhovor se točí kolem hudby. Závěrem se vás obou zeptám. Jaký je význam hudby pro vaše životy? Nemyslím teď hudbu, kterou sami tvoříte, ale hudbu obecně…

Žántí: Hudba je neprosto přirozenou součástí mého života. Vyrůstala jsem v rodině bubeníka. Rocková hudba kolem mě zněla odmala. Nerealizovat se prostřednictvím hudby by pro mě osobně znamenalo absolutní zkázu. Hudbu vnímám jako své životní poslání. Nesmírně mě naplňuje, léčí, a dodává mi obrovskou sílu. Hudba je můj životabudič. Ve svém dosavadním životě jsem nikdy nedošla do fáze, kdy bych si řekla, že končím. Ve spojení s hudbou zažívám pocity štěstí a radosti. Kdykoli se mi v životě něco nedaří nebo se potýkám s nějakými smutky, stačí se zavřít do studia, začít zpívat a vše ze mě okamžitě spadne. Dokud budu moct, určitě budu dělat hudbu.

Jarda: Amen. To bylo natolik vyčerpávající, že nevím, co k tomu víc dodat. Hudba je nedílnou součástí mého života. Nedokážu si představit svůj život bez hudby. Nejen jako producent a muzikant, ale i jako posluchač. Neustále poslouchám hudbu. Sluchátka mám na sobě, dá se říct, nepřetržitě. Za poslechu hudby vstávám i usínám. Baví mě i aspekt zvuku a technická stránka nahrávek. Rád studuji a zkoumám nové možnosti. Mám to tak i obecně. Neztotožňuji se s lidmi, kteří po odchodu do důchodu ztrácí smysl života. U mě je to úplně obráceně. Kdybych za týden skončil v práci, měl bych pořád co dělat. Existuje tolik různých možností a nástrojů i v souvislosti se zvukem a produkcí, které jsem ještě neobjevil. Nemám šanci vše stihnout za jeden život. Neskutečně mě baví pozorovat vývoj a fakt, kam můžeš kapelu posunout díky zvuku a produkci. Možnost definovat kapelu díky tomu, že má vlastní tvář, svůj specifický zvuk a styl. Nesmírně mě naplňuje, když se pracuje na produkci, která vytvoří kapele styl, díky jemuž je rozpoznatelná. To samozřejmě pomůže i jednotlivým skladbám, které se tak posunou někam dál. Přesně toho si přeji docílit i s Ikarou.