Co Vás vedlo k myšlence obnovení skupiny Stromboli?
Bára: Od nás samotných ta myšlenka vlastně úplně nevzešla. V průběhu let jsme byli dotazováni ale našimi známými, kamarády, hudebními publicisty, muzikanty, pořadateli, jestli někdy něco neuděláme v rámci Stromboli a to se táhne už léta letoucí. Řekli jsme si: „Tak jo!"
Michal: Dalším impulsem, jenž byl pro mě zásadním kromě vzpomínek samotných, neboť se vlastně jedná o oživování mrtvoly, byl ze strany mého syna Michala a díky rádiu Beat, protože Stromboli v rámci výročí vzniku by měli vstoupit do beatové síně slávy. Já tedy neměl úplně chuť křísit a oživovat, byť jsme s Bárou tu a tam hráli s kapelou i nějaké věci od Stromboli. Když se toho chopila ale i 02 Aréna a Radek Havlíček, že by to rád udělal, což je člověk, který dělal teďka například i koncert Kabátů na Vypichu, a je velký fanda Stromboli, tak jsem potom oslovil Báru i ostatní, jestli by opravdu nestálo za to udělat vzpomínkový koncert.
Jaké to bylo se vracet ke staršímu repertoáru?
Bára: Toto nás teď teprve čeká, začínáme za týden.
Michal: Já si myslím, že největší problém bude mít Bára, protože si bude myslet obnovit anglické texty z desky Shutdown (smích), ale ona je čiperka a má paměť úžasnou. Pro mě to problém nebude, protože mám ty věci pod kůží, a též jsem si je přiživoval v průběhu let. Myslím si, že otazníkem je souhra, protože to, co bylo pro Stromboli charakteristické v době jejího největšího rozkvětu, byla rytmika, která takzvaně tikala a navíc u mě a u Báry došlo k vzácnému hudebnímu propojení, což dělá kapelu kapelou a nevím, jestli se dá úplně obnovit. Uvidíme za týden.
Kromě toho vánočního koncertu v prosinci plánujete něco dál? Přeci jenom když už natáčíte novou desku...
Bára: Je to jednorázovka a právě že je to tedy fór, že jsme natočili novou desku – Michalovo dílo, neboť Michal to celé zkomponoval, natočil, zmixoval, zrežíroval... Jde tedy o takový závazek a bonus zároveň a je pravda, že už se nám ozývají zájemci, zvažujeme proto i delší působení. Důležitá je teď O2 Arena a rozhodne se definitivně po ní.
Michal: Co se týče comebacků, hodně lidí tvrdí, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Jistě je to hezká vzpomínka si znovu zahrát, ale deska je taková zkouška, jestli ještě dokážeme udělat něco nového. Důležité bude, jak lidi zareagují, jestli přijmou nové věci, jestli budeme moci dál hrát. Ono to není jenom o tom, že se sejde kapela a zabrnkaj si spolu, je to i lidských vztazích. Uvidíme, já bych nerad plánoval další etapu a Bára také ne, protože my v uvozovkách neoslovujeme mladý lidi, chceme především zahrát pro své starší a věrné fanoušky, protože u nás to ani jinak takhle nefunguje. Venku se třeba ctí staré rockové kapely. Když se tam řekne Jimmy Page, každý ví... Tady u nás, když se mladýho kluka zeptáš na Stromboli nebo Výběr, nikdo nebude vědět. Kocába ještě třeba znají z politiky a Báru z bulváru. Proto jsem v tomto ohledu s dalším působením opatrný.
Jak byste nám představili album?
Bára: Duši a filozofii tomu dal Vlasta Třešňák, jenž poskytl Michalovi své básně a texty, které Michal zhudebnil a zhudebnil je navíc fantasticky. Došlo k neuvěřitelně nádhernému propojení a symbióze a díky tomu získalo album tuto svoji zvláštní filozofii. Tím, že Michal zhudebňoval texty, se nechal jako by jimi vést a právě pod vlivem těchto textů skládal hudbu, která je, aspoň si myslím, logickým pokračováním muziky Stromboli. Jsou tam takové jejich typické prvky, i když se už dneska sice používají samozřejmě jiné zvuky a podobně... Když mně Michal ty Vlastovy věci dal přečíst, a potom jsem to slyšela ve spojení s hudbou, tak jsem tím byla úplně okouzlena a přišlo mi, že se to povedlo úplně geniálně spojit. To rozhodlo, že budeme album dělat, protože u Stromboli bylo vždycky těžké najít textaře. Většinou to byly takové abstraktní texty...
A jaký vlastně byl posun od dadaismu (Morgensterna) k Třešňákovi?
Michal: Ta myšlenka vznikla, když jsem hledal u textů cestu jinou než přes schvalovací komise, textové kompromisy... Hledal jsem jinou cestu mimo rámec nějakého bolševismu a kapitalismu. Jestli to vlastně jde dělat takové snovější, lidštější...Jednou jsem se o tom bavil s režisérem Pistoriem a on mi přímo přinesl sbírku Morgensterna... A takhle to vzniklo nyní i s tím Vlastou, když jsem od něj dostal texty, tak jsem cítil podobný princip. U původních Stromboli navíc mimo Morgensternovy byly texty takový pelmel (Carmen, Ó hory, ó hory), což tady je hezké, že valnou většinu dělal Vlasta. Přeci jenom o čem zpívat, když nyní jezdíme s kočárky po Letné, že jsem bypassník... Na Vlastu jsem si vzpomněl a on mi poslal e-mail s předmětem Šuple, kde měl tyto básně a tím dal tomu duši. Pro mě potom udělat hudbu problém nebyl. Je to kus mě a je to moje dítě, ale pocity z toho já i Bára máme dobrej, protože třeba to lidi nevezmou, nevím, ale mě ty básně hrozně hluboce zasáhly. Jejich sdělení odpovídá dané situaci a našemu vidění světa.
Co rozhodlo o názvu?
Bára: Fiat Lux latinsky znamená - budiž světlo a objevilo se to v jednom z těch Vlastovejch textů. To nás tam udeřilo do očí...
Michal: Byl to jasnej název, zároveň takové spojení toho pekelného čoudu. Stromboli byli vždycky jako sopka, samé emotivní erupce, láva... To se mi na tom vždy líbilo.
Co ovlivnilo tvorbu Stromboli – propojení Bářina hlasu a tvrdého progresivního rocku? Měli jste pro to nějaké vzory?
Bára: Spojení hlasu s kytarou...
Michal: Prosím Tě, zkrať to, my jsme se do sebe zamilovali. Respektive já se zamiloval do Báry a Bára potom do mě... (smích)
Bára: Tak se to stalo... (smích)
Michal: Já jsem byl na koncertu Precedensu a tam zpívala jedna úžasná bytost, která mě natolik oslovila, že jsem po koncertu šel do šatny...
Bára: Nešel jsi do šatny, nechal sis slečnu, mě, zavolat !
Michal: To je pravda ! Já byl přeci tehdy ta osobnost (smích) Pražského Výběru.
Bára: Michal mi tehdy řekl, že se mu všechno moc líbilo, že mě obdivuje, a jestli by mi mohl nabídnout nějakou spolupráci, že bychom mohli spolu něco zkusit. Dala jsem mu telefonní číslo a jen co jsem dojela domů, tak mi říká matka, že mi už pětkrát volal nějakej Pavlíček... (smích) No ale druhý den už jsme točili demáče.
Michal: Kdo ví, jak by to vlastně jinak dopadlo, jednak mě samozřejmě oslovila jako zpěvačka, to citové propojení tam hrálo ale velkou roli. Věci, co jsem jí psal, jsem dělal v takovém oparu pod nachovým půlměsícem, zamilovanej a na pódiu se pak všechno spojilo. Bylo to nádherné, potom jsem vždycky vyváděl z radosti po hotelích... (smích)
Bára: No jo, protože jsme taky byli pořád na šňůrách, jsme měli pětadvacet koncertů do měsíce. To bylo fakt maso.
Jak byste srovnal natáčecí atmosféru u dvojdesky Stromboli, Shutdown a nyní nové desky – Fiat Lux?
Bára: To jsou vlastně tři rozdílné etapy.
Michal: Obecně se to moc nelišilo, ale první deska byl zčásti živý koncert a do toho ty věci jako Košilela, už byly nazkoušené. Zpočátku byla koncipována jako moje sólová deska, do toho přišla Bára. U Shutdownu se jednalo už o takový slepenec, studiová deska – udělal jsem demáče, Veselý přišel natočit basy, Bára potom hlasy. Shutdown vznikl jako nyní tato deska. Jednotlivé složky vznikly extra. Já dělám nejdříve poměrně přesné demáče, do toho se mi trefuje Kryšpín bicími, Veselý se naučí moje basy, Bára se to vlastně také učí z těch demáčů a učí se tak melodie.
Nabízí se jedna filozofická otázka – Myslíte, že kdyby v osmdesátých letech nepřišel zákaz Pražského výběru, Stromboli by nevznikli? Nebo jste takovou myšlenku měl již v době Výběru nebo toho zmíněného koncertu Precedens?
Michal: Mě ten ženský hlas fascinuje, zatímco Výběr zobrazuje takové to temné tatrmanství, ten rozměr toho snového emotivního romantismu jsem již v sobě měl. Z tohoto šuplíku jsem udělal desku Rány s Michnovou a potom i Stromboli. Je to součást mého já. Toužil jsem po tom s ní hrát. Možná kdyby Výběr nebyl zakázanej, že by Stromboli nebyla kapela, možná bychom s Bárou udělali jenom jednu desku. Kdo ví...
Báro, vy máte poměrně široký záběr od muzikálů až po tvrdý rock, co je Vám nejbližší? Jak se myšlenkově přehazuje ona pomyslná hudební výhybka od muzikálů ke Stromboli?
Bára: Já to vůbec nerozlišuji, jsem zpěvačka a zpívám. Za těch 30 let, co jsem na scéně, jsem toho nazpívala mraky, prošla jsem nejrůznějšími hudebními žánry, styly, hraji s mnoha různými kapelami a orchestry... Pro mě je to naprosto přirozené, je to prostě zpívání a pořád mě baví. A co mě hodně baví, že právě pořád ty styly mohu zpívat. Možná je pravda, že z komerčního hlediska to není úplně dobrý, většinou je lepší, když muzikant má nějakou svoji charakteristickou značku, osobitý styl. Mně to ale takhle střídat vyhovuje. Beru to jako takové hudební výlety.
Pozorujete nějaký vývoj u muzikálů? Po stránce kvality, návštěvnosti, čímkoli?
Bára: Určitě se to posunulo. I když nejsem odborník na muzikály, užívala jsem si toho luxusu, že jsem nikdy nemusela o roli bojovat, v životě jsem nebyla na konkurzu, na konkrétní roli jsem byla vždy oslovena. Ale takových 50% rolí jsem odmítla z důvodu, že se mi to nezdálo obsahově kvalitní, či mi role nějak nesedla. Myslím si, že muzikály v Čechách jsou na tom úplně stejně jako jiné hudební oblasti. Dělají se buď dobře nebo špatně. Viděla jsem několik titulů, které mě úplně nadchly, okouzlily, u některých jsem o přestávce šla domů, protože to byl průser. Teď jsem zrovna odmítla dva tituly, protože si říkám, že bych neměla být úplně ve všem. Držím si dva muzikály – Jesus Christ Superstar v divadle Karlín a Jana z Arku v divadle Kalich, kterou kdysi napsal Hubač s Ondřejem Soukupem a Gábinou Osvaldovou.
Michal: Jenom k tomu, sám mám také několik muzikálů za sebou, jako skladatel, mohu říci, že ona muzikálová manýra může v těch rockových interpretech zanechat určitý odkaz, ovlivnit jejich výraz. Na jednu stranu bych proto byl na jejich místě opatrný, na druhou stranu to právě třeba Báře rozšiřuje spektrum flexibility. Když s ní potom pracuji ve studiu a řeknu jí, aby tohle nazpívala smutně, tohle s úsměvem, tohle chladně...Ona všechny tyto polohy výborně cítí a mně se s ní skvěle pracuje, protože výraz skladby se pak dá přesně vychytat různými hlasovými obměnami. To jsem si teď ověřil i u této desky Stromboli.
Co tvoří zvuk Stromboli, základní výbava Stromboli?
Michal: Já mám vlastní nahrávací studio a samozřejmě svůj takzvaný les kytar (smích), krabiček – to je takový můj ráj. Ale je to jednoduché, oprášil jsem i kytarový synťák, který je pro Stromboli charakteristický. Není to moc rozdílů proti minulosti, i když ta kapela je přeci jen virtuální, což jsem si možná měl i uvědomit dříve, protože přijde mi sem jeden, druhý, třetí hudebník. Není to úplně propojené, není čas řešit obsah. Natočí se deset verzí a pak se musí vybírat. U Báry je to jiné, přeci jen u zpěváka hledám výraz zpěvu. Ale finální vymodelování se neskládá jen z natočení kytar a ostatních nástrojů, ale potom i z producentsko-aranžérské pozice, která mě už tak nebaví. (smích)
Nabízí se jedna vtíravá otázka – sešli se už vlastně Stromboli pohromadě?
Michal: Pohromadě jsme se sešli asi před rokem, když jsme si řekli, že uděláme koncert. (smích)
A kdy se sejdou?
Michal: Ty se sejdou až na té zkoušce za týden či za 14 dní... (smích)
Bára: Na focení jsme se už sešli, teď tedy to bude na zkoušce.
V červnu jsem Vás, Michale, zahlédl na koncertě Jeffa Becka, i snad jste byl i na tom jeho předchozím. Četl jsem i z jiných rozhovorů, že si ho velice považujete. Ovlivnil Vás nějak po zvukové stránce či jiné?
Michal: Jeff Beck je samozřejmě takový kytarový bůh, legenda, která žije. Kolik mu je? Sedmdesát? A on pořád drží krok od samého začátku...On je obdivován jako jeden, dá se říci, z nejunikátnějších světových kytaristů. Je vždycky radost se na něj dívat, jak hraje, nepodléhá nějakým módním vlivům. Přitom je ale pořád zvláštně aktuální v tom feelingu. V tom, že na kytaru se sice hraje technicky, ale hlavně se hraje srdcem, a on má takovou tu nádhernou zpěvnost, jeho kytara je neuvěřitelně citlivá dynamikou a zpěvností. To je opravdu světový unikát a i způsob jeho hry. On Tě nemůže ovlivnit, protože nejde ani hrát jako Jeff Beck, na to jsem už starej chlap, to ještě jde u mladého kluka. (smích)
Narážel jsem například i na to, že on natočil v 90. letech a i později tři desky doplněné o elektroniku. Vy rovněž jste se pustil na desce Čombió do podobného experimentu.
Michal: Jeff Beck posunul kytaru do roviny, že se dá hrát instrumentálně na kytaru, a že to není jenom nějaká kytarová honička. Posunul ji tak, že kytarový výraz může být i citlivý zpěvácký projev. Není to jenom takové to „honění si brka", osolit to...On okouzluje tou nádhernou hloubkou tónů a celou atmosférou své hry. A v tomhle Jeff Beck ovlivňuje. To je to jeho zásadní poslání. Jeho ani nejde zkopírovat, to prostě ani nejde, nikdo ani neví, jak to hraje...(smích). Je i okamžitě slyšet, když ho někdo zkusí kopírovat, lidi si to ani často neuvědomují, podívejte se na Youtube. Tam se docílilo toho, že 90% mladých kytaristů jsou věrné kopie, že odehrají všechno, co si stáhnou z internetu, úplně stejně. Ale ta individualita, ten originál je zasádní. A takovejch originálů, jako je Jeff Beck, na světě moc není.
Na co se mohou těšit fanoušci na koncertě v prosinci? Chystáte nějakou show?
Bára: Fanoušci se určitě mohou těšit na nejlepší věci z první a druhé desky plus samozřejmě z té nové. Stromboli jinak kromě hudby show nikdy nedělali a žádné kostýmy nechystáme.
Michal: Noo pozor, o tom ještě ani ty, Báro, nevíš, ale bude to sice samozřejmě o té energii a zvukomalebné světelné záležitosti, ale musí se to nějak sjednotit a budeme tam mít nějakého návrhaře, abychom nevypadali jako nějaký cirkus... (smích)
Na prosincový koncert je ohlášeno i mnoho hostů, kteří již se Stromboli dříve spolupracovali, jak přijali tuto událost, nové album...?
Michal: Jsou rádi, Guma Kulhánek by sice uvítal asi víc písniček než dvě, říkal, že by chtěl více, ale jinak všichni byli nadšení. Hlavní jádro koncertu je prostě to, co dělala Bára. Nechci, aby se to nějak rozplizlo do více stran, jsou to symbolické výstupy. Vendula Kašpárková ale dorazí až z Austrálie...
Jak jste přišel na ten nápad obsadit do kapely Vendulu Kašpárkovou?
Michal: V kapele vlastně už jsem měl kytarový syntezátor, ale s jednou kytarou se to celé nedalo uhrát, protože ty harmonie byly hodně košaté a navíc mě pak napadlo, že když už je tady jedna pěkná baba, tak co nemít dvě... (smích) Vendula na mě chodila na koncerty Horkýho dechu Jany Koubkové, takže tam jsem ji poznal a bylo to.
Teď úplně mimo Stromboli, vzpomněl jsem si na Vaši experimentální kapelu One Season Band ( složení Michal Pavlíček – kytara, Tomáš Hájíček – zpěv, Milan Cimfe – basa, René Rypar – kytara, Michal Pavlíček jr. – bicí), máte s ní aktuálně nějaké úmysly koncertovat?
Michal: Určitě někdy ano, ale momentálně to není na pořadu dne. Teď jsou na řadě Stromboli, s Výběrem taky máme naplánované koncerty.
Což mě přivádí na provokativní dotaz – Nebudou se spolu tlouct Stromboli a Pražský Výběr?
Michal: Já myslím, že se nebudou tlouct, protože ty etapy teď dost plánuji. Pokud bude nějaká etapa Pražského výběru, tak nebudu dělat Stromboli. Tyhle žabomyší války už nejsou v tomhle věku na pořadu dne. S Pražským Výběrem třeba zase uděláme nějaké tažení s patnácti koncerty a pak opět dáme na čtyři roky pokoj. To není o tom, že by Pražský Výběr hrál každou sezonu 30-40 koncertů. Bude to systém, že když už, tak uděláme nějakou větší sérii. Nejsme starý, ale objíždět každý festival, to ať dělaj mladý.
Je to trochu rouhání poté, co jsem měl možnost slyšet tady ty nádherné ukázky z nové desky Stromboli, ale plánujete nějakou novou desku Výběru?
Michal: Plánujeme. Na rok 2016.
Čtěte také: Skupina Stromboli se v prosinci vrátí na pódia s novým albem
To máte nějaký harmonogram, nebo jak to máte naplánované?
Michal: (smích) ...To musíš naplánovat, my jsme se domluvili. My jsme se domluvili, že v roce 2016 bude další tažení a uvidíme, jestli to bude na jaře, nebo na podzim, jestli i stihneme nějaké festivaly, uvidíme. V každém případě to bude rok, co bude opět ve znamení Výběru. A rád bych, jako jsem teď udělal desku Stromboli, tak bych chtěl udělat půlku věcí pro Výběr, půlku by udělal Michael, něco i Vilém. Zkrátka opět pokus o to překročit svůj stín, který je nepřekročitelný... (smích)
Vzpomněl jsem si, že kdysi jsem obdivoval klipy Stromboli, které dělal jistý výtvarník Bárta, neplánujete třeba i s ním udělat například klipy pro tuto desku?
Michal: Bárta vlastně dělal čtyři klipy Stromboli a i Výběru, momentálně je na tom nějak zdravotně špatně a dlouho jsem o něm neslyšel, navíc ani nevím, jak to s klipy bude. Abych pravdu řekl, momentálně se i citím dost vyčerpaně, protože pro ostatní je to pár dní práce, ale Stromboli jsou takový můj diktát a já plním roli skladatele, hudebníka, zvukaře, producenta... Moc funkcí dohromady. Tím, že je to taková multifunkce, tak i všechno musí jít přese mě. Na konci to lidé třeba ani nedocení, ale já to dělám i kvůli sobě.
