V karlínském Foru posluchači uslyší Framus Five v rozšířené podobě a také řadu hostů. Základem kapely je stále kytarista Luboš Andršt, houslista Jan Hrubý, klávesový hráč Jan Kolář, bubeník Pavel Razím, basista Zdeněk Wimpy Tichota, trumpetista Roman Bobick Kubát a saxofonista Jiří Šíma. Dechovou sekci doplní ještě trombonista Jan Šatra, zvláštním hostem bude saxofonista Joe Kučera, který s námi hrál v roce 1968 a který dlouhá léta žije v Berlíně. Vokální ozdobou budou Markéta Foukalová, Tereza Kopáčková a také žánrově všestranný zpěvák Ondřej Ruml.

Chystáš nějakou repertoárovou lahůdku?

Letošní koncert dostal záhlaví Blues In Soul Afterparty, což značí, že kromě vlastních věcí víc připomeneme bluesové kořeny, na kterých jsme vyrostli. Zazní proto klasické evergreeny od Johna Lee Hookera, ale i Raye Charlese, kterého stále považuji za nejlepšího zpěváka 20. století. Blues In Soul je navíc název naší první desky, kterou jsme natáčeli v roce 1968 v karlínském rozhlasovém studiu A.

Když tak sleduji světovou rockovou scénu, tak někteří Tví vrstevníci jako Ian Anderson z Jethro Tull už víc chraptí, než zpívají. Jak se Ti podařilo zůstat ve stále skvělé pěvecké formě?

O hlasivky nijak zvlášť nepečuji a vnímám samozřejmě, že jsou dny, kdy to člověku zpívá líp a kdy hůř. Ty ječivé fistule na Městu Er bych asi nedal, ale už na desce Kolej Yesterday jsou všechny písničky postaveny tak, že je mohu zpívat i nyní beze změny tóniny. Je to dáno i tím, že řadu z nich složil Petr Skoumal, který mi je předal na své demoverzi a od něj jsem se učil tomu civilnímu zpívání. Víc než výlety do vyšších poloh mě nyní zajímá text a způsob jeho interpretace.

Jak dnes s odstupem hodnotíš fakt, že minulý režim přiměl rockery po roce 1968 zpívat texty v češtině?

Je to opravdu ironie osudu, že to řadě kapel a zpěváků pomohlo. Mě i Framus Five to navíc přivedlo až ke spolupráci s Josefem Kainarem. Když jsme začínali, tak jsme považovali angličtinu v bigbítu jako normu a divili jsme se, že třeba Petr Novák zpívá české texty. Jenže početné zástupy jeho fanynek byly důkazem, že byl na správné cestě a že mu lidé rozuměli dřív než nám. Dnes už naštěstí nikdo nikomu nenařizuje, co a jak se má zpívat, volba je tedy jen na muzikantech samotných.

Jak jsi spokojen s relativně novým televizním programem ČT ART?

Jako muzikant jsem byl rád, že televize vloni odvysílala koncertní premiéru Města Er na amfiteátru v Lokti. V roli diváka bych ale na ČT ART přivítal větší podíl hudby a zejména hudebně publicistických pořadů. Odvysílat koncert je totiž mnohem snazší, než se o hudbě bavit a dostávat ji do souvislostí.

Za minulých časů fungoval showbyznys tak, že se kapely sestavovaly často jen na jednu sezónu, a proto platil slogan „v létě lana sviští, kapelníci piští." Jak to chodí v současnosti?

To asi platilo v dobách, kdy jedna kapela dokázala uživit své členy po delší dobu. Kapelníci pak žárlivě střežili, aby jim muzikanti neodbíhali ke konkurenci. Dnes ale muzikanti musejí hrát ve více kapelách, protože jinak by zůstali o hladu. Část členů Framus Five proto účinkuje také s Yo Yo Bandem, s Andrštovým Bluesbandem a jiná s Kukulínem Honzy Hrubého a je úkolem manažerů sladit termíny tak, aby nedocházelo ke kolizím.