Čtyři kamarádi (bratři Homolové, Fenek a Zemánek) se schází jako muzikanti už přes 18 let, ale název zůstává a oni doposud nechápou, co je vedlo právě ke jménu Wohnout. Náhodně vznikl i název nového alba Laskonky a kremrole, který, jak podotkl Matěj Homola, nemá s ničím nic společného. Podstatná část práce na desce probíhala doma a samotné nahrávání pak ve studiu SONO, kde rozhodně nebyli poprvé. Primárně vzniklo asi 20–30 písniček. Kluci se jednohlasně shodli na tom, že vybírání finálních patnácti nebylo jednoduché. Původní patnáctou pak navíc vyřadil nový song Laskonky a kremrole, ke kterému chyběl základ ze SONA, takže se muselo vařit z vody a ke hraní posloužily nástroje jako sirky, skleničky nebo krabice. Při poslechu Laskonek a kremrolí snadno poznáte, že není čistě „wohnoutí“, hostovala na ní známá i méně známá jména. Matěj Homola upřesňuje, jak to bylo s Kreténem: „Nejdřív vznikl song, a pak až jsme hledali kreténa. Oslovili jsme Jirku Lábuse, ale ten kreténem být nechtěl, pak se toho ujal Xavier Baumaxa.“ Dále se na desce podíleli houslista Vojta Lavička, Fredrik Janáček zahrál na baskytaru, Marek Eben namluvil pilota a zazpívali Tereza ze skupiny Emma, manažerka Gábina i otec Homola.
Jak Wohnouti sami přiznávají, velké spekulace se točí okolo obalu alba, a především chlupů na zákuscích. Grafické zpracování měl na starost Michal Holý a kapela dává grafikům volnou ruku, přesto se ale rozdělila na dva tábory. Polovina (Matěj a Fenek) byla z obalu rozpačitá (zvlášť když původní poslední verze byla v růžové barvě) a druhá polovina (Honza a Zemánek) byla nadšená. Bratři Homolové spor vyřešili klasickým „kámen, nůžky, papír..."; můžete hádat, kdo zvítězil. Laskonky a kremrole kromě CD vyjdou do Vánoc i na vinylu. Ani tady vše neproběhne úplně hladce, protože jak Matěj Homola podotkl, vinylové desky jsou časově omezené, proto mají Wohnouti dvě možnosti. Buď vydají dvou-vinyl, nebo vyřadí některé ze songů. Vybrali si druhou možnost, a proto na sociálních sítích proběhne hlasování o písničkách, které půjdou z kola ven. Novinkou oproti CD a vinylu bude flash disk, kde kromě Laskonek a kremrolí naleznete volnou paměť, celkem 8GB. „Takže pokud se někomu hudba nebude líbit, může si tam nahrát třeba fotky z dovolený," říká Matěj s úsměvem.
Wohnouti si teď užijí měsíc volna, a pak se vrhnou na podzimní turné k desce; další šňůra koncertů proběhne na jaře 2015.

Doplňující informace nám v rozhovoru poskytli Honza Homola a Jirka Zemánek:

Jak dlouho vám trvala práce na albu?

Zemánek (přemýšlí): „S nahráváním jsme začali někdy v půlce dubna." Honza: „To je těžký určit co je počátek výroby nový desky, od tý doby co skončí ta předchozí už vznikaj nějaký střípky, který hrajem ve zkušebně." Jirka: „Takže tři roky." Honza: „V uvozovkách. Ale ta intenzivní práce byla asi půlroční."

Spousta materiálu vám zbyla a teď budete muset kvůli vinylu vyhodit další...

Honza: „To je těžká věc, zbyly nám kompletní písničky a je těžký s tim pak zacházet. My vždycky říkáme, že to dáme do šuplíku a že se to někdy použije, ale vlastně už nikdo nemá energii se zabývat starýma písničkama."

Jak už bylo řečeno, o tom co z alba vyhodíte se ještě bude rozhodovat. Máte jasno v tom, co určitě zůstane?

„Ty písničky, který tam zůstanou, určitě nepůjdou pryč," odpoví Honza diplomaticky.

A jmenovitě?

Honza: „Jmenovitě je to těžký. Máme písničky, který jsou favoriti, ale lidem se nelíběj, a naopak se jim líbí ty, který nemáme rádi. Takže to teď budem vybírat." Zemánek dodává: „Je to velice zapeklitá věc."

Jaký je váš postup při skládání? Vzniká nejdřív hudba, text nebo je to různé?

Zemánek: „Tak nejdřív se musí jít vždycky zatopit do zkušebny. Takže ten kdo má službu musí naštípat dřevo, udělat si třísky, normálně to podpálit a zatopit, takže to je první věc. No a potom?" Honza: „Potom přijde druhá věc. No a potom třetí věc a čtvrtá věc, normálně. Je to různý, protože se nedá říct, kde vznikne nějaká inspirace. Člověk hraje na kytaru a najednou ho něco napadne, co je pěkný, pak přijde do zkušebny a kluci mu řeknou, že to je hlavní hit skupiny Elán. Tak skládá něco jinýho a kluci mu řeknou, že to neni pěkný. A takhle se zkouší, zkouší a zkouší, až z toho něco vykrystalizuje."

Kdy a kde budete nové album křtít?

Zemánek: „Určitě to bude v Retru, protože tam máme zkušebnu a musíme tam hrát. A kdy, to bude vědět Gábina." (Otočí se za manažerkou.) „Gábino kdy je ten křest?" Gábina: „13. listopadu v Retru." Honza: „Ale my víceméně budeme křtít na každym koncertě v rámci šňůry, jenom sobecky ta Praha je vždycky trochu načančanější."

Album teda představíte už letos...

Honza: „Dneškem je to odstartovaný."

...jste s ním celkově spokojení?

Honza se zamyslí: „Heleee, my jsme spokojený s každou deskou, ale těžko se nám to posuzuje, protože už seš toho tak přeposlouchanej, že vlastně nemáš soudnost, takže pravou spokojenost můžeme vyslovit třeba po dvou letech."

Kdyby jste měli na desce vypíchnout něco výrazně odlišného, co by to bylo?

Honza: „Ty písničky jsou teď srozumitelnější, na starších deskách nebylo moc jasný, co chceme, byla tam fáze hledání a teď je tam spíš fáze nalezení. Neděláme už moc takový ty instrumentální složitosti, snažíme se právě o jednoduchý sdělení. Což nám má spousta lidí za zlý, ale děláš to podle svýho nejlepšího svědomí a to je důležitý."

Ještě se vrátíme k té minulé sezóně, kde se vám fakt dobře hrálo a kam naopak už určitě ne? Co se týká hraní, publika, apod.

Zemánek: „To taky záleží na momentální náladě, aby pak to místo nedopadlo nespravedlivě špatně, protože nám se tam hrálo blbě a nebylo to místem, ale naší náladou. To je těžko říct no." Honza doplňuje: „To my bychom už na to místo nemohli nikdy jet." Zemánek souhlasí: „Oni si to pak přečtou tenhle rozhovor a máme po čem? Po srandě." Honza: „Máme zásadní místa, na který jezdíme rádi, třeba Mnichovo Hradiště a takový místa, kde je hezký prostředí, chodí tam lidi a je tam vždycky dobrá atmosféra. Pak máme hodně míst, který máme spojený s nějakým špatným přístupem. Třeba že tam na tebe pořadatel kašle, nemáš jídlo, je tam zima v šatně... Tak to se nám pak samozřejmě promítá."

Nebudeme jmenovat?

Honza: „Nebudeme jmenovat. Oni už se najdou."

Máte jako žádaná kapela taky nějaký čas na odpočinek?

Zemánek: „Teď máme čas na odpočinek celej měsíc." „Vlastně život muzikanta se skládá z pátku a soboty že jo, takže prostě tejden je odpočinek." dovysvětlí Honza.

I tak jste ale docela často spolu, co ponorka?

Honza uhýbá: „Zatím nemáme žádnou, to je tak strašně drahá záležitost." Zemánek pochopí a hned se přidává: „My jsme si říkali, jestli jako nějakou normální, nějakou na naftu nebo dieslovej motor..." Honza: „Máme vyhlídnutou žlutou ponorku teď. Firma možná hodí nějakou slevu..."

Tak se vrátíme aspoň k tomu obalu Laskonek a kremrolí, to se řešilo poměrně dlouho...

„Já doporučuju všem, když si zakládáte kapelu, nikdy nebuďte dva nebo čtyři, nějakej počet, kdy se to vyvine vždycky na dva tábory," radí Honza. „My máme vždycky dva a dva. Kdyby nás bylo pět, tak je to jasný, pokud by se ten jeden nezdržoval hlasování." Zemánka napadá: „To by byl taky dobrej prostor pro uplácení. Ten jeden člověk, kterej by rozhodoval, by na tom nebyl špatně." Honza: „Ale dva na dva situace nastává velmi často."

Jak to pak řešíte? Máte někoho lichýho, kdo vás rozsekne?

Honza: „Řeší se to tak, že řeknem, že to vyřešíme příště. A příště řeknem, že to vyřešíme příště. A když už je to akutní, tak rozhodne naše manažerka Gábina. To je těžký, bejt čtyři v kapele (pousměje se na Zemánka), zvlášť když jsou dva dobrý, jako v pohodě, a druhý dva jsou mišuge."