Jon Hiseman se narodil 21. června 1944. Do hudebního světa se zařadil v průběhu šedesátých let, kdy nahradil Gingera Bakera v Graham Bond Organisation. Poté se stal členem věhlasných Bluesbreakers Johna Mayalla a v roce 1968 taktéž založil kapelu Colosseum, jež čerpala z rocku, blues a jazzu. Hned v roce 1971 se ale kapela rozpadla a Jon sestavil spolu s Allanem Holdsworthem, který zemřel loni v dubnu, krátce fungující kapelu Tempest. V roce 1975 se pak navrátilo Colosseum II. Výrazná spolupráce s jeho manželkou Barbarou Thompson trvala prakticky celý jeho život.
Kapela Colosseum koncertovala dlouho, více jak 45 let a v Praze ještě vystoupila 19. listopadu 2014. Kapela pak ukončila svou činnost z důvodu zdravotních obtíží Barbary Thompson, jazzové saxofonistky a flétnistky. Jon Hiseman ale pokračoval ve tvorbě dále a spolu s kytaristou Clemem Clempsonem a basistou Markem Clarkem v roce 2017 oznámili, že zakládají projekt JCM a na začátku dalšího roku vydali album Heroes. Tato deska se stala jakousi poctou hudebníkům, kteří byli Hisemanovými blízkými přáteli a zemřeli v posledních letech.
Jak došlo ke vniku tohoto hudebního tria popisuje Jon Hiseman následovně: "Měl jsem hrát loni na kytarovém festivalu v Německu se starým přítelem Larry Coryellem. Hrál jsem s ním už v raných sedmdesátých letech a nahrál s ním album Knirsch. Spolu s Gary Moorem jsem obdivoval jeho alba s 11th House a hráli jsme je, když jsme byli na turné. Týden před festivalem Larry nečekaně zemřel v New Yorku. Byl to šok. O měsíc později zemřel Allan Holdsworth. Najednou jsme si uvědomil, že jsem přišel o většinu lidí, co ve mě věřili a podporovali mě v mé hudební tvorbě… Mike Taylor, Graham Bond, Ollie Halsall, Jack Bruce, John Mole, Gary Moore, Dick Heckstall-Smith, Larry Coryell, Allan Holdsworth. Postupně mi došlo, že bych měl zkusit natočit album, na kterém budou skladby a hudební nástroje, které si spojuji s těmi všemi, jejichž hudba ve mně za celá ta léta zůstala. Každý kus je spojen se vzpomínkami – některé jsou veselé, další ve mně budí zlost, že jsem přišel o jejich přátelství a talent."
Dodává, že "Clem Clempson byl zrovna ve studiu a pracoval na albu mé dcery Any a já mu o této myšlence řekl. Byl nadšen, zvlášť když jsem mu vysvětlil, že by to mělo být klasické kytarové trio s Markem Clarkem na baskytaru a s jeho zpěvem. Bylo jasné, že album „Heroes“ by nemusela být jednorázovka. Začali jsme probírat skladby, které bychom mohli udělat a když Clem celý nápad nastínil německému agentovi Colossea, rychle jsme nad tím ztratili kontrolu. Můj poklidný maličký plán na milé „rodinné“ album se rozrostl do plnohodnotného nahrávání a plánování turné“.
Na jaře pak vyrazili na turné a na 23. května bylo plánováno taktéž vystoupení v pražském Lucerna Music Baru. Již 26. dubna však bylo turné náhle pozastaveno kvůli Jonovým náhlým zdravotním komplikacím. Jonovi objevili nádor na mozku a musel urychleně podstoupit operaci. Jonova dcera Ana Gracey napsala oficiální vyjádření, ve kterém stálo, že její otec podstoupil operaci, při které měl být nádor odstraněn, ale operace nedopadla dobře. Již 1. června bylo jasné, že Jon bude přemístěn do hospicu. "Sdělili nám, že pro mého tátu již není žádná šance, aby se uzdravil. Je to jen otázka dní. Byl přemístěn do místního hospicu, nemůže přijímat již žádné jídlo." V ranních hodinách 12. června pak napsala na facebook: "Můj otec dnes v poklidu zemřel v 3:55 ráno."
Dlouholetý Jonův kamarád a kolega z kapely Clem Clempson napsal na své facebookové stránce následující slova: "S neskutečným smutkem vám musím sdělit opravdu špatnou zprávu, že můj drahý přítel a dlouhých 50 let i můj kolega, Jon Hiseman, dnes ráno zemřel po krátkém, ale statečném boji s rakovinou. Stále nemohu uvěřit tomu, že se tak stalo jen několik týdnů poté, co jsme ještě společně stáli na pódiu s JCM. Pro všechny, kteří s ním kdy spolupracovali, byl inspirací a tím pravým lídrem, kterého bude mnoho kolegů, ale především také fanoušků velmi postrádat. Děkuji Ti za vše, Jone. RIP."
Inovátor a jeden z prvních průkopníků jazz rocku se řadil mezi výtečné bubeníky a hudebníky obecně. Ve své generaci platil za legendu už během svého života. Zavzpomínejme na pražský koncert, při kterém se "Coloseum nebálo delších kompozic, a tak po hodně dramatickém bubenickém sóle Jona Hisemana nakonec zahrálo i svůj stěžejní kus Lost Angeles s Chrisem Farlowem. Bylo až dojemné, jak tito staří pánové a dáma dokázali pražské publikum rozvášnit k frenetickému jásotu."
