Mladý klavírní virtuos původem z Maďarska Peter Bence je zapsaný v Guinnessově knize rekordů, protože je držitelem rekordu - nejrychlejší pianista. Jak sám na koncertě prozradil, má rád umělecké výzvy a zadává si různé úkoly, kterými chce posunout svou pomyslnou laťku. Začátek koncertu čítal jeho autorské skladby – například Illuminated, Awesome Piano nebo Loop Song, a některé z nich vznikly z podobné výzvy. Jednu skladbu složil na základě matematického vzorce, v další využil pouze čtyři tóny, které hrál pravou rukou stále dokola, ale hlavní, a to náročný experiment převzala ruka levá.

Výtah z Peterovy tvorby byl vydařený. Kompozičně propracované a vcelku složité skladby, ve kterých hledal limity i nové možnosti hry, se poslouchaly lehce. Zřetelná v nich byla hravost. A chytlavost. Taktéž zapojil publikum, aby do rytmu jedné skladby tleskalo pokaždé, když zahrál konkrétní motiv. Po celou dobu ho snímaly kamery, díky nimž i posluchači vzadu viděli, jak jeho prsty zběsile uhánějí napříč klaviaturou i jak na samotnou hru reagují jeho mimické svaly. Na obrazovkách se promítaly také tematické grafiky a obrazy. Mezi skladbami Peter vřele a vtipně komunikoval plynnou angličtinou s publikem.

Utáhnout celý hodinu a půl dlouhý koncert sólově je přinejmenším další výzva. A odvaha. Peterovi se však povedla mimořádná věc. Ani na chvíli nestihl publikum nudit. Ve druhé polovině vsadil na osvědčené kousky filmové hudby a známých hitů. Titulní skladbu z filmů o Harrym Potterovi oproti originálu Johna Williamse upravil. Dalšími úpravami prošly i Bohemian Rhapsody, Donˈt Stop Me Now nebo Under Pressure od legendárních Queenů. A to velice zdařilými. Nejenže prokázal, že je bravurní mistr svého nástroje, který si i notoricky známé skladby přizpůsobí vlastnímu pohledu, ale nebál se využít zvuků, které skladby oživí.

Znáte to. Když hudebník nemá kamarády, které by přizval do kapely, musí si vystačit s looperem… To je samozřejmě nadsázka! Peter Bence ukázal velmi precizní práci, jak tento efekt využít, a právě díky tomu jeho sólový koncert gradoval. Suploval kapelu, mnohdy i celý orchestr.

Křídlo se na začátku skladeb proměnilo v jeden velký perkusní nástroj. Vzápětí pak ve strunný. Na ozvučné desce dlaněmi vyťukával rytmus, na ke klaviatuře kolmé struny uvnitř vydrnkal hlavní melodii. Pak vše díky looperu zasmyčkoval a vrstvil klavírní harmonie na sebe. Nezněly však překombinovaně. I když posluchač například u písní skupiny Queen očekával moment, kdy nastoupí monstrózní hlas, Peter si s onou částí poradil natolik přirozeně, že instrumentální pojetí nahradilo zpěv uspokojivě.

Peter Bence je příkladem, jak klavírní virtuozitu přetavit ve stravitelnou hravost. Ukazuje, že klavírista nemusí sedět za svým nástrojem s orchestrem za zády a v obleku, ale přesto populární hudbu přetavil na vážnou. A to v případě Smooth Criminal nebo Thrilleru od Michaela Jacksona je záslužná práce. Pianista zakončil svůj koncert dvěma přídavky a mezi nimi nesměla chybět ani osmdesátková skladba Africa od rockové kapely Toto, díky níž se stal virální. Postaral se tak o velmi milou hudební jednohubku, při které té nejmladší generaci představil již starší poprockové singly, a zároveň se tolik nevzdálil od koncertních mistrů klasické hudby.