Po sedmé v Praze. I když Beth Hart do České republiky jako ještě nepříliš známá přijela do Bounty Rock Cafe v Olomouci, do Prahy poprvé zavítala v březnu 2014 do vyprodaného Lucerna Music Baru. Další rok se koncert opakoval na stejném místě. I díky němu byl komorní, byla v přímém kontaktu s publikem a klub jí zkrátka slušel. Během uplynulých deseti let si Beth Českou republiku oblíbila a při svém evropském turné na ni nikdy nezapomněla. Tři koncerty v letech 2017, 2018 a 2019 se však přesunuly už do většího prostoru Fora Karlín. V roce 2022 pak poprvé přijela do O2 Universa.
Ti, kteří již některý ze jmenovaných koncertů navštívili, vědí, že Beth má široký repertoár vlastních písní. A i když přijela s čerstvou novinkou nazvanou You Still Got Me, určitě ji nepřehraje celou. Došlo však například na říznou Suga N My Bowl, kterou nahrála spolu s kytaristou Ericem Galesem. S kytaristou Slashem už v minulosti spolupracovala a i toho si přizvala na novou desku do rockové pecky Savior With A Razor.
Beth se striktně nedrží žádného stylu, a tak v jejích písních zní klasický rock, blues, jazz, pop, gospel i flamenco. Zkrátka se nebojí vystoupit ze své komfortní zóny a neustále zkouší překračovat své hranice. Pro novou skladbu Wanna Be Big Bad Johnny Cash jí byl inspirací právě život slavného hudebníka, o který se začala zajímat až v pozdějším věku. Kompozičně zvolila velmi věrnou nápodobu jeho „cashovského“ zvuku, ale country posunula svým chraplavým hlasem naopak blíže k rocku.
Velmi vřele publikum zasvětila do příběhů, které za jednotlivými skladbami stojí. Stejně tak posluchače vtáhl nejen její specificky hluboký hlas, ale také její přirozené a nekonvenční vystupování. Hned během druhé skladby sestoupila z pódia a procházela se uličkami mezi diváky. S některými si podala ruku, dalším zazpívala, s jinými se divoce objímala. Po celou dobu na ni však obezřetně dohlížel její manžel a road manažer Scott Guetzkow. Při skladbách, ve kterých "pouze" zpívala, si lehla na zem nebo seděla na kraji pódia tak, aby byla posluchačům blíž, nebo energicky zvedala ruce a kroutila se do rytmu.
Koncert rozdělila na pomyslné tři části. Během první části s kapelou za zády zazněly i starší písně, provokativní Bang Bang Boom Boom nebo gospelová Spirit of God ve velmi zdařilé zrychlené aranži oproti albu. Poté nastala komorní část, kterou vesměs obstarala sama za pianem s občasným doprovodem baskytaristy Toma Lillyho, který svůj nástroj vyměnil za kontrabas. Na své psychické potíže poukázala niternou zpovědí ve War in My Mind a něžně vzdala hold své mamince v čistě klavírní Mama This One's For You.
Následovala akustická část, při které si sama zahrála na akustickou kytaru v divoké skladbě Sugar Shack za doprovodu kytaristy Jona Nicholse, který s ní spolupracuje neuvěřitelných 25 let. Na své začátky kariéry odkázala drzou skladbou od podlahy Broken & Ugly. Nejen v ní se rozjel bubeník Bill Ransom, který plnil klasickou úlohu rytmiky bez sól. Její autorská hudba je zkrátka silná a obstála by snadno pouze s ní. Díky svému nezaměnitelnému hlasu však její repertoár čítá i mnoho spoluprací s jinými hudebníky na různých cover verzích. Sama koneckonců předposlední studiové album nahrála jako poctu kapele Led Zeppelin, nicméně letos z tohoto coverové počinu nezazněla jediná skladba. Došlo však na jiné. Jazzově laděná Your Heart is as Black as Night od Melody Gardot nebo Iˈll Take Care of You, které nahrála na první společné album s kytaristou Joem Bonamassou, jsou mistrnými kousky samy o sobě. Díky vlastnímu pojetí je Beth posunuje ke svému stylu a zároveň pro mnohé objevuje výrazné nebo staré skladby blues.
Závěr byl emotivní. Plný dojetí a slz, které se zpěvačka během koncertu nebála ukázat. Objímala se se svými spoluhráči a opakovaně děkovala publiku. Zakončila dvěma novinkami. Titulní skladbu You Still Got Me složila poté, co ležela na pohovce a bylo jí mizerně. Její manžel jí však vnuknul větou "Baby You Still Got Me" nápad, díky kterému prakticky ihned vznikla celá píseň. Procítěná Wonderful World pak v posluchačích zanechala všechno to, co snad ani nebylo možné za dobu trvání koncertu vstřebat. Opravdovost. Specifický hlas. Milý projev bez laciné show plné efektů. Beth si vystačí pouze s hudbou. A stále má z čeho čerpat.
Zde se podívejte na fotogalerii z koncertu
Dovolím si ještě úvahu. Janis Joplin ani Amy Winehouse neměly tolik času na to, aby nahrály více desek. Přesto jejich skladby v mnohých rezonují dodnes. S Beth mají mnohé společné, i když se třeba žánrově liší. A tím společným jmenovatelem je originalita. Hlasu i osobnosti. Ani jedna se nemusela podbízet. A přesně to žádný hledač talentů jen tak z ničeho nestvoří. Takoví umělci si tu svou cestu musí odžít sami, aby se pak zrcadlila v jejich autorské tvorbě. Protože se na koncertu nesly zvěsti o tom, že v roce 2025 se sem Beth Hart chystá znovu, neváhala bych. Její koncert je pro mě vždy sázka na jistotu. A přesto vím, že mě pokaždé něčím překvapí. Však o tom svědčí i její desky. S každou zraje a ke každé se sama ráda vrací. Zároveň si mohou být posluchači jisti, že starší počiny nenechá kdesi ve své historii zaprášené.
