Když se na heslo B. B. King podíváme na Wikipedii nebo na oficiální stránky umělce, rozhodně nás ohromí neuvěřitelně dlouhý seznam vydaných alb. Během své kariéry nahrál hudebník s kapelou více jak čtyřicet desek, ale na dalších desítkách spolupracoval s nejrůznějšími hudebníky, například s Ericem Claptonem nebo skupinou U2.

Jako malé dítě sbíral bavlnu a řídil traktor, během let dokázal prosadit blues i do mainstreamu, a to nejen zmíněnými spolupracemi. Jako kytarista, jehož občanské jméno bylo Riley B. King, se proslavil hlavně se svou Lucille. Nejedná se o ženu ani primárně o skladbu, ale především o jeho kytaru, kterou takto pojmenoval, a její název znají nejen skalní fanoušci blues. Jeho styl byl unikátní a v nejrůznějších žebříčcích byl umístěn na přední místa nejlepších kytaristů světa. Hrál svým osobitým stylem, jelikož neměl rád, když se zpívá a hraje na kytaru zároveň. A tak si s kytarou povídal a střídal se. „Když zpívám, nechci abyste slyšeli pouze melodii, chci, abyste objevili příběh, který se v ní skrývá, protože většina písní vypráví opravdu dobré příběhy,“ řekl B. B. King.

Za přezdívkou B. B. stojí tradovaná historka. Jelikož právě jeho hrála často i rádia, znala ho pod anglickým blues boy neboli bluesový chlapec. Z první písmen obou slov se poté ponechalo zkratkovité B. B. Umělec ve své tvorbě nejvíce čerpal z mississippského delta blues, ale dokázal do písni vpravit i prvky jazzu, popu, soulu i rocku.

Nicméně i jeho hlas je jedním z nejzajímavějších nejen v bluesovém žánru. Kromě prokazatelného talentu však B. B. King dával hudbě všechno. „Všude na světě mají lidé problémy,“ vyjádřil se k B. B. King k žánru, „a dokud budou mít lidé problémy, blues nemůže vymřít.“ Na turné strávil klidně i 250 dnů v roce a i kvůli pracovní vytíženosti se mu rozpadla dvě manželství. Zajímavostí je, že se prý stal otcem patnácti dětí a dědou byl pro padesát! vnoučat.

Mississippský rodák B. B. byl uveden do rockenrolové síně slávy a získal patnáct cen Grammy. Poslední cenu získal za album z roku 2008 One Kind Favor. I tuto desku představil na posledním pražském koncertě v Kongresovém centru v červenci 2011, kde sdílel pódium spolu s bluesmanem Johnem Mayallem. Na koncert si přivezl svou kytaru, taktéž zazpíval a nechyběly ani skladby Thrill Is Gone, You Are My Sunshine, I'm a Bluesman nebo Rock Me, Baby. Nicméně přivezl také svou typicky povídavou náladu, takže během skladeb klidně přestal zpívat a začal vtipkovat.

Přes dvacet let trpěl cukrovkou 2. typu. V poslední době byl vážně nemocný a před časem byl převezen do nemocnice právě kvůli cukrovce. Král blues, jak ho mnozí přezdívají, zemřel doma ve spánku vpodvečer ve čtvrtek 14. května v 89 letech.