Pro islandské seveřany je charakteristická hudební fúze několika žánrů, vždycky se ale zaměřují na minimalistická kytarová sóla a mnohohlasý mužský zpěv. Árstídir vznikli v roce 2008 v Reykjavíku jako trio, které tehdy tvořili členové-kytaristé Daniel Auðunsson, Gunnar Már Jakobsson and Ragnar Ólafsson, který se nyní zaměřuje i na sólovou dráhu. Během natáčení jejich prvního alba v roce 2009, které se jmenuje stejně jako kapela, se k triu přidali ještě cellista Hallgrímur Jónas Jensson a klavírista Jón Elísson. O rok později se skupina znovu rozrostla, tentokrát o houslistu Karla Jamese Pestka.

Přečtěte si také rozhovor s kapelou

Však ke změnám došlo ještě v roce 2013, kdy kapelu opustili Jón Elísson a Hallgrímur Jónas Jensson. Nakonec kapelu opustil i Karl Pestka a nyní kapela působí zase v původním obsazení, v triu. Doposud kapela vydala čtyři alba, a to poslední nazvané Nivalis vyšlo v roce 2018, tudíž se jedná o celkem čerstvou novinku. Recenzi na desku si můžete přečíst zde. Ve své tvorbě mísí přírodní prvky, které se vyjímají díky akustickému pojetí, a zvláště pak zásluhou mužského souzvuku hlasů. Melodie na strunné nástroje, ať se jedná o cello, housle nebo kytaru, pokaždé vytvoří nezaměnitelnou atmosféru, stejně jako islandština, ve které kapela také zpívá. Některá videa k písním natáčeli přímo v přírodě, usazení na kamenech, na louce nebo u moře, což také odpovídá poetice jejich lyrické hudby. V ní si najde své milovník klasické hudby, ale i fanoušek popu nebo folku, ale každopádně se seznámí s notnou dávkou islandské tradiční hudby.

World music je dnes žánr, který je velmi dobré střežit, jelikož mnohé kultury upadají v zapomnění, nejsou v hudebně-kulturním prostředí tolik skloňované nebo není mnoho lidí, kdo by ho hrál nebo více prezentoval. Stejně tak publikum je spíše minoritní. Však častým kamenem úrazu tohoto žánru je umělost a jakási hra s posluchačem na exotiku. Opravdu neotřelým a neoposlouchaným přístupem je právě hudba, kterou dělají Árstídir, vycházejí z folku, ze starých islandských balad, ale přesto skládají vlastní, nové písně, které hudbu nejen představují, ale také posouvají do současnosti. Díky tomu se posluchač nejen seznámí s islandštinou jako s jazykem specifickým, ale i zpěvným, ale také si užije skutečný hudební zážitek. Českou republiku má kapela ráda a navštěvuje ji pravidelně každý rok, takže ve středu 13. února se fanoušci sejdou v prostoru klubu Modrá Vopice.