Po kabaretu ruského realismu Kar a živé elektronicko-folkové hudby nazvané Exit si střihli večer věnovaný pouze hudbě. Všichni členové jsou nejenom hudebníky, ale i herci, což rozhodně nezapřeli ani při čistě hudebním představení. Například frontman Matija Solce měl hodinu před samotným koncertem na malé scéně ještě divadelní představení Život pod psa. Tato alternativní one man show inspirovaná Dášenkou Karla Čapka čítala nápadité výtvarné předměty od lebky přes žehlicí prkno až po krabice. Vtipné narážky autora ozvláštnila také úctyhodná práce s looperem. Zasmyčkované skřeky, vzdechy i tóny pracovaly jako vícehlasý sbor a zaplněný malý sál se náramně bavil.
Fekete Seretlek. Možná byste nehádali, že se podle názvu jedná o českou kapela. Maďarský název, který v překladu znamená něco jako černá láska, však odkazuje trochu dále na jihovýchod od naší země. Repertoár této kapely čítá mnoho balkánských, romských, řeckých i izraelských vlivů a dal by se zařadit pod hlavičku world music. Právě tato hudba to jako žánr mnohdy nemá lehké, protože je zaměřený na užší část publika, a zároveň si mnozí mohou pokládat otázku, proč jít na klezmer hraný převážně českými muzikanty, když mohou navštívit tradiční. Fekete Seretlek ale mají ohromnou výhodu. A tou je přesah. Přesah mezi dalšími druhy umění, které tak kapelu posouvají k alternativní scéně. A to vydařeně. Herectví je jedním z nich. Dalším je zapamatovatelný repertoár akordeonisty a baviče Matija Solceho. A opravdový zívající pes na pódiu už je jen taková třešnička na dortu.
Živelné, pestré, radostné. Tak by se dal popsat výkon Fekete Seretlek. Ze všech šesti hudebníků bylo na první pohled zřejmé, že si hudbu jednoduše užívají. Že jí žijí. Od toho je jen krok k tomu, aby se bavilo i ne nijak početné publikum. A to tančilo a tleskalo. Škoda jen, že měla kapela jen asi 80 minut čistého času, protože by zvládla utáhnout plnohodnotný dvouhodinový koncert.
Tradice spojená s experimentem by vystihovala mnoho skladeb. Složité přechody i různorodé nástupy jednotlivých nástrojů tentokrát vyzněly i díky dobré práci zvukaře. Rytmus bicích v podání Ivo Sedláčka se neustále proměňoval a přešel i v diskotékový či rockový během sóla. Housle Jiřího N. Jelínka, který vystupoval v cylindru a kostýmu se zvířecím ocasem, zastávaly výšky a skvěle si povídaly s kontrabasem Slováka Pavola Smolárika. Jeho dovádivé basové sólo uhranulo nejednoho v sále. Hráč na trubku Jan Meduna posunoval celkovou atmosféru k poctivé balkánské dechovce.
Báječný pětihlas – čtyři mužské hlasy a jeden ženský – patřil mezi to nejpozoruhodnější. Dohromady připravily multihudební koktejl, který ladil a šlapal. Výrazněji se zpěvu chopila například v písních Valinki valinki nebo Pašla mlada jediná žena v seskupení, violoncellistka Anna Bubníková.
Jedním z nejpodařenějších momentů večera se stala skladba Odavac še budu v a capella podání. Z publika se nečekaně ozval jiný ženský hlas Petry Čapkové, ke kterému se postupně z pódia přidávaly ty mužské. Niterná harmonie. Čisté hlasy. A skvělá interakce s publikem. Při ní také konečně vynikl i níže položený hlas zdatného zpěváka Jana Meduny, který větší sólový pěvecký prostor nedostal. A když ano, tak se bohužel zvukově ztrácel.
Hudebníci písně oživovali různými vsuvkami, citoslovci, skřeky i vtipnými komentáři. A i dřevní angličtinou. Mezi skladbami se ujal slova Matija Solce a svými dystopickými úvahami o podřízenosti, manipulaci, sounáležitosti s některou s komunit či o smrti posunul hravou hudební formu k filosofické hloubce. A samozřejmě velmi netradičně. K tomu se tematicky hodily texty o krysách, které žerou lidi, nebo píseň o slonovi, který sedí na ulici.
Koncert zakončili dekadentně. Ale s chytlavou a výraznou melodií starší skladby We Are Going to Die, kterou zpívalo už celé publikum. Důkazem toho, že kapela zkrátka dělá to, co ji baví, je, že v Paláci Akropolis oslavili skoro 20. výročí působení na scéně, což už je úctyhodná doba. Příští rok se prý ponese v ještě větších oslavách tohoto kulatého výročí, tak neváhejte a jejich koncert si nenechte ujít… Ale pozor! Fekete Seretlek jsou nakažliví! Jejich hudba i neskrývaná radost z ní. A tak jim přeju, ať jim přesně tyhle vlastnosti vydrží a to nejen do další dvacítky, a vám ať podobné bacily určitě chytíte!
