Stick to Your Guns na letošek chystají album Diobedient, které vyjde 10. února a ze kterého nám nabídli již tři ochutnávky. Přes slibný název alba jsem z nich velmi rozpačitý. Nobody, píseň, jež z nich spatřila světlo světa jako první, sice hudebně drží tradiční, čistě hardcorový styl, na který jsme zvyklí a díky kterému si mě STYG tolik získali, ale Jesse Barnett asi přestal věřit svému hlasu a zaplavil ho zbytečnými efekty. Proti What Choice Did You Give Us? mám výhrady stejné a Revolutionary Mental Attitude, na které se představil zpěvák H2O, Toby Morse, mé obavy nijak nezmírnila.
(Pozn. red.: Když jsem pozvánku psal, ještě album na světě nebylo. Než článek 11. února vyšel, už jsem ho samozřejmě měl k posouzení. První dojmy jsou relativně kladné, tak třeba někdy dostanu příležitost napsat recenzi.)
Snad jsou mé předtuchy mylné! V každém případě si nelze nechat ujít Jessovy proslulé emotivní proslovy, jimiž prokládá každé vystoupení a za které jim ten úlet s Disobedient možná odpustím. Jestli mi zahrají něco z alba apokalyptického roku 2012 s názvem Diamond, odpustím jim to určitě. I still believe!
{youtube}SxHXdMmLxiA{/youtube}
Druhým, neméně známým headlinerem večera budou Deez Nuts se svým rap-hardcorem. Sám pořádně nevím, jak jejich core s rapovými prvky nazvat. Ale nic proti! Deez Nuts jsou prostě sví a to jim rozhodně nelze upírat. Jestliže se STYG ve svých textech snaží řešit vážné otázky dnešního světa, Deez Nuts chtějí prostě pořádnou párty. A i to je potřeba. Kdo se u nich snaží najít smysl života, pohoří, kdo si chce užít mosh bez přísad, bude stržen jejich energií.
Deez Nuts nám přinesli poslední album před dvěma lety, jmenovalo se Bout It! a představilo ve svých skladbách členy Architects, Suicide Silence, Madball i dalších. O ničem novém jsem se zatím nedoslechl, ale z jejich elánu předpokládám, že to nebude dlouho trvat a vyplivnou další, chytlavými frázemi nadupanou desku.
Brázdit Evropu však tyto dvě etablované formace nebudou samy. Doprovodí je punkáči z prosluněné Kalifornie Trash Talk a mladičcí Being as an Ocean. Ti za pouhé čtyři roky svého působení stihli nahrát již dvě plnohodnotná studiová alba, za která se jistě nemusí stydět. Jejich melodický hardcore se nesnaží hrát na žádný supertvrdý metal, naopak, pro příklad jejich nejznámější track z prvního alba s předlouhým názvem The Hardest Part Is Forgetting Those You Swore You Would Never Forget se zaryl do srdcí mnoha jejich fanoušků. Asi hlavně fanynek, ale přiznejme si, kdo by si to tak nepřál, že.
{youtube}G3MBv5-H9oE{/youtube}
Vraťme se ale od procítěné poezie plešato-dlouhovousého Joela Quartuccia k břehům Americké řeky (jo, fakt se tak jmenuje) v Sakramentu. Tam totiž od roku 2005 působí moderní punková formace Trash Talk. Ti ze svých pěti vydaných alb jistě vydolují dostatek materiálu pro květnovou konfrontaci tradičních společenských hodnot. Trash Talk už se svou tvorbou procestovali celý svět a já jsem na ně, jako bývalý punkáč, náležitě zvědavý, protože jsem zatím nikdy neměl tu možnost je vidět naživo.
Jdete si vyřvat hlasivky a rozdupat podlahu? Přijďte tedy na Deez Nuts. Chcete se mezi tím všim dupáním na chvíli zastavit a zamyslet? Od toho tu budu Stick to Your Guns. (Pozn.: Dupat můžete i na ně.) Jste spíš na punk? Pak vám tahle zlo-akce nabídne Trash Talk. Being as an Ocean doplní mozaiku svými melodickými kytarovými linkami, které se vám na dlouho zaryjí do hlav. Podtrženo sečteno, Napoleon by se radoval, kdyby jeho šiky měly na bojišti ráznost a vervu Lucerny 18. května!
