Lařin barvitý rodokmen jí dal do vínku bohaté kulturní zázemí. Narodila se před pětačtyřiceti lety v malé městečku v Belgii jako Lara Crokaert. Její matka byla Italka, proto se záhy odstěhovala na Sicílii, kde prožila pět let svého života. Od mládí na ni její dědeček, rodilý Američan, mluvil anglicky a její teta, která žila v Andalusii, španělsky, proto hned od mala ovládala čtyři světové jazyky, které později ve své kariéře naplno využila, zpívá a skládá v nich svoje texty.
Sama však říká, že jazyk je jako médium strašně omezující a že by chtěla, aby jejímu poselství skrz její hudbu porozuměli všichni. Jejího nadání si jako první všiml otec při jízdě autem, proto hned od šesti let navštěvovala hodiny klavíru, tance a zpěvu. V té době však ještě pořád snila o studiích práv. Její očividný talent ji však donutil studovat na královské konzervatoři v Bruselu, kde ho mohla naplno rozvinout. Již během studií komponovala a psala vlastní písně, ovlivněné většinou populární hudbou (Barbra Streisand a skupina Queen, kteří jsou jejími oblíbenci dodnes), ale i hudbou klasickou, jejiž prvky najdeme v jejich písních také.
Již během studií vyhrála několik hudebních soutěží, jako třeba významnou Le Tremplin de Bruxelles v roce 1986 nebo ještě slavnější soutěž Eurovision, kde sice skončila čtvrtá (první byla Celine Dion), ale do povědomí se dostala její vlastní skladba Croire, která byla pro svůj úspěch okamžitě přeložena do angličitny a němčiny a zaznívá na Lařiných koncertech dodnes. Po dokončení konzervatoře začala zpívat, kde se dalo, nečastěji v bruselských jazzových klubech. Jeden takový jí byl osudný, potkala se tu totiž s Rickem Allisonem, mužem který byl u zrodu většiny jejich CD buď jako producent nebo jako skladatel hudby. Na začátku její kariéry se společně rozhodli přeštěhovat do kanadského Quebecu. To byl jejich společný start, dodnes Lara v Kanadě žije a vlastní zde hudební vydavatelství Cladestino. Když se však vrátíme do minulosti, jako mezník v její kariéře můžeme považovat natočení jejího prvního CD s prostým názvem "Lara Fabian", kterého se prodalo přes sto tisíc kusů, hrálo se v rádiích, a tak se album stalo zlaté a později platinové, co je však nejdůležitější, zpěvačka se dostala do širšího povědomí posluchačů.
Největší boom však měla tato zpěvačka teprve zažít. V roce 1996 získává vytoužené kanadské občanství, aby o rok později, v roce 1997, vydala svoji další desku "Pure". Tohoto alba se během několika měsíců prodalo přes dva miliony kusů a stalo se opět platinové a tímto albem si podmanila Evropu. S koncertním turné k této desce se jí podařilo, jako jedné z mála umělců, vyprodat slavnou pařížskou L'Olympia hned dva večery po sobě. V následujících letech si stihla zahrát Esmeraldu v disneyovském hudebním muzikálu, uspořádat dobročinný koncert s Johnnym Hallydayem, nazpívat soundtrackové písně k mnoha filmům (spolupráce se Spielbergem na písni k filmu Al - Umělá inteligence či píseň k filmu Final Fantasy: The Spirits Within), vystupuje v mnoha televizních show a podepisuje kontrakt na svoji první evropskou desku, která je jí však málo a současně s touto deskou pracuje na vydání anglicky zpívaného alba pro americký trh.
V roce 2003 se Fabian rozhodne přemístit z obrovských koncertních hal do komorního prostředí a představí světu její akustické turné pojmenované "En toute Intimite". Tímto počinem zabodovala, v písních její nadpozemský hlas doprovází jen klavír či housle. Všechny koncerty byly okamžitě vyprodány. O rok později vydává své druhé anglicky zpívané CD u společnosti Sony. Už s vydáváním prvního alba byly problémy, Laře se nelíbilo, že se ji velká komerční společnost snaží natlačit do póz, které jí byly cizí, vydáním druhého alba jejich spolupráce skončila. Dle jejich slov se jí snažili zatlačit někam, kam nechtěla, udělat z ní něco, co není, jen pro navázání komerčního úspěchu CD předešlého.
Lara však neskládá jen pro sebe, pro svoji tvorbu si vybírá především francouzské zpěvačky jako Chimène Badi či Nolwenn Leroy. Po takovéto rozsáhlé hudební historii není divu, že ji publikum miluje. I Prahu minulý rok na podzim doslova okouzlila. Na již zmiňovaných koncertech, kdy pořadatelé museli doprodávat pro velký zájem lístky i na stání, zavítala dva večery po sobě. V její tvorbě se mísí prvky mnoha národností, tak jako v ní samé. Co je však patrné na první poslech, je její melodický hlas, který jako by byl schopen zazpívat každou tóninu. Loňský karlínský koncert opět pojala spíše akusticky než megalomansky, v jednu chvíli dokonce odložila mikrofon, aby dokázala, že pro její božský hlas není třeba žádné techniky. Odměnou jí byl mohutný aplaus snad po každé písni. Doufejme, že při květnovém koncertu se bude její úspěch opakovat a že kamera přesně zachytí atmosféru v sále.
