Nejočekávanější deska jara je tady. Šestá placka velkolepého projektu Avantasia vyrazila do obchodů. Po teaseru ve formě singlu Sleepwalking bylo v pátek 29.března album The Mystery of Time oficiálně vypuštěno do éteru.

Veškeré songy a texty již tradičně napsal hlavní mozek Tobias Sammet, jako obvykle se o produkci postaral geniální Sascha Paeth. Zde nicméně tradice končí. Vůbec poprvé se Sammet rozhoupal ke spolupráci s orchestrem. Volba padla na šedesátičlenný soubor German Filmorchestra Babenberg, s kterým v minulosti spolupracovali například Rammstein, Celine Dion nebo Bryan Adams.

Nicméně se nedá říct, že by orchestr byl alfou a omegou tohoto alba. Stále je vše psané stylem, který Tobias po téměř dvacet let piluje. Ale nač popisovat očividné? Raději vložme CD do přehrávače a začněme poslouchat.

Epický úvod

Úvodní skladbu Spectres můžeme považovat za jakousi bránu do Sammetova fantaskního světa. Kombinace klasických nástrojů a digitálních zvuků exploduje do ostrého intra, které jakoby náladou a kompozicí odkazovalo na švédskou legendu ABBA.

Že bude tato hudba plná zvratů, o tom se můžeme přesvědčit již v první sloce, kde se jemné party, hrané v pianu za pouze klavírního doprovodu, střídají s mohutnými kytarovými nalévárnami. Vše ale stále dává smysl, nedá se v tuto chvíli mluvit o nekombinovanosti. Refrény jsou jako obvykle hopsavé a velmi chytlavé, takže se nesčetněkrát přistihnete, že jdete po ulici a pobrukujete si hlavní motiv. Jak by také ne, když je použito snad nejklasičtějšího harmonického pohybu vůbec?

Čtěte také: Avantasia: Příběh metalové opery

Hammondky s velmi jednoduchou melodií a pádivým tempem. Že to trošku zavání poslední deskou Edguy? Nevadí. Zatímco v Edguy funguje už řadu let jedna stabilní sestava, Avantasia je projekt, do kterého Tobias zve stále nové a nové hudebníky. Autorem je nicméně v obou kapelách, takže s nějakými podobnostmi se tu a tam prostě počítá.

Stejně jako v první skladbě je i v The Watchmaker’s Dream hlavním hostem Joe Lynn Turner, kterého si můžeme pamatovat z Rainbow, Deep Purple a dalších projektů. Song má neskutečně rychlý spád, éru párplů připomene sólo na hammondky, při kterém možná někteří uroní slzu pro Jona Lorda. Přímočará věc, která se nábojem vyrovnává peckám z první metalové opery.

Jednu černou orchidej

Z písně Black Orchid je do jisté míry cítit ovlivnění událostmi na severu. Úderný, naléhavý motiv po vzoru Sabaton je rozvíjen způsobem, za který by se nemusel stydět ani sám Tuomas Holopainen. Nicméně stejně můžeme po dvou minutách tvrdit, že styl písně je z 99 % Sammet. Je obdivuhodné, jak dokáže s každým dalším albem obohatit své výrazové prostředky a zachovat si při tom osobitost.

Naléhavost střídá bezstarostné snění, vokální linku si Tobias přehazuje s Biffem Byfordem ze Saxon. Eva s Vaškem měli začít bát německého teroru, jejich Bílá orchidej má totiž řádně temnou konkurenci.

Mohlo by vás zajímat: Avantasia headlinerem Masters of Rock 2013

Where Clocks Hand Freeze poodkrývá další hvězdné jméno – tajemného muže, jenž je na přebalu Metal Opera I označen pod přezdívkou Ernie. Bez splnění této podmínky by se býval vůbec nahrávání neúčastnil. Nicméně na druhém pokračování už byl uveden pod pravým jménem – Michael Kiske.

Netřeba zdůrazňovat, že tento kousek je tím nejuječenějším z celého alba. Po nádherně symfonickém úvodu hodiny na zhruba čtyři minuty zamrznou, kolem vás proběhne rychlá speedovka, a zjistíte, že si pamatujete jen těch pár téměř ultrazvukových tónů z refrénu.

Singl Sleepwalking byl zveřejněn několik dnů před příchodem samotného alba. Tobias se zde střídá s Cloudy Yang, kterou můžeme slyšet na „hlavních doprovodných vokálech“ DVD The Flying Opera. Sammet se zcela očividně snaží o penetraci mainstreamových rádií. Dokonce prohlásil, že Sleepwalking je nejlepším popovým songem, co kdy vytvořil, a že se nestydí přiznat, že se jedná o pop.

Co k tomu dodat? Snad jen slova, kterými "Tobi" uvedl v roce 2008 na Masters of Rock singl Lost In Space. Slova, která se velmi záhadně neobjevila na zmíněném DVD.

„Fanouškům Manowar se tenhle song nebude líbit.“

I když asi dlouhovlasí metalheadi nejsou přímo cílovou skupinou, stále nese tato skladba velmi hluboké poselství, tak typické pro celou Avantasiu.

Savior in the Clockwork je ambiciózní desetiminutovkou, kde hostuje Turner, Byford i Kiske. Epická, zadumaná, ovšem zvraty jsou občas až příliš poplatné jednotlivým pěveckým vstupům a výsledek je chaotický a rozsypaný. Ačkoliv v textu Watchmaker’s Dream se výslovně zpívá „zjednodušít jednoduchost“, tady se to moc nepodařilo.

Zato text je opravdovou chuťovkou. Přemítání o smyslu života a úloze času v něm jsou protkána niternými pocity a úvahami o jedinečnosti okamžiku. Zvukomalba abstraktních frází umožňuje plně se ponořit do okamžiku. Ve chvíli, kdy z této písně vyplujete, zjistíte, že jste po celých deset minut byli vlastně ztraceni.

V následujícím kousku, Invoke the machine, se objeví další známá firma – Ronnie Atkins z Pretty Maids. Začíná pro Avantasiu s velmi neotřelým kytarovým riffem. Kompozice se navrací zpátky k účelné jednoduchosti. Nedostatek nápadů ve sloce kompenzují obří sbory v refrénu. Rozhodneme se uskutečnit své sny a rozpohybujeme ozubená kolečka našeho stroje.

Co by to bylo za album bez obligátní balady? A že Sammetovi jdou mimořádně dobře, to už mnohokrát dokázal na svých předchozích počinech. Na skladbě What’s Left of Me si střihne duet s Ericem Martinem (například Mr.Big). Nicméně pláč nad rozlitým mlékem, kde ve finále obviňuje boha z toho, co se z něj stalo, nepatří tak úplně na piedestal vedle Inside, Farewell nebo The Edge.

Opět zrychlíme skladbou Dweller in the Dream, na které opět uslyšíme Kiskeho. Přímočará a velmi jednoduchá záležitost, která, kromě neobratného přechodu v první sloce, nenabízí žádné překvapivé zvraty.

Závěrečné dobrodružství

Rozloučení s celým albem zprostředkovává píseň The Great Mystery. Druhá desetiminutovka, která kompozicí nemůže nepřipomínat The Seven Angels. Svým zpěvem přispívá Turner, Byford, a také oblíbená postava z minulých nahrávek, Bob Catley (Magnum).

Opět je trochu problém udržet v takto dlouhé skladbě nit, ale jednotlivé motivy jsou propracované a celkově velmi příjemně znějící. Tok myšlenek je zcela záměrně několikrát přeťat chvilkou absolutního ticha, což na jednu stranu vytváří logické celky, na druhou mate posluchače. Téměř sedmdesátiminutový zážitek končí s doznívajícími sbory, přesně, jak to má být.

The Mystery of Time je velmi důstojným pokračováním předchozích desek. Tobiasi Sammetovi se opět podařilo vytvořit velmi ambiciózní dílo, na kterém se podíleli přední světoví umělci. Zvuk orchestru přidává výrazu na malebnosti, a je velmi vítaným zpestřením jinak zaběhlého a takřka neměnného stylu. Jednotlivé skladby jsou hudebně dost odlišné, ale v myšlence a textech jsou úzce provázané.

Po téměř dvaceti letech stojí tento špičkový skladatel zpět na začátku, s novým dobrodružstvím před sebou. Podaří se mu překročit vlastní stín? Je něco takového vůbec v lidských silách? Odpověďi na tyto otázky visí zatím kdesi v nedohlednu. Autor nám je možná zodpoví, až stvoří další desku.