V roce 2002 vydal René Lacko spolu s kapelou Down Town, kterou nyní tvoří baskytarista Milan Golha a bubeník Peter Goruša, album Tribute to J. Hendrix and S. R. Vaughan. Hned z tohoto názvu lze vyčíst, jaké vlivy na muzikanta dodnes působí. S kapelou nahrál celkem tři další alba a jedno DVD Live in Bratislava. Muzikant vystupuje nejen na Slovensku, ale také v České republice, Německu či Polsku.
Kdo si chce poslechnout zbrusu nový materiál ve středoevropském blues šmrncnutém rockem, má nyní jedinečnou šanci. Blind Man přináší třináct skladeb a všechny jsou složené i otextované René Lackem. Hned tento bod přináší nový pohled na žánr obecně a mnohem lépe se přistupuje k čistě novým nahrávkám. Vlastní skládání dává na trh novou bluesovou potravu, a tím se album vyvyšuje nad jinými s mnoha upravenými verzemi starých skladeb. René Lacko taktéž desku produkoval a vydával.
Čtěte také o albu Nemám hlad, nemám smäd
Nyní už ale k novince Blind Man. Stejnojmenná skladba, na albu řazená hned jako druhá, nastolí velký a originální kytarový riff. Zařazuje se svým výrazným a svižným podáním mezi kousky, ke kterým se posluchač navrací. Na desce se dostáváme do světa, kde vládne angličtina. Možná by albu neškodila alespoň jedna píseň se slovenským textem, nicméně jednolitost jazyka nijak nenarušuje celkový poslech. Nevyhneme se však občasnému zabřednutí do klišé.
Podzimní píseň se dostává do popředí
Příjemnou atmosféru navozuje instrumentální skladba Autumn song. Zklidňuje svými méně agresivními riffy, vyjadřuje skrze čistou melodii nádech padajícího listí. Nenásilné bicí Petera Goruši v pozadí přenechávají veškerý prostor kytarové melodii. Lehce připomínající styl kytaristy Joea Satrianiho přesto Lacko ještě umocňuje prožitkem. Poté se přeneseme zase k trochu jinému zákoutí. Like a butterfly využívá folkového pojetí s nenásilným refrénem. Již po prvním poslechu se sloka zaryje posluchači do paměti, protože zde skladatel vsadil na jistotu. Oživujícím prvkem se stává harmonika vyplňující instrumentální část.
Svoboda sama o sobě je tématem mnoha textů a pro žánr jedním z nejvyužívanějších. Skladba Freedom přichází s méně výřečným textem, přesto v refrénu se objevuje nová složka. Opakující se slovo je doplněno o vokály zpěvačky Radky Križanové, které posunují skladbu k více soulovému pojetí. Kytarovky jednoznačně patří k reprezentativním zástupcům alba. Swing Shot zní jako by posluchač stál přímo pod pódiem a melodii si užíval naživo. Samotný název již napovídá, z jakého žánru vychází, v lehkém jazzovém nastínění se v sólech střídá kytara s klávesami v podání Petera Dobroty.
S postupným poslechem se dostává na stále zajímavější nahrávky. Zprvu začínáme nemastně neslaně, poté už se cesta rýsuje a ukazuje svou tvář. Zpěvák sice neoplývá výrazným hlasem, který by vynikal nad nástroji, ale i přesto zapadá do skladeb čistě. Takový příklad se naskytne v I lose myself. Zde znovu vyčnívá kytarový podklad i výraznější pasáže. Jižanské podkreslení, které v sobě nese i lehce countryový nádech, přinese píseň Day By Day, ve které znovu zazní ženské vokály. Celé album uzavírá melancholická a hravá Flood, ve které Lacko přichází se sebevyjádřením skrze strunný nástroj.
V rukopisu René Lacka je pozoruhodné, jak si vyhrává s kompozicí jednotlivých písní. V některých vysloveně nechává prostor oddechu, líbivosti a zapamatovatelných postupů, které leckdy nepřináší mnoho nového. V jiných případech vytasí neotřelý pohled na blues, které oživuje velkou dávkou rockového koření s obdivuhodným nasazením. Však nejvýraznější počin Autumn Song nepřekonala žádná z dalších skladeb.
