Od roku 2008 se Tereza Hrubanová alias Electric Lady profesionálně věnuje hudbě, jelikož v ten samý rok založila kapelu Rubiano. Toto trio nastartovalo hudební kariéru této divy, která již tehdy čerpala z funku, soulu, blues i popu. A jmenované žánry se v její tvorbě objevují i nadále.
Samotný obal alba Electrical je poněkud zavádějící. Vlastně posluchači, který Electric Lady nezná, vůbec nenapoví, o jaký žánr půjde. Extravagantně oblečená zpěvačka ve světélkujícím oblečku jak z osmdesátých let s honosným účesem a kytarou v ruce. Za ní těžko uchopitelná sci-fi krajina. Takové je prvotní shledání s deskou. Na obalu však dále najdeme všechny texty v angličtině, které sympaticky vyšly z pera samotné zpěvačky. Dále obsahuje fotky i informace o tom, že se CD natáčelo v texaském Austinu pod hlavičkou výrobce elektrických kytar Fender.
Ještě než se přesuneme k samotné hudbě, předchází jí krátké zvukově zkreslené intro, do kterého zpěvačka říká taktéž rozestřeným hlasem: „Welcome to the Electric Lady“. První skladba alba Give a Chance to the World začíná zajímavým riffem, jenž se opakuje. Velmi zdařile je zde slyšet baskytara, především v instrumentálním úvodu. Hravá melodie dodává písni svěží ráz, nicméně o krátkou chvilku později se již celá skladba rozjede v plném proudu, spolu s kytarou a vokály. Zde se žánrově dostává na hranici funkového rocku, který odkazuje spíše na starší kousky žánru. S kytarou si Electric Lady poradí, vyplňuje mezi refrény a slokami party propracovanou a technicky vydařenou kytarovou linkou. Různými kudrlinkami a zkreslením tak oživuje celou píseň.
V podobném stylu pokračuje i další skladba – Confusion. Zde se ale více ponoří do rockového vyznění. Melodie dává více prostoru hlasovému projevu, který neoplývá sice nijak výraznou hlasovou barvou, která by byla zvlášť odlišitelná, nicméně tento, řekněme nedostatek dokáže Electric Lady vyrovnat svou živelností a přímostí. Zpěv doplňuje o různé rockové výkřiky a spontánně znějící projevy, které na desce působí, jako by byla nahrávka z živého vystoupení.
Třetí v pořadí přichází Muse Give Me Inspiration, která již nenavazuje na předešlý funk. V této melodii se střídají tišší sloky s výraznějšími, ale přitom klidnými bicími a šeptavým zpěvem. Znovu si na své přichází baskytara, jež se střídá se zpívanými částmi i je doplňuje. Zpěv z klidné polohy po celou sloku graduje, až se Electric Lady dostává ke zkreslenému refrénu. Psychedelické kytary i zkreslený hlas v refrénu v některých momentech připomínají hlasový projev americké zpěvačky Dany Fuchs, která disponuje zastřeným altovým hlasem. Jasný odkaz na šedesátá léta se projevuje nejen v pěveckém pojetí, ale také v kytarových sólech. Odkaz na Jimiho Hendrixe je slyšitelný, nicméně Hendrix to není.
V Adorable Man se atmosféra na chvilku uklidní a pluje na optimističtější a uvolňující vlně. Jasný riff se opakuje v kytarové lince a svou chytlavostí se posluchači opravdu vryje do paměti. Kvákavý zvuk přináší Peace Song, která naopak láká k tanci svou popovou náladou. Zde Electric Lady neklade na posluchače příliš velký nárok, a to jak po textové, tak i po hudební stránce. Spíše jde o jasnou vypalovačku, která však rozhodně osvěží koncert.
Tied Not Free stojí na zajímavém stupnicovém riffu, který prochází celou písní v obměnách. Electric Lady se zde hlasově vyřádí, jelikož dostává větší prostor ve vyšších polohách. Refrén je příjemně protnut vícehlasým zpěvem, který ještě podtrhává živost této skladby. Poslední, sedmá, skladba Tereza Whaat? je velmi vydařenou skladbou a dobře zvolenou na konec. Takto v posluchači zůstává energií nabitá skladba plná dravosti. Výrazný drive prokazuje jak odlehčeně znějící kytarová linka, tak i velmi odvázaný hlasový projev.
Electric Lady sází na dvě hlavní složky – vzhled a hudbu, což do dnešního hudebního průmyslu dobře zapadá. Extravagance - krátké sukně, výstřední účes, velké náušnice, mnoho dalších doplňků i tetování. Electric Lady je rozhodně nepřehlédnutelnou a zapamatovatelnou, a to představila i širšímu publiku například jako předskokanka kytaristy Erica Galese. Její tvorba je vřelá, upřímná a sympaticky oživuje zvuk starších let. Zároveň je jednou z mála talentovaných kytaristek u nás, což se počítá. Velké plus má za autorskou tvorbu, jelikož i když album obsahuje pouze osm skladeb, nesnaží se doplnit jakýsi nepsaný početní standard již oposlouchanými cover verzemi.
