Neurčitý obal desky, pro který hudebník zvolil spíše tmavší barvy, navozuje hned  při prvním setkání těžko odhadnutelný pocit. Stejně tak název Venkyhessku je pro posluchače tajemným, šifrovaným a nepředvídatelným, díky čemuž skupina připravuje jakousi složitě identifikovatelnou atmosféru.

Úvodní skladba potvrdí onen neurčitý pocit, jelikož Lidotřesení přichází s velmi osobitým pojetím hry na housle podloženým tichým doprovodným rytmem. Využívá melodie, přesto si pohrává s deformováním zvuku připomínající vzdálené galaxie. V druhé části skladby naopak zesílí výraz rytmu a tím nás skladba opět navrací na Zem. Tajuplná melodie, která by lehce dokázala podkreslovat i dramatickou situaci ve filmu, navnadí posluchače k poslechu, nicméně mu rozkryje z onoho záhadného jenom kusý moment.

Skladba nesoucí stejný název jako celé album je jednou z nejvydařenějších. Hlavní roli hrají především a jen housle a jejich melodie využívá zcela jiných postupů než předešlá kompozice. Houslové vybrnkávání podkreslené melodií inspirující se v české lidové tvorbě, která občas vystoupí nad povrch především ve vyšších tónech, přichází s neotřelou prací samotné kompozice, do které jsou vloženy znovu počítačově laděné tóny. Tento motiv shodně prochází celou nahrávkou.

Ukolébavka (Lullaby) propojuje znovu práci s abstrakcí zvuků a tónů, ale kromě hlavní linky houslí se prvně přidá lidský hlas. Slávek Neuhöfer zde zpívá, chvílemi se spíše přibližuje sekanému přednesu připomínajícímu recitaci. Text založený na rýmované formě vcelku splývá s hudbou, nicméně melodie se rozhodně vyvyšuje nad textovou stránkou skladby, což se na desce ještě několikrát zopakuje.

Píseň Pro Peppína pluje na zapamatovatelném rytmu, housle se přímo zpodobňují v textu, hudba je neustále přítomná. Velmi poetický kousek, který dokáže navodit atmosféru k zamyšlení, si pohrává s dvěma houslovými linkami. Proplouvající Acheron jako samotná řecká řeka opravdu působí dojmem stálého, trvajícího i plynoucího a pohrává si spíše se smutně laděnou náladou především teskně znějícími houslemi. Deska se nezastaví u jednoho žánrového výrazu, nalezneme na ní především houslový experiment, ale také vlivy z různých koutů světa - ať už ze zmíněného Řecka, tak také z Francie se špetkou jazzu i v pojetí skladby Arabic Coffee z Orientu.

Volba dvojjazyčného pojmenování některých skladeb působí v celku desky nesourodě, angličtina je u skladby Jepičí láska (Ephemeral Love), v níž si navíc zazpívá ženský hlas v podání Sabiny „Jopli“ Křovákové, zcela nadbytečný, zvláště, když se zpívá pouze v češtině. Jmenovaná skladba svým až předvídatelným diskotékovým rytmem mezi ostatní (i když také rozmanité) nezapadá a hlas zní nerozeznatelně od spousty dalších zpěvaček. Ve skladbě Pozdravy, která je vhodně zařazená na konec desky a celý počin příjemně a trefně uzavírá, dojde i na pasáž zpívanou dětským sborem Fringilla. Deska se rozhodně řadí mezi pozoruhodné experimenty v současném českém prostředí alternativní hudby a nabízí mnoho vrstev, které jsou pro posluchače méně častým a neoposlouchaným prvkem.