Jako první nastoupilo v hlavním sále klubu Roxy na pódium anglické jazzové trio GoGo Penguin. Tato trojice mladíků z Manchesteru posunula klasický moderní jazz do roviny elektronické show. Tedy zdánlivě. Někdy až strojovým způsobem hraní, kterým napodobovali rytmiku a tempo DJů, dostali diváky brzy do varu. Hudebníkům se nedala upřít virtuozita, šikovnou hráčskou technikou udržovali přítomné v napětí.

Čtěte také: Wayne Shorter vystoupil v pražské Lucerně ve dvou rolích

Jejich vystoupení se tak dá s příjemným pocitem zařadit k jedněm z nejzajímavějších objevů současné experimentální jazzové scény. Hlavní síla GoGo Penguin tkvěla totiž ve smrtících groovech, vynikající bezeslovné komunikaci a precizní souhře. Určitě se vyplatí sledovat jejich další tvorbu, neboť mají do budoucna jistě našlápnuto k dalším zajímavých pokusům, jak posunout hranice vnímání jazzové hudby opět o kus dál.

Je ovšem snad jedině škoda, že jejich koncert netrval ani celou hodinu, protože už bylo pomalu načase chystat pódium pro hlavní hvězdu večera – zpěvačku Andreyu Trianu.
Tato mladá umělkyně vydala své první a zatím poslední album Lost Where I Belong u prestižní značky Ninja Tune, kdy svým typicky nákřaple chraplavým hlasem upoutala tu část soulového publika, které kdysi zaujala podobným stylem zpěvačka Amy Winehouse.

Když tedy Andreya Triana předstoupila před pražské publikum, všichni přítomní byli jistě plni očekávání, co předvede. Se svojí doprovodnou kapelou, která po celý koncert nepřekročila hranici této role, rozjela příjemný set písní, které se nesly v duchu soulu, latiny či popu. Její hlas vskutku budí úctu, neboť každý den člověk neslyší tak čistý a sebejistý projev. Přesto ovšem její koncert nepotvrdil propagovanou superkvalitu, protože samotný setlist zpěvačky byl poněkud nekoncepčně rozháraný mezi podivné a ještě podivněji zahrané cover verze různých popových písní. Již naznačená strnulost kapely způsobila, že celý koncert tak stál na výkonu Andrey Triany, která sice sympaticky komunikovala s publikem a dělala, co mohla, ale výsledek byl tak trochu rozpačitý.

To už večer notně pokročil a program se rozdvojil mezi příznivce kapelového hraní a milovníky elektronické hudby v podání pozvaných Djů. Tuto elektronickou část zastupovali DJové Drumax, Vidras, dMIT.RY a Sedloň, kteří obsadili v Roxy prostory NoD i hlavní stage. Tato část koncertního večera brzy vytlačila kapely milující diváky do chill-outové zóny, kde se chystala ke koncertu česká skupina Profound Bass. Ta se nakonec stala možná největším, v dobrém slova smyslu, překvapením večera.

Prohlédněte si také fotogalerii z akce Spotlight

Skupinu Profound Bass tvoří čtyři mladí hudebníci ve složení Ian Mikyska (kytara), Matěj Černý (baskytara), Martin Konvička (klávesy) a Pharoah S. Russell (bicí). Překvapení večera spočívalo v tom, že ač mladí, tak velice talentovaní a hráčskou technikou protřelí mladíci rozjeli tak divoké představení, že brzy na sebe přetáhli pozornost všech zbývajících diváků v Roxy. A to zcela zaslouženě.

Kytarista Ian Mikyska záhy prokázal, že s kytarou si umí bloudit po stráních rockových, jazzových, že umí hrát jemně a procítěně, aby následně uměl ve správnou chvíli zazlobit. Jeho technické schopnosti vzbuzovaly údiv a potvrdily, proč asi byl pořadateli navržen na stipendium festivalu Struny podzimu. Nezdolná síla, přesnost a sebejistota, která z kapely čišela, se potvrzovala při jamrockových vlnách, ve kterých hudebníci nečekaně měnili tempa a rytmus skladeb. Divoká koncertní show navíc trvala nakonec i s přestávkou takřka dvě hodiny, po kterých na hudebnících nebyla znát ani stopa únavy.

To možná inspirovalo jednoho z posledních přitomných pořadatelů festivalu, aby sehnal ještě přítomnou Andreyu Trianu, která se nechala přesvědčit k pokračování ve smíšené sestavě, kde se tak na pódiu sešli jak čeští, tak i angličtí hráči, kteří rozjeli pro poslední nespavce improvizovanou show.

Paradoxně postupně zůstali s Trianou na pódiu jen členové Profound Bass, s nimiž to mladé zpěvačce možná šlapalo více než s její vlastní kapelou. Klobouk dolů, že ještě v takto pozdní hodinu dokázali všichni hrát naplno a vylepšit tak celkový zážitek z akce Spotlight, kterou byl zakončen 18. ročník festivalu Struny podzimu. Těšíme se opět na příští rok, čím nás pořadatelé překvapí.