Varšavská rodačka je pro širší polskou veřejnost známá především reprezentací v mezinárodní soutěži Eurovision Song Contest nebo svým albem Upojenie, které natočila se světoznámým kytaristou a držitelem mnoha cen Grammy Patem Methenym. Spolupracovala i s takovými jmény jako Bobby McFerrin či Richard Bona. Pro svoji kariéru měla předpoklady, se svým talentem úspěšně absolvovala studium na konzervatoři v oboru hry na klavír, vzdělání si poté doplnila studiem jazzu na Manhattan School of Music. Ve svém repertoáru má písně jak anglicky nazpívané, tak především ty s polskými texty, které zpívala i v Brně. Za její druhé album Szeptem ji kritika pasovala na největší naději polského swingového vokálu posledních padesáti let.
V "Metru" ji doprovázeli v rámci jejího zbrusu nového projektu dva hudebníci, výborný kytarista Marek Napiórkowski, který svými sóly mrazil krev v žilách všem přítomným, a Pedro Nazaruk. Druhý zmíněný multiinstrumentalista vystřídal během koncertu flétnu, kytaru, v některých pasážích krásně doplňoval svými vokály, ale hlavně hrál na zvláštní druh harmoniky, která zněla opravdu kouzelně.
Na samotném koncertě bylo velice příjemné nekuřácké prostředí. Při některých písních jsem si sice pomyslela, že by cigaretový kouř atmosfericky krásně doplňoval zpívané písně, ale ničím nerušený zážitek byl k nezaplacení. V nádherných stříbrných šatech zahájila koncert Anna Marie Jopek tím, že zazpívala českou pasáž, kdy všechny přivítala, následovala i anglická pasáž, později už však všechny mezičasy vyplňovala polštinou, kterou se snažila mluvit velice pomalu, aby jí rozuměla i ta část publika, která tento jazyk neovládá. Správně však podotkla, že hudba je jazyk univerzální, tudíž je zbytečné dávat na slova a nejlepší je vnímat ji srdcem. Po představení všech zúčastněných na pódiu už nestálo koncertu nic v cestě.
Začalo se pomalejší částí repertoáru. Když publikum slyšelo první tóny jejího snad nějvětšího hitu Upojenie, proběhla místností vlna šumu a poté tleskot plný očekávání. Popově laděné písně střídaly jazzovější pasáže, které obstarával především již zmíněný kytarista Marek Napiórkowski, jehož kytarová sóla opravdu zahřála a jež byla odměněna velkým nadšením. Trio však není jedno z těch, které by se omezovalo jen na pár druhů hudby, inspiraci lze najít snad ve všem. Nezpochybnitelné pěvecké kvality hlavní zpěvačka předvedla hned několikrát, velice dlouhými tónovými pasážemi nebo těmi, kdy téměř nesrozumitelným jazykem a jinými zvuky vinoucími se z jejího hrdla prolínala svůj hlas s hlasem druhého vokalisty.
Polský jazyk dodával všem písním, které byly převážně v pomalejším rytmu, správnou dávku melancholie a jistého smutku. Koncert však v žádném případě smutný nebyl, v rychlejších písních byl velice znát povedený výběr všech obsazených, kterým to zkrátka správně ladilo. Spolupráce a dobré vztahy mezi hudebníky byly znát od začátku do konce, oční kontakt mezi členy tria trval po celou dobu koncertu a jejich souznění bylo nepřehlédnutelné. Při pohledu na publikum, kdy polovina jen tak seděla se zavřenýma očima a druhá polovina se pohupovala do rytmu či dokonce naplno tančila, svěčilo o interpretaci její hudby u každého individuálně. A obrovský aplaus na konci, který si vyžádal přídavnou píseň, byl oprávněný. Zpěvačka vypadala celou dobu kouzelně, s lehkostí, která je jí vlastní, odzpívala všechny písně.
