Alice se zformovala v Plzni jako počin bubeníka Jiřího Mikeše Milého, který pozval do kapely Dana Bártu, psal se rok 1990. Hned po prvním roce existence si čenové Alice užívali rockové slávy vedle příznivě naladěné Lucie. S prvním albme Yeah, produkované Davidem Kollerem, sklidili ohromný úspěch. O rok později vyšla druhá deska Ústa hromů a v roce 1995 poslední Alice. Videoklip k písni Slepej, mladej, mrtvej dokonce odvysílala MTV. Od roku 1997 koncertovala Alice velmi sporadicky, a v roce 2004 kapela v čele s Danem Bártou definitivně končí.
Současná série koncertů nesoucí název 100/4 Tour, která je oslavou 25. výročí vzniku kapely, začala 21. ledna v Ostravě, putuje dalšími českými městy, Prahu nevyjímaje. Pokud jste dorazili v to osudové pondělí na koncert "tak akorát", řekněme za deset osm, byli jste svědky předlouhé fronty táhnoucí se až za roh ulice. Vzkříšená Alice má stále ohromnou sílu - že přitáhne takové davy, či se jedná spíš o vzpomínání na staré dobré devadesátky? Frontman Dan Bárta se k tomu vyjadřuje takto: "Klidně se to mohlo jmenovat sentiment tour, o ten jde zásadně, aby někdo nepropadal dojmům nebo ho nenapadaly všetečné otázky. Naši fanoušci z těch dob už mají odrostlé děti, přišel čas se znovu setkat. O žádnou resuscitaci se tedy nejedná, jen o sraz po letech. A pětadvacet let od skoku do kalných vod českého šoubyzu je pro mne osobně také velmi dobrý důvod. Do začátku turné mi snad trochu i poporostou vlasy."
Prohlédněte si také Fotoreport z koncertu v Retru
Po čtyřiceti minutách houstnoucí atmosféry natěšených fanoušků se ozval z reproduktorů hlas se silným ruským (či jakým?) přízvukem omlouvaje se za zpozdění koncertu, ale že budeme muset počkat ještě deset, patnáct minut, než se dostanou do klubu všichni majitelé lístků a to se dveře klubu otevřely již v 19h. Naštěstí Dan Bárta svým svěžím ostrovtipem ("Čekali jste 25 let a třičtvrtě hodiny!"...)vše rychle vyžehlil a už po pár peckách měl otěže Retra pevně v rukou. Hit střídal hit, jak sám pan zpěvák s oblibou často připomínal, zazněly všechny podstatné věci, jako jsou "Ani náhodou", "Ráj se mnou nehledej", "A to tě trochu bolí", "Ráno" a mnoho dalších. Na muzikantech už byl zub času znát, nicméně drive stále měli a Dan Bárta ustál tuto sentimentální vzpomínku se ctí.
Není úplně jednoduché zpívat písně, které vznikaly pod vlivem všech možných i nemožných návykových látek za časů mladické rebelie - teď, po mnoha letech, kdy má za sebou muzikant jako je Dan Bárta velmi zajímavý, přes funk k jazzu vedoucí, hudební vývoj a zajisté mnohem zralejší pohled na svět. Sledovat, jak se s tímto oříškem Dan vypořádal, bylo úchvatné. Do rázných kytarových rifů vpaloval nekompromisní texty s očekávanou rockovou vervou, ale nedělal zbytečná gesta, naopak, posadil úderné pecky pěkně tam, kde je jejich místo, a to jsou časy minulé. Díky této poctivosti a uvědomělosti muzikantů jsme mohli zažít skvělý koncert odehraný s nadšením, aniž by se kdokoliv tvářil, že tato životní epizoda stále trvá. Jako bychom se setkali nad rodinným albem s vědomím, že jsme skutečně vyrostli, ale je pěkné si to přece znovu prohlídnout, ne? Navíc Danovy originální komentáře k písním by oblomily i posluchače se srdcem kamenným. Jak jsme z takovýchto koncertů už vycvičení, Danova osobitě ohýbaná čeština osvěží jak jazzové, tak rockové vystoupení se stejnou lehkostí, uvolněností a nadhledem. Koncert Alice naštěstí nebyl výjimkou a dostalo se nám vrchovaté porce kvalitního rocku s do popředí vystupujícím současným mistrem zpěvu, ne náhodou vyznamenaným spoustou cen Akademie české populární hudby. A pak že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš...
