Úvodní koncert na Kofola CS Stage představil zpěváka a kytaristu Jakuba Čermáka, kterého ovšem většina lidí zná pod pseudonymem Cermaque. A na pomoc si tentokrát vzal i řadu dalších muzikantů, kteří vytvořili plnohodnotnou kapelu. Jeho básnické texty uvrhly řadu posluchačů do jemného zasnění, které bylo ovšem tu a tam mírně narušováno faktem, že kapele to ne zcela "šlapalo". Kromě Jakuba se mikrofonu občas chopila i jeho manželka, také hudebnice, Andrea Čermák Knotková, známá ale spíše pod pseudonymem Iamme Candlewick.

Bylo by velmi nadnesené a přehnané označit Katarzii za mluvčí současné generace, ale při bližším pohledu by toto konstatování zcela jistě platilo pro posluchače jejího ostravského koncertu. Stačilo se totiž podívat do davu okolo sebe a člověk byl překvapen kolik lidí, bez rozdílu pohlaví a věku, si s ní s mírným úsměvem na tváři zpívá texty jejích písní. Ostré, vtipné, ironické a řízné písně zjevně rezonují se současnou generací dospívajících, ale i mnohem starších lidí, a právě upřímnost a možnost sebeztotožnění se s její hudbou je, jakkoli předchozí věta zní jako fráze, rozhodně její největší devizou. To vše ještě zabalené do lákavého balení v podobě nekompromisních muzikantů, se kterými Katarzia poslední dobou vystupuje a kteří dávají jejím skladbám ještě další rozměr. I proto, alespoň pro mě osobně, patřil minimálně na poli česko-slovenské hudby právě její koncert k tomu nejlepšímu, co letošní festival divákům nabídl.

Podívejte se také na fotogalerii z Colours of Ostrava 2017

Velká očekávání sliboval koncert britské zpěvačky Laury Mvuly. Bohužel jen několik minut před začátkem jejího koncertu se spustil prudký déšť, který donutil všechny hledat přístřeší, kde se jen dalo. Celý program byl tudíž posunut asi o 45 minut, ale v době, kdy pravda ještě mírně pršelo, už bylo pódium na koncert 30leté hudebnice připravené. Už první tóny našlapané kapely povzbudily návštěvníky, kteří si nic nedělali ani z velkých louží, které se na ploše po silném dešti utvořily. Osobitý hlas Laury Mvuly a světelná show obohacená dešťovými efekty působila zpočátku magicky a eklekticky, ale postupně prvotní nadšení trochu opadávalo. Snad to bylo vlhkem a zimou, ale skladby, které byly vzájemně dosti podobné, postupně přestávaly fungovat na 100 %. I tak nelze hodnotit vystoupení Laury Mvuly jinak než v superlativech.

Ať už jste milovníci funku a nebo ne, každý musel uznat, že kapela Jamiroquai předvedla jednu z největších a nejprofesionálnějších show celého festivalu. Obrovská masa energie, precizní, na 110 % zahrané aranže, excelentní výkon frontmana Jay Kaye, skladby, které zněly "jako na desce", ale vše zahráno z podstatné části "naživo" a navíc podtrhnuté precizním zvukem. Ti, kteří se na Jamiroquai těšili, dostali naprosto přesně to, co chtěli a navíc po více jak 90minutovém dešti to bylo přesně to, co více či méně promoklí návštěvníci festivalu potřebovali.

Již 16. ročník festivalu Colours of Ostrava se postupně stal minulostí a nezbývá, než se těšit na ten další.