Skupina Sonic Syndicate se v České republice naposledy ukázala před čtyřmi lety, kdy taktéž na pražské Chmelnici představila tehdy čerstvé album We Rule the Night. Od té doby uplynulo hodně vody a kapela se hudebně obměnila a přitvrdila, jak je jasně vidět na novém albu s prostým jménem Sonic Syndicate. S heslem We are Diabolical se pak SoSy vydali na evropské turné a spolu vzali tři další kapely se stejně tvrdým ražením a s obdobnou výbušnou energií jakou disponují oni sami. Název Diabolical Tour of Art tedy není jen jménem pro tour Sonic Syndicate ale mnohem spíše název pro putovní metalcorový minifestival.
Jako první na klubovém pódiu začali hrát Death Valley High, kteří na Diabolical Tour nahradili původně plánovanou skupinu Inmate. S americkým entusiasmem hrábli do strun, a tím překvapili těch několik jedinců poklidně popíjejících pivo u baru a v koutech téměř prázného klubu, jelikož začali hrát půl hodiny před oznámeným začátkem akce. V tu chvíli se v sále nacházelo patnáct lidí a z toho pět patřilo k dalším účinkujícím kapelám. Kalifornští hoši se však k této nemilé situaci postavili nejlépe jak mohli, hudbu si užívali a zpěvák Reyka Osburn po chvíli sešel z pódia za pěticí nadšenců, kteří se nechali strhnout chytlavostí jejich doom popu a spolu s Osburnem házeli hlavou a řvali do mikrofonu. Death Valley High tak po své vymezené půlhodince odcházeli poměrně spokojení, že se jim povedlo získat nové fanoušky.
Na následující skupinu, izraelské Ferium, již před pódiem čekalo o nějaký ten tucet lidí více, a tak ruce zdvižené vstříc jejich deathovému nářezu již tvořili háj a ne jen remízek - do pořádného hustého lesa to však mělo daleko. Hlouček lidí se však skvěle bavil a hýbal se to rytmu dvojkopáku a mnozí hlavou do surového zvuku kytar točili tak mocně, že jim div neupadla.
Němečtí May the Silence Fail tak nastoupili již před hodně rozhýbané publikum, které se však početně již o mnoho nezvětšilo. Ale jakmile se na pódiu objevily dvě sličné zpěvačky Janina Kutschewski a Sarina Wijasuriya, začali se fanoušci lehce tlačit k pódiu, aby si je mohli užít z co největší blízkosti. Od předešlých Ferium se Němci lišili mnohem větší melodičností, avšak strhující byli stejně, ne-li více. Vadou na kráse jejich vystoupení však bylo nedokonalé nazvučení vokálů, a tak Sarinin čistý zpěv zanikal v hřmotu kytar.
A již přišel čas na hlavní hvězdu večera. Z pódia byla odnesena sada bicích používána předchozími kapelami a zpod plachty byly odhaleny bicí patřící Johnovi Bengtssonovi, jejichž kopáky se znakem kapely hlásaly We Are Diabolical. Strany stage zdobily plachty s jednoduchým logem kapely v barvách bílé a temně rudé ve stylu obalu nového alba, který zdobil zadní stěnu.
Když sál potemněl, nepočetný dav se rozkřičel, jako by měl dvojnásob hlav, a Sonic Syndicate se na něj vyřítili s otvírací peckou z nového alba Day of the Dead, v které Nathana Biggse při zpěvu s nadšením doprovodil rozskákaný dav pod podiem. Bezprostředně následovala Black Hole Halo a i zbytek setlistu čerpal zejména z posledního (případně předposledního) alba. Na řadu se tak dostaly mimo jiné Cathing Fire, Burn This City, Long Road Home, Beauty and the Freak a také Unbreakable, věnovaná všem, kteří někoho v životě ztratili.
Skupina však při svém vystoupení sáhla do každého alba své historie - nejen do posledních dvou. Nebylo by přece možné, aby nezazněly klasické hitovky Denied a Jack of Diamonds, které sice v podání současné sestavy zněly tak trochu osekaně, ale své energické kouzlo neztratily. U poslední jmenované Nathan vyhecoval všechny pod pódiem k utvoření wall of death, která se proti sobě rozběhla po odehrání úvodního riffu a poté se na chvíli změnila v komorní mosh pit, který se v průběhu koncertu již předtím několikrát utvořil. Skupina i fanoušci si vystoupení užívali ze všech sil a ze všech lil pot. Ke konci vystoupení si Nathan vysvlékl promočenou košili, čímž potěšil přítomné fanynky a vykoledoval si vtípek od Robina Sjunnessona, který mu na kytaru zahrál úryvek nejtypičtějšího strip songu co mumpřišel na mysl, jak to sám nazval.
Když dozněly tón poslední skladby, rozjaření fanoušci se ještě pár minut marně domáhali přídavku. Pak se i vydali čekat před šatnu a k merchendise stánku kde postávali předchozí účinkující. Po chvíli vyšli i Sonic Syndicate a stejně ochotně jako ostatní hudebníci plnili přání fanoušků, fotili se s nimi a podepisovali alba a lístky a děkovali za účast. Z diváků, kteří pozvolna odcházeli, byl tak každý nad míru spokojený. Avšak spokojenost na straně účinkujících nejspíše tak vysoká nebyla a je možné, že kvůli nevalnému zájmu o toto vystoupení Sonic Syndicate příště zastávku v České republice vynechají.
