Pozdně večerní koncert odstartovala kapela krátce po desáté, kdy už předem naznačila, že si bude večer repertoárově utvářet dle svých nálad a představ „za chodu". Do Prahy sice přivezla novou desku – Code Red, z letošního roku, ale její záběr byl zaměřen i na různé hudební připomínky jejích oblíbenců.

Sestava kapely nakonec byla větší, než se původně dle informací v klubu očekávala. Na pódium totiž nastoupila pětičlenná parta hudebníků. Mohutný černošský bubeník, dredatý baskytarista, energií nabitý zpěvák a perkusista. Jen co rozjeli první funkovo-rockový groove, bylo už všem jasné, že po stránce hráčské techniky je kapela ve vynikající formě.

Nedalo se o nikom z nich říci, že by nějak vyčníval, či naopak oslaboval zbytek. Dave Fiuczynski se na počátku skromně držel v doprovodné roli, nicméně když došlo na jeho sólo, nebál se ihned vyjevit kouzla své dvoukrké kytary. Zvláště pak největší pozornosti se dočkal, když se začal věnovat bezpražcové části svého nástroje. Za léta experimentování si vytvořil vlastní styl hry na bezpražcovku a klobouk dolů, není opravdu mnoho kytaristů, dá se říci, že je možná jediný, který zvládá obtížnost takového hraní. Dvaatřicetinové vyhrávky si bez problémů dával ať na horní straně kytary, tak i na dolní.

Kapitolou samotnou byl zpěvák Freedom Brenner. Ten upoutával opravdu velikým hlasovým rozsahem, kdy stoupal hlasem do jemných výšek, aby poté přehodil výhybku na hlubší tón. Rovněž poměrně akčně komunikoval s publikem, kdy mu například vysvětlil, že mohou zahrát cokoli, až nakonec vyhecoval svého baskytarového kolegu Davida Ginyarda, který odehrál basové intro skladby Teen Town od skupiny Weather Report. Nutno dodat, že tímto velice příjemně uctil Jaca Pastoria, i když ten tehdy tuto pasáž odehrál na bezpražcovou baskytaru. Ostatně různými připomínkami se to jen hemžilo, během večera zaznělo i několik melodických odkazů na tvorbu Franka Zappy nebo Jimiho Hendrixe.

Prohlédněte si rovněž fotografie z koncertu Screaming Headless Torsos

Po hodině zběsilého hraní si kapela dala přestávku, po níž opět pokračovala ve stejném tempu. To již bylo dávno po půlnoci, s čímž si ale tato divoká partička hlavu nelámala a pokračovala dál další hodinu. Co dodat k takovému vystoupení? Je pravda, že sice nezaslouženě nemělo příliš vysokou návštěvnost, protože přeci jen se jednalo o pozdní hodinu samotného zahájení koncertu, a v České republice její jméno ještě není tolik zažité. Nicméně jednalo se o opravdu impozantní představení a diváci se snad mohou zanedlouho opět těšit na takovouto jazzo-rockovo-funkovou psychedelickou šílenost. Kapele by se možná dalo poradit, aby si trošičku udělala ucelenější setlist, neboť její žánrové přeskakování může působit lehce schizofrenicky, ale jinak nebylo co vytknout, úžasný zážitek bude v paměti účastníků koncertu Headless Screaming Torsos ještě dlouho přetrvávat.