Místo konání koncertu, pražský hudební klub HooDoo, zatím není pro běžného metaláka zrovna známé místo. Možná právě proto kdekdo vyrazil raději už s předstihem, a proto se už kolem sedmé hodiny večerní rojilo přede dveřmi pár desítek černě oděných vlasáčů.
Samotný klub se nachází ve sklepním prostoru očividně ne příliš vhodném pro pořádání akcí o velkém počtu návštěvníků. U baru byl čas tak akorát na vyzvednutí první a pro některé i poslední tradiční jedenáctky z pivovaru na Jižním Městě a v sále už se rozeběhly kopáky první kapely večera – Skotů Cerebral Bore. Už po pár vteřinách upoutalo především stvoření obstarávající vokální linky této brutal deathgrindové formace. Drobná blonďatá dívčina, mající padesát kilo i s postelí, ukázala, že i v jednadvaceti letech dokáže zástupce jemného pohlaví znít jako souboj divokých prasat v kanálu. V průběhu nijak zvlášť dobře nazvučeného půlhodinového setu předvedla Simone různé typy chropotu a growlu od tahání hlenu až po exaltovaný prasečí kvik.
Po brutální zvukové kouli se masa lidí ze sálu přesunula k jediné pípě v klubu, aby provedla preventivní hydrataci organismu. Zde bylo těžké přehlédnout frontu lidí tlačících se u baru, kde jediný pumpař mohl těžko zvládnout uhasit v přestávce žízeň více než tří stovek lidí.
Kdo nestihl natankovat, musel si počkat. Kdo to ovšem stihl, mohl se přesunout zpět do sálu, kde právě začínali amíci Revocation v trochu lepším zvukovém kabátku. Čitelnost hudebního projevu se lehce vylepšila, což ale čtyřčlenné formaci moc nepomohlo rozhýbat téměř statické publikum. Tam, kde se na Cerebral Bore pařilo, nyní stáli lidé víceméně v klidu s pivkem v ruce a sledovali trochu křečovitý výstup. Ač se kapela snažila, co to šlo, výsledek byl trochu rozpačitý možná také díky rozdílné kvalitě jednotlivých skladeb.
Hrubá práce pro kovboje
Po klasickém problému s průtokem pivního moku se po půl hodince sál znovu naplnil fanoušky lačnícími poprvé zhlédnout death metalové maniaky Job For A Cowboy z Arizony. Bohužel už po pár vteřinách nadšení značně opadlo díky výborně nazvučené zvukové kouli s vokalistou Johnnym utopeným v pozadí. Smutný pohled na to, jak se kapela pohřbená zvukem snaží ze sebe vydat to nejlepší, se trochu zlepšil až v polovině setu a značného zlepšení se dočkala až poslední skladba Constitutional Masturbation, která už měla ty pořádné grády. Mimo vzpomínku na EP Doom se hrálo především z nové desky Demonocracy, například pecka Imperium Wolves nebo ploužák Tarnished Gluttony.
Velikáni i v měřítku celosvětovém, ostřílené trio zkušených muzikantů vedených Johnem Gallagherem – Dying Fetus byli samozřejmě tím hlavním, co si většina návštěvníků přišla poslechnout. Marylandští brutalisté nastoupili na prkna před půl jedenáctou a spustili rovnou tour-titletrack From Womb To Waste s „f*ck the baby…“ intrem.
Obavy o kvalitu zvuku byly roztříštěné na prach hned s prvním riffem, protože zvuková kvalita a čitelnost stoupla o sto procent. Úvahy o tom, proč jednu kapelu zvukem pohřbít, když druhá zní parádně, si každý povede sám, nicméně Dying Fetus byli, co se týče zvuku, dotažení do konce. Ostatně jako vždy. Dalším známým rysem této trojice je, že toho moc nenamluví. A nebylo tomu jinak ani v tento večer.
Deathmetalový mlýnek na maso
Naprosto bezchybná interpretace songů snad ze všech vydaných alb se zařezávala do fans jako pila. John zasekával do lidí těžkotonážní houpavé riffy střídané s ostrými rychlými vyhrávkami, to vše podpořené brutálním hlubokým growlem. Člověk se až diví, co všechno lze z lidského hrdla dostat. Dokonale nazvučená bicí baterie hnala vše kupředu v šíleném tempu a Sean Beasly svou basou schopně sekundoval Johnovým kytarovým partům s tím, že se dělí napůl i o vokální linky. Schematics, Justifiable Homicide, Pissing in the Mainstream – hřebíky do rakve, co song, to rána pěstí.
Že i fanoušci kvalitu rozeznají, se dalo poznat podle levelu pařby, kde nechyběl stagediving ani circle pit. Jako rozloučení zazněla obligátní romantická balada Kill Your Mother / Rape Your Dog ve stopáži lehce přesahující jednu minutu. V půl dvanácté se spokojené a death metalem do sytosti nakrmené publikum začalo trousit domů s myšlenkou: Dying Fetus? Kdykoli a kdekoli!
