The Headhunters vznikli v roce 1973 jako kapela fúzující funk s dalšími populárními žánry. Jejím lídrem a autorem většiny aranží je pianista Herbie Hancock. Vedle Hancocka byli zakládajícími členy také saxofonista, klarinetista a flétnista Bennie Maupin, basista Paul Jackson, bubeník Harvey Mason a perkusista Bill Summers. Headhunters od sedmdesátých let vydali několik dnes již kultovních alb, z nichž poslední vyšlo v roce 2011. Některé písně (nebo riffy a fráze užité v kompozicích) jsou dnes považovány za nepostradatelnou složku jazzového slovníčku. Hancockova parta byla také jednou z prvních, která svou tvorbou formovala funkovou scénu.
Projekt Tribute2Headhunters předem sliboval skoro dvouhodinovou nálož notoricky známých standardů v originálním Hancockově aranžmá – Watermelon Man, Butterfly, 4 A.M., Chameleon, Chan´s Song, Hang Up Your Hands Ups, Cantaloupe Island a kromě toho ještě patrně nejznámější jazzový valčíček saxofonisty Wayne Shortera, Footprints. V kapele se představili dva dechaři, David Fárek na soprán a tenorsaxofon a flétnu, Jan Hasenöhrl na trubku a křídlovku, kytarista Lukáš Chejn, baskytarista Tomáš Uhlík a bubeník Otto Hejnic. Večerem provázel a na klávesy a syntetizér hrál Vít Pospíšil. Volba této sestavy vzešla částečně ze spolupráce většiny v kapele Jazz Efterrät.
Nutno podotknout, že přestože se jedná o tak známé skladby, není zrovna jednoduché je uchopit. Nebo je to oříšek právě kvůli jejich popularitě, specifickým barvám a množství užitých nástrojů. Také je potřeba položit otázku, co takový „tribute to" koncert znamená – zda má hudebníky držet v mezích předlohy a tedy přimět je ke stylizaci, nebo naopak vyzvat k překročení hranic a vlastní interpretaci. Tady se výkony hudebníků lišily, přestože byly výborné. Rytmika se držela věrné stylizace, zejména Tomáš Uhlík a Vít Pospíšil, s výjimkou moderní a osobité hry (ovšem v rámci žánru) kytaristy Lukáše Chejna, což lze vysvětlit tím, že Hancock zprvu elektrickou kytaru do aranží vůbec nezahrnoval a její barvu nahrazoval syntetizérem nebo vysokými basovými rejstříky. Saxofonista David Fárek předvedl solidní výkon na všechny tři nástroje, zejména velmi pěknou interpretací na tenor saxofon, a potvrdil tak pozici jednoho z předních tuzemských jazzových saxofonistů. Klasický i populární trumpetista Jan Hasenöhrl spojil dvě hudební domény v jedno především svou hrou na křídlovku.
Další z jazzových koncertů v rámci Prague Proms proběhne již v neděli 16. července taktéž v Občanské plovárně – těšit se můžete na Bobby Shew Quintet.
